Přes kosti mrtvých
Pokot
Die Spur
Villebråd
Spoor
Obsahy(1)
Hlavnou hrdinkou príbehu je postaršia žena - Janina Duszejko, milovníčka a ochrankyňa zvierat. V jej okolí dôjde v krátkom čase k sérii vrážd, spáchaných za záhadných okolností. Duszejko je presvedčená o tom, že vie kto (alebo čo) má zločiny na svedomí, avšak nikto jej neverí. (ASFK)
Videá (3)
Recenzie (140)
Přes kosti mrtvých byla pro mě rozhodně jedna z nejrozpačitějších projekcí letošního Berlinale. Hlavní problém vidím především v neustálém vršení nových motivů a příběhových linek, aniž by se adekvátně dořešily ty předchozí. Snaha o žánrově ambiciózní film je chvályhodná, ale ve výsledku se tu nevyrovnaně skáče mezi poměrně brutální kriminálkou, ekologickou agitkou, rázovitou vesnickou komedií a romancí třetího věku, která svou křečovitostí téměř připomene poslední filmy Marie Poledňákové. Obdobně nevyvážené je i režijní vedení herců. Zvláště Agnieszka Mandat je v titulní roli snad až příliš agilní a její postava je asi tak sympatická, jako Jessica Fletcherová z To je vražda, napsala. Pokud Agnieszka Holland zaujala ve své kariéře nejednoznačnými charaktery a psychologickou drobnokresbou postav, zde jsou její hrdinové až pohříchu jednostranní (záporné postavy se chovají pouze záporně a naopak). I tentokrát měla režisérka šťastnou ruku na výběr kameramana. Oceňovaná polská kameramanka Jolanta Dylewska snímá atmosférické obrazy přírody všech čtyř ročních období a vizuálně zanechává film velmi silný dojem. Škoda, že působivé kulisy nemohly posloužit kvalitnějšímu příběhu. Více než starší filmy Agnieszky Holland jako bylo Úplné zatmění nebo Julie na cestě domů, připomene její novinka stylisticky standardního, ale dramaturgicky totálně rozpadlého Jánošíka. ()
Úchvatný vizuální styl s nádhernými záběry pohraniční přírody v břitkém předvídatelném filmu, který nemá čím zaujmout. Dojem zbytečnosti tohoto snímku nemá šanci vyvrátit ani bezchybný herecký projev Agniezsky Mandat. Takhle nechat zabít ambiciózní kriminální drama špatným vyprávěním, hloupým scénářem a přepálenou stopáží s nespočtem natahaných až přebytečných scén, se jen tak nevidí. 4/10 Více v mé recenzi zde. ()
Na úvod říkám, že moje hodnocení je potřeba brát s rezervou. Už dlouho se mně totiž nestalo, že jsem film po půl hodině vypnul, protože jsem se naprosto neztotožnil s tím, co tam vidím, s chováním a přemýšlením postav atd. Hlavní hrdinka je "střelená" učitelka, která dá na horoskopy a zvířata (potažmo příroda) jsou pro ni na prvním místě. Kněz je fanatik, ze kterýho hned v úvodu padají šílený sračky (parafráze - desatero je jen pro lidi, takže zabít zvíře je úplně v pohodě). Policajti jsou v klidu, ti nic řešit asi nehodlají. Rodiče si stěžujou, že mají jejich děti boty od bahna (úvod filmu se odehrává v pohraničí - lesy, louky, polní cesty - a je podzim). A pak umře jeden chlapík. Pohoda, dva jeho sousedi se tam jdou v noci podívat, s mrtvolou hýbou, jako by se nechumelilo, dokonce mu z huby tahají nějakou kost. Já bych se asi posral nebo poblil, nebo bych při nejmenším nebyl tak v klidu. Pro mě absolutní nepochopení filmu a absolutní nezájem to sledovat dál. A. Holland není žádný ořezávátko, ale tohle asi není úplně ono. Nevím, jestli se k tomuhle někdy vrátím. ()
