Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Jsou věci, které se mi na tomto filmu vždycky líbily. Představení Sherlocka Holmese, Lelíčkova debata nad padesátikorunou nebo neurotický portorický král. Jiné jsou dnes velmi iritující, např. značně natahovaná scéna s pekelným strojem v gramofonu. Protože jsem teď tento film používal jako studijní materiál o tom, jak začínal český zvukový film, objevil jsem spoustu nedodělků, nezvládnutných střihů, špatné časování gagů, neschopnosti režiséra využít Burianovy improvizační schopnosti, a také to, jak byl ten film viditelně co nejlevnější. Ale co, je sedmdesát let starý, a trocha tolerance je nutná. Jen by někdo měl opravit název: film se jmenuje Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (opravdu s "a" na konci). (21.09.2007)

jeden z neoblíbenějších filmů s Vlastou Burianem, jeho dvojrole je opravdu vydařená, stejně jako postavy Lídy Baarové. no co se dá dělat Baarová byla opravdu jenda z nejkrásnějšách žen své doby. Ale největší šanci na hrdinu filmu je Holmes v podání Friče. A za naprosto geniální považuju skupinku anarchistických atentátníků u dvora, takové zjevy posbírat dalo asi práci :-) (29.04.2009)

Je to taková strašná blbina a Vlasta Burian se zde možná až moc předvádí, možná se až moc opakuje a je až moc absurdní, ale celá zápletka a provedení mi sedly natolik, že jsem se prostě skvěle bavil a film mi učaroval. To je tak, když se člověk k některým starým filmům dostane v době, kdy mu prostě sednou. (22.11.2014)

Jsem šťastná, že Burian a Frič se ukázali nejen ve spojení herec/režisér, nýbrž sobě rovným a pod taktovkou koho jiného než Karla Lamače. Děj sází na jistotu, vydávání se za jiné postavy už se stává otřepané, nicméně je to výborný podklad pro množství situačních gagů, kterých ovšem Lelíček ve službách Sherlocka Holmese nabízí překvapivě málo, vemu-li v úvahu již zmiňovanou spolupráci tří mistrů. Martin Frič působí jako herec velice klidně a vyrovnaně a Holmes seriózním dojmem. Buriana jsem zažila i v lepší formě, ale některé scény mě upřímně pobavily. (30.09.2012)

Ve čtvrtém zvukovém snímku se Vlasta Burian opět vyřádil a vlastně i svým přičiněním, neboť původně měl film vypadat zcela jinak a právě to ´jinak´ nesedělo jeho komice. A tak zasáhl. A zasáhl dobře. Po druhé si střihl dvojroli, ve které, kromě pro něj typické postavy, dokonale charakterově zahrál, jak se jednoduše říká, ťunťu, v tomto případě, vladaře. Vlasta Burian kromě svého komického herectví a podání vtípků hodné pouze jeho umu, také předvedl další svou schopnost a tím jsou jazyky. V předchozím snímku ´On a jeho sestra´ (1931) to byla imitace hudebních nástrojů, zde ukazuje, jak se dá naučit výslovnost a správná intonace francouzského a anglického jazyka. Dělat dvojníka vladaři, na kterého se chystá atentát není žádná prča, ale tady to prča je. Zajímavostí jsou ti atentátníci. Něco takového bylo v podstatě použito, byť samozřejmě v odlišné scéně, i ve snímku ´Císařův pekař - Pekařův císař´ (1951). Stačí si porovnat scénu s bombou v tomto snímku s otráveným vínem ve snímku zmíněném. Mnohé překvapuje režisér Martin Frič v roli Sherlocka Holmese. A je to dáno tím, jak málo se o něm ví, že běžně hrál už v němých filmech a že si zahrál i v několika dalších. Lída Baarová je svou přítomností už jen třešničkou na dortu, i když prostoru zrovna moc nemá. Jedna komická scéna tedy střídá druhou, Burianův slovní kulomet neutuchá jedinou chvilkou a tak se dá říct, že divák, který se u tohoto snímku nudí, musí být neskutečný morous. Už ohromný úspěch ve své době film hodnotí samo za sebe. Zub času sice neskonale pracuje, ale film se drží a je to dobře. (25.07.2020)