Errementari

„Žhavý kov svou pěstí ková, ďábla v kleci doma chová.“ Patxi je hrubián se železnou pěstí, nesnášenlivý, zarostlý a nemytý divous. Má vůbec srdce? Má. A jak žhnoucí! Alijova vize pekla je temná a páchne škvířící se člověčinou, viz ohníčky sadismu v bezelstných dětských očích při mučení Sartaela, pak stud holčičky a její omluva. OKÉNKO BOLESTI: [][] Máme ďábla v kleci. Jak mu předvést, že i lidé umí působit pekelná muka? Ψ Rozžhaveným krucifixem, jak při značkování dobytka (však ocas má). Ψ Posvěceným zvonečkem mu zrychtovat (zád)ušní bubínky. Ψ Torturou nejkrutější je rozsypat před ním cizrnu. Matematika je totiž peklo nejen pro školáčky, ale i pro čerty s obsedantně kompulzivní poruchou. [][] Pobavil farář, který se při spatření démona zaradoval: „Děkuji, Bože! To je živoucí důkaz víry. Vezmu ho do Vatikánu.“ Soucítil jsem s Patxim, jemuž osud do manželství hodil vidle, litoval malou Usue s opečenou tváří a užíval si sebeobětování i epický závěr s orginálními ďábly. Btw, Alastor vzkazuje: Lakomci, kteří dali jen 1*, budou trpět! V 5. kruhu bolesti, sekce smutní, varný kotel 203. (01.04.2024)

Problém s tímto filmem je, že neví, jestli chce být pohádkou (třeba Francouzi podobně hororové pohádky točili, viz Paleček a obr), hororem, určitým náboženským pamfletem nebo dokonce komedií (pár náznaků zde najdeme, včetně větším pekelníkem odkopnutého malého pekelníka). Má to celé slušnou výpravu, mírně nadprůměrnou kameru, určité množství zvratů (žel, některé jsou odhadnutelné dlouho dopředu, takže se žádné překvapení moc nekoná), ale celkově je to prostě hodně rozpačité a nejednotné. Stojí asi za to film vidět, ale podruhé by mne k tomu už nic netáhlo. (08.05.2020)

Tady bych s tím označením, že se jedná o španělský film, byl opatrný. Baskové jsou na to poměrně hákliví. Navíc v tomto případě se ve filmu baskicky i mluví, takže byl docela zážitek herce i poslouchat. Jinak ale musím uznale pokývnout, protože se jedná o daleko tajuplnější S čerty nejsou žerty s pocitem, jak kdyby nad filmem mudroval samotný Guillermo del Toro. Výborný, temný, tajuplný, mysteriozní, místy i tvrdý a krutý, ale s ironií, cynismem a sem tam i skrytou zábavnou vsuvkou. Nemohl jsem být spokojenější. (05.05.2020)

Můj první film v baskickém jazyce. Trochu to ukazuje velký nedostatek ČSFD a to rozdělení filmů ne na základě jazyků, ale pouze zemí původu, což je škoda, protože regionálně je film možná španělský, ale kulturně a jazykově se od všech těch erotických romanťárem a psychologických krimi tvrdě liší. Errementari bych popsal jako hororovou pohádku, trochu na styl Guillerma del Tora včetně podobných masek, znatelně inspirovanou baskickým folklórem, který je jak známo částečně a poněkud roztomile zatížen vlivem křesťanské víry. Snímek silně staví na výborně vybudované atmosféře, která se promítá jak do vizuálu tak i příběhu. Prvky ďábla, kováře, který jej přemohl, tajemného světáka, který přišel do Bohem zapomenutého kraje, nebo kněze jsou použity archetypálně, přesto vhodně a originálně. Baskická jména jsou kouzelná, příběh napínavý a drží si svoji úroveň až do samotného konce. Dočkáme se dokonce i pekla do určité míry, které sice není nijak extra inovativní, ale v rámci snímku velmi funkční a rozhodně ne směšné. Errementari si tedy získal mé srdce a vřele jej doporučuji, nejlépe s původním baskickým zněním, zvlášť pokud byste chtěli poslechnout si jazyk, který doslova nenajdete nikde na světě. (14.03.2021)

Hrátky s čertem po baskicku. Najdeme zde vysloužilého vojáka v osobě kováře, čerta nižší kategorie, čerta vyšší kategorie a kněze místo poustevníka. Ženský prvek obstarává dívka Usue. Anděl žel chybí. V příběhu je správně zobrazena ďáblova prolhanost, nenávist mezi ďábly i strach ďábla z posvěcených předmětů, naopak karikatura latinské mše svaté a závěrečný žvást o Halloweenu jsou lejno, jak praví Písmo. Přesněji 3,5/5. (30.12.2021)