Knihu, mimochodem dost popiči, mi Olinka osobně věnovala k narozeninám. Fuckt nekecám. Film, mimochodem dost napiču, mi jen tak bez speciální příležitosti věnoval populární filmový distributor. Tady trochu kecám, normálně jsem to nakoupil na internetách, s velkou radostí tak připravil zmrdský Synestár alespoň o část jeho amorálních výdělků, nemusel jsem půl hodiny úplně zadarmo dělat cílového konzumenta násilně vnucených vyjebaných reklam a marginálně tím přikrmovat už tak nenažrané prasátko hrabivé holandské monopolní velekundy. Taxem si zase trochu kultivovaně zadštil a zpět k tématu. Typický příklad toho, jak může zajímavý, zábavný a čtivý, v ichformě psaný psychologický výlet do hlavy jeblé důchodkyně z prdele světa jeho vizualizace totálně zprasit. Každý alespoň náznak Olinčiny originality, myšlenek i humoru, které se holka urputně snažila procpat do scénáře, utopila pomalu senilněnjící a vždy krutě přeceňovaná bába Holandová v ukájení svých uměleckých ambicí. Výsledkem je pak místy až trapná, násilně sestříhaná a dost otravná pičoidní menzlovina, která si kulantní knižní předlohou akorát tak vytírá prdel, a již po dvaceti minutách maglajzovitého zmaru máte toho Pokotu akorát tak pokokot. Je velká škoda, že materiál nedostal do ruky nějaký soudný, rozumný a neegoistický režisér bez neúprosně postupující stařecké demence, protože s poselstvím knihy se jinak plně ztotožňuji, jeblá kráva, nejeblá kráva. To zní, že zelení buzeranti (myslivecké svazy kdekoliv) jsou jen nedůsledným zákonem zakokotvenou bandou surových vyrachtaných psychicky narušených animálních hovad bez jakékoliv úcty k životu a zkázou lesa i přírodní rovnováhy v něm. Hajný už dávno není lesa pán, nýbrž prachsprostý vypočítavý zmrd, co si do revíru komerčně vysadí výhradně gulášovou a stejkovou zvěř, aby si párkrát za rok s ostatními zmrdy mohli výhradně pro zábavu a pořádné vystříkání se při vzájemné honitbě sahat vlhkou rukou na ztvrdlá přirození u toho tolik vzrušujícího masového zabíjení živých tvorů, přičemž celoročně nemilosrdně likvidují lišky a jiné přirozené predátory, co jim užírají z talíře, ať jsou ohroženi či ne, přinejhorším ty pasti s jedem svedou na pytláky. A taky vám třeba bez váhání a se sadistickým úsměvem kdykoliv odbachnou psa, který vám čirou náhodou při procházce odběhne ke kraji revíru, jen proto, že jim je potom děsně teplo u šulínka. Když jim pak za to vrazíte tu jejich bambitku do prdele, jdete sedět za útok na veřejného činitele. Nejvyšší čas ukončit jim hájení, dát jim okusit vlastní medicínu a pohonit je po lese s brokárnou, načež se vyfotit nad krb v lovecké póze s nohou na pomalu dodělávajícím myslivci. PS: LIVINGDEADKU, ty krutohustý lingvisto, fuckt mile ses rozčílil nad Krobotovým polským přízvukem. Možná bys ale měl vynechávat filmy, přesahující tvé jazykové (lízání solných homolí) schopnosti, a neprstit u nich ségru. Tudíž ti asi uniklo, když Mirek říkal, že je „entomolog z Olomouce“. To první fuj fuj slovo, které snad ani neexistuje, raději vynecháme, ale to druhé je O-L-O-M-O-U-C! Nějaký záškub v listech? Ne? Tak to by ti možná někdo měl přihnojit květináč. ;-) () (menej) (viac)
3/4 filmu sa nesie v duchu kritiky týrania zvierat. Teraz už rozumiem tomu, prečo užívateľ "whack", bez mihnutia oka, ako milovník dokumentárnych filmov (nie len) o prírode, udelil 5 hviezd. Obsah zavádza, a tak i moje hodnotenie treba vnímať s rezervou, keďže som očakával úplne odlišnú story. Každopádne, snímok prezentujúcu takúto myšlienku, doslova atypickým spôsobom, stojí za pozornosť už len zo zvedavosti. Akurát ten úplný záver (nie rozuzlenie) sa mi vstrebával pomerne ťažko. Ale tak, každému podľa chuti .. ()
Galéria (38)
Fotka © Robert Pałka
Zaujímavosti (7)
- Celosvětová premiéra proběhla 12. února 2017 na filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
- Matoha (Wiktor Zborowski), Jana (Agnieszka Manda) a Boros (Miroslav Krobot) zpívají u ohně píseň „House of the Rising Sun“ od The Animals. (griph)
- Snímek je natočen na motivy knižního morálního thrilleru Olgy Tokarczuk ze současného česko-polského pohraničí, který vyšel v českém překladu pod názvem "Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých". (Zdroj: CinemArt)
Súvisiace novinky
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (viac)
Reklama