Bábovky

Úhledné pískoviště osudů 6 žen (a jedné dívky), a samozřejmě i na muže osud pamatoval, kde uplácané bábovičky drží pěkný tvar. A rozplesknou se až v samotném závěru, kdy se pískoviště má nějak uhrabat a formičky se mají sklidit. Talentovaný režisér Rudolf Havlík realizoval se scenáristkou a spisovatelkou Radkou Třeštíkovou dohromady propletenec, kterému vévodí plejáda herců, kteří utkví v paměti. Rostislav Novák ml. prožije paralelní milostný vztah, Jana Plodková vydělává peníze pro svého neurvalého pasáka Marka Taclíka, Denisa Biskupová hraje šestnáctiletou dívku, která je vězněm ve zlaté kleci, když si její vysoce postavení a vysoce vytížení rodiče na ni nikdy neudělají čas, načež úzkostlivě před ní tají její biologickou matku, zdravotnice Lenka Vlasáková se paradoxně dozvídá nelichotivou diagnózu o svém zdravotním stavu, načež jednu domácnost sdílí s dcerou, které hlídá jejího potomka. Do toho hraje optimisticky živelná hudba Ondřeje Konvičky, ačkoliv vlastně moc optimistický dějový obsah divák do svých bulev nedostane. Občas je důvod k zasmání, to když Marek Taclík prokládá své výstupy početnou řadou hlášek, v drtivé většině se ale jedná o film ne až tak veselý, zajímavě dramaticky posazený. Slabiny se najdou. Erotika ve filmu je moc prudérní, taková Plodková v podvazcích umí provokovat, ačkoliv se na přetřes dostane prostituce i nevěra. Herci jsou v intimních chvilkách oblečení a kus nahé kůže ukáže jen Kristýna Podzimková. Naprostou slabinu představuje závěrečné vyvrcholení, kdy mapování jednotlivých osudů dojde ke svému cíli a naplnění, a avizované propojení postav, respektive, jakým způsobem měly jednotlivé postavy k sobě vazbu, je zdárně vyhotoveno. Určitě chtělo na závěrečném vyřešení více a nápaditěji zapracovat. Závěr byl vyloženě neuspokojivý. Než se ale tak stalo, tak film bodoval tvůrčím způsobem uvědoměle, nenuceným způsobem si podmanil emoční křivku, sem tam i bránici. Hlavně vznikl neotřelý český film, co si držel kvalitními nástroji diváckou pozornost. 8/10 (05.10.2021)

Nejprve to pozitivní. Mozaika jakýchsi mikropříběhů je dobrým (samozřejmě jinde mnohokrát viděným) nápadem. Sledovat se dají díky solidnímu řemeslu a zvoleným pražským lokacím. Rovněž herci zmiňované příběhy drží nad vodou. Ovšem pod vodu je tlačí jejich prázdný a povrchní obsah, který se s realitou kolikrát naprosto míjí. Uchopit to celé zhruba tak, že jsme všichni propojeni a že je tohle celé ze života... proboha, vůbec není. Tvůrci se vzhlédli v zaoceánských mozaikách, jenže zvolili zoufale okoukané a slabé příběhy, které dohromady příliš nefungují. A navíc je jich opravdu hodně, takže třeba linie Langmajer-Vlasáková je úplně prázdná a nedotažená. Ano, je to přehledné a divák ví, co sleduje a proč to sleduje, ale jednotlivým příběhům chybí napětí, vtip, dílčí pointa. Potěší snad jen linie Plodkové a Taclíka, kdy ona to dobře sehrála a on je docela vtipný. Což se třeba vůbec nedá říct o Pauhofové a Vetchém. Nejen na nich je vidět, jak je to celé strašlivě špatně vymyšlené. A raději nerýpu do té téměř permanentní kýčovité orchestrální hudby. Snaživý režisér Rudolf Havlík nicméně ode mě dostává konstantně tři hvězdy, tak ho ani tentokrát nezklamu. (27.09.2021)

Bude se mi špatně srovnávat, protože knižní předlohu jsem nečetla a zřejmě nikdy číst nebudu kvůli určité averzi k její autorce. Film je každopádně brilantně obsazený a myslím, že je i příjemným příspěvkem mezi těmi desítkami nezajímavých romantických komedií, které naše kinematografie každý rok generuje a ve kterých bohužel i dobří herci příšerně hrají. Tohle naštěstí není případ Bábovek, které jsou správně dramatické, někdy až depkoidní, a ve kterých mě štvala vlastně jenom dějová linka Lenky Vlasákové. Skoro 4*. (17.11.2021)

Měl to být největší filmový hit toho roku. Měl k tomu předpoklady - vychází se ze známé předlohy knihy Radky Třeštíkové, je tu dvanáct hlavních rolí obsazených známými herci. Ae komedie to není, spíš drama ze života o jeho mizerii. Žádná oddechovka. Vyprávěcí forma uměleckého filmu, ale provázání je dost umělé. A postavy neprokreslené , což je při jejich počtu logické, že jsou postavy jen tak nahozeny. Úzký výběr ze střední třídy.  Postavy jsou stále pracovně unavené, všechno působí úmorně. (07.08.2022)

Nazývat ten film komedií mi přijde jako špatný vtip, humorná je tam maximálně tak postava ztvárněná Taclíkem, a ještě je otázkou, zda to byl vůbec záměr. Žánrově mi to přišlo veskrze jako drama, byť takové zvláštně zparchantělé, odtržené od reality, s nevěrohodnými postavami a mně osobně povětšinou nesympatickým obsazením (Novák, Poláková, Plodková, Biskupová, Nesvačilová ad.). Navíc mě tam celou dobu příšerně iritoval použitý soundtrack (působil na mě dojmem, že to kopíruje nějaký zahraniční film podobného ražení, který jsem už viděl, a hlavně tam hraje hudba snad celou dobu!) a především pocit, že si Třeštíková v tom scénáři strašně hraje na boha, a to její zacházení s postavami a to jejich násilné propojování skrze debilní motiv bábovek, mi prostě přišly jen trapné a dramaticky zcela dysfunkční. A teď a tady prohlašuji, že po dvou otřesných zkušenostech s Bábovkami a Po čem muži touží už nikdy nic dalšího od od tvůrčího dua Havlík & Třeštíková vidět nechci, protože mi to právě stačilo! (02.11.2021)