Bábovky

Nechcem byť zlým prorokom, ale je dosť možné, že "Bábovky" budú opäť na dlhú dobu posledným filmom, ktorý som mal možnosť vidieť v kine. Dúfam, že nie. Chcem veriť, že sa nevrátime tam, kde sme boli v marci, kedy dokopy život prestal existovať a všetko pôsobilo absolútne mŕtvo. No na druhú stranu poviem, že ak to bol posledný film v kine na tento rok, alebo minimálne na niekoľko mesiacov, tak som si vybral dobrý film. Dôvod, prečo som "Bábovky" chcel vidieť v kine bol jednoduchý. Meno režiséra a scenáristu. Rudolf Havlík. Človek, ktorý mi pár rokov dozadu ukázal, že sa v Čechách stále vedia točiť dobré filmy, ktoré majú srdce na správnom mieste. A hoci toto nie je jeho najlepším filmom, myslím si, že na tom predsa len odviedol kus poctivej roboty. V prvom rade vždy obdivujem filmy, ktoré sa nesnažia povedať jeden príbeh. Ale majú ich tam niekoľko. A postupne ich dokážu pretkať tak, aby sme na konci dospeli do skvelého finále. A tieto príbehy sú zaujímavé, pôsobia zo života, majú iskru a hlavne dávajú podľa mňa dobré lekcie do života. A otvára dôležité témy. Ako sú workoholizmus, deti, ktoré majú všetko a súčasne im chýba to najdôležitejšie, snaha mať dieťa a podobne. Napriek tomu si ale myslím, že nie všetky príbehy boli úplne ideálne dovarené. Niečo tomu občas chýbalo. Mal som často pri sledovaní filmu momentky, kedy som si hovoril, že by sme sa mohli venovať zase niekomu inému. A keď sme sa tam dostali, mal som pocit, že toho mohlo byť viac. Film sa toho snaží povedať veľa, no nevie si to ideálne nataktovať tak, aby niektoré postavy nepreferoval. A to je trošku problém, ak sa zaujímate viac o niektoré iné postavy. A mne sa to stalo. Herecké výkony sú podľa mňa dobré a záver je skutočne skvele spracovaný. Celá záverečná časť v a pred hotelom sú spracované vynikajúco. A som rád, že to nezachádza do roviny veľkého gýču. Možno to nie je Havlíkov najlepší film, no aj tak som zvedavý s čím príde nabudúce a určite sa na to opäť pozriem. Hodnotenie: B+ (27.09.2020)

Bude se mi špatně srovnávat, protože knižní předlohu jsem nečetla a zřejmě nikdy číst nebudu kvůli určité averzi k její autorce. Film je každopádně brilantně obsazený a myslím, že je i příjemným příspěvkem mezi těmi desítkami nezajímavých romantických komedií, které naše kinematografie každý rok generuje a ve kterých bohužel i dobří herci příšerně hrají. Tohle naštěstí není případ Bábovek, které jsou správně dramatické, někdy až depkoidní, a ve kterých mě štvala vlastně jenom dějová linka Lenky Vlasákové. Skoro 4*. (17.11.2021)

Možná už jsem hodně naučený ze skandinávských dramat, protože ty Vám nastolí precizní atmosféru a nepotřebují k tomu zbla hudby. Tady je to dramatično na hudbě vysloveně založené. Na nevýrazné melodramatické hudbě, která zní snad 95 minut z celých 97ti minut filmu a chvíli mi trvalo, než jsem to přijal. Také bych asi našel nějakou tu kritiku se závěrem, protože to, co film celý průběh vypráví pak strašně popře. Většinu filmu totiž koukám na strašně smutné postavy, které ve mně svými životy vyvolávali strašnej smutek. Opravdu jsou lidi kolem mě takoví? Nechce se mi tomu věřit. Postavy svým průběhem přechází z extrému do extrému. Po shlédnutí jsem ale pořád měl pocit, že herci se tu vyšperkovali a plno těch postav bylo vysloveně skvělých. Marek Taclík, Lenka Vlasáková a především Jana Plodková předvedli své absolutno. Nakonec musím říct, že jsem byl poměrně spokojený. Točíme tady ty dramata trošku jinak, než jinde ve světě, nemyslím si ale, že by Bábovky byly tak blbý, jak jsou zde hodnocené. Naopak. (26.09.2020)

Nejprve to pozitivní. Mozaika jakýchsi mikropříběhů je dobrým (samozřejmě jinde mnohokrát viděným) nápadem. Sledovat se dají díky solidnímu řemeslu a zvoleným pražským lokacím. Rovněž herci zmiňované příběhy drží nad vodou. Ovšem pod vodu je tlačí jejich prázdný a povrchní obsah, který se s realitou kolikrát naprosto míjí. Uchopit to celé zhruba tak, že jsme všichni propojeni a že je tohle celé ze života... proboha, vůbec není. Tvůrci se vzhlédli v zaoceánských mozaikách, jenže zvolili zoufale okoukané a slabé příběhy, které dohromady příliš nefungují. A navíc je jich opravdu hodně, takže třeba linie Langmajer-Vlasáková je úplně prázdná a nedotažená. Ano, je to přehledné a divák ví, co sleduje a proč to sleduje, ale jednotlivým příběhům chybí napětí, vtip, dílčí pointa. Potěší snad jen linie Plodkové a Taclíka, kdy ona to dobře sehrála a on je docela vtipný. Což se třeba vůbec nedá říct o Pauhofové a Vetchém. Nejen na nich je vidět, jak je to celé strašlivě špatně vymyšlené. A raději nerýpu do té téměř permanentní kýčovité orchestrální hudby. Snaživý režisér Rudolf Havlík nicméně ode mě dostává konstantně tři hvězdy, tak ho ani tentokrát nezklamu. (27.09.2021)