Heydrich: Muž so železným srdcom

Strašně rád bych měl možnost vkládat obrázky do komentářů. Konkrétně obrázek takový, kde tvůrčí tým okolo Jimeneze brutálně znásilňuje odkaz našich paragánů ze všech stran a do všech otvorů. První polovina filmu je ještě relativně zajímavá. Jakmile ale Kubiš s Gabčíkem přistanou v ČESKÝCH Alpách, tak začíná série dávících reflexů. Anthropoid je oproti tomuhle oscarové veledílo. (10.06.2017)

Anthropoid i Atentát se v lecčem zcela vědomě odchylují od faktů a je třeba respektovat tvůrčí licenci a ptát se nikoliv potom, proč má padák jinou barvu, ale jakou funkci tato změna ve filmu má. Pokud tedy nemluvíme o jednom z prvních zpracování atentátu, kterým byl Hitler’s Madman (1943), v němž útok probíhá v lese a Heydricha zastaví žena na kole :). Tady je jasné, že tehdy nebyl dostatek informací. Smrtihlav se svou strukturou narace zásadně odchyluje od tradičního vyprávění, což může na některé působit poněkud neumětelsky. Opak je však pravdou, neboť snímek vykazuje promyšlené postupy uměleckého filmu, kdy si například musíme kvůli výpustkám domýšlet děj. Snímání pak vykazuje zřetelné impresionistické rysy, protože sledujeme spíše pocity a nálady než jen řetězec událostí, v němž jedna scéna zřetelně navazuje na další a osudům zásadních postav se dostává rozuzlení. Mnoho figur z odboje se ve filmu jen jakoby míhá nebo jejich osud sledujeme v závěrečné krátké montáži beze slov, kterou doprovází vážná hudba. Většině scén vévodí klavírní, houslové či varhanní skladby, které téměř vždy vhodně dokreslují atmosféru dané scény, aniž by zneužívaly tklivých melodií pro otravný patos. Heydrich ani na smrtelné posteli nepřichází se zásadním prozřením, jeho ženě se nedostane uspokojujícího ujištění. Scéna končí horečnatým pohledem na rozmazávající se obličej Himmlera a jeho děsivý knír./// Ani Jimenez se vedle režisérů Sequense a Ellise v závěru nevyhýbá touze po větší akci, když parašutistům dává do ruky automatické zbraně a šíří tak mezi diváky letitý mýtus dál. Vhodnou změnou příběhu však byl důraz na vznik přátelství Gabčíka a Kubiše, které tak rámuje film skrze neověřitelnou historku o jejich setkání. Tato volba pak má zcela logicky za následek, že oba muži končí svůj život bok po boku v kryptě, ač realita byla odlišná. A na závěr jeden historický fun fact. Heydrich, respektive jeho řidič, by za předjíždění zleva (tramvaje č. 14 dostal) nejmíň 7 bodů. Poučení? Předjíždět se setsakra nevyplácí… 70 %. [Kino] (24.06.2017)

Pokud nic nevíte o Heydrichovi, nebudete se ve filmu orientovat. Pokud o něm něco víte, nedozvíte se nic nového. Navíc od půlky se film zaměřuje na filmaři notoricky omílané téma atentátu na Heydricha. V této oblasti samozřejmě zůstává nepřekonaný český Atentát. Zde bych pochválila velmi živou kameru a podařený vizuál. Za sporné považuji umístění nádoby na cukr v bytě odbojářky. Samotné její využití jako dekoračního předmětu již vede diváka k jistým pochybám, zda tvůrci věděli, co mají v rukou za rekvizitu. Slovenský nápis v době, kdy se vlastně Slovensko stalo nepřátelským státem, považuji za značně nepravděpodobný. (08.04.2021)

"HHhH" ma zaujal. Názvom aj témou. Je pravda, že minulý rok sme tu mali film, ktorý rozoberal presne tú istú udalosť, no nemal som pocit, že by mohlo ísť o zlý produkt. Obsadenie vyzeralo dobre a veril som, že sa tu dočkáme niečoho solídneho. A keď som do filmu vstúpil, tak som bol presvedčený, že sa toho dočkáme. Úvodná časť nám totiž prezentuje život Heydricha. Ako sa stretol so svojou manželkou, ako sa spoznal s Himmlerom aj čo utvrdilo jeho pocity, že Nemecko sa musí zmeniť. Táto časť je podľa mňa vynikajúca. Je to zaujímavé, je to kruté a okrem toho to podáva príbeh z pohľadu, ktorý sme ešte nemali. Minimálne v rámci tejto témy. A chcel som vidieť kam sa to posunie. Najmä už len z dôvodu, že Jason Clarke mi tu skutočne zmizol a sledoval som už len Heydricha. Bohužiaľ, potom sa dostaneme k parašutistiom Kubišovi a Gabčík. Od toho momentu film začína klesať na kvalite. Rozpráva to ten istý príbeh, čo nám povedal už rok dozadu "Anthropoid". A bez spoilerov poviem, že podľa mňa tam bol tento príbeh podaný lepšie. Ak som mal pocit, že "Anthropoid" so svojou romancou nezaujal, tu je to ešte o niekoľko levelov okatejšie a filmovejšie. Postavy nie sú moc zaujímavé a mám pocit, že ani herci ich charakterom moc nedali. Najväčší problém ale je v tom, že z filmu má potom človek pocit, ako keby chcel povedať dva rôzne príbehy. A nevie to spojiť tak, aby oba vyplynuli zaujímavo. Film by fungoval oveľa lepšie, keby sa sústredil iba na tému z uhlu Heydricha. A mohlo by to skončiť jeho atentátom. Presne to by tomu pomohlo. No miesto toho začneme výborným nápadom, ktorý následne tvorcovia sa rozhodli zmeniť a povedať príbeh, ktorý už povedaný bol, a lepšie. A nie je to dobre vyvážené. Lebo absolútne nevieme z tohoto smeru určiť, kto je vlastne hlavným hrdinom tohto filmu. Napriek tomu, že je to film o Heydrichovi. Aby som to uzavrel, film je veľké sklamanie. Nemyslím si, že by som ho nazval stratou času. Som rád, že som ho videl raz, no určite sa k nemu viac nevrátim. Už len čiste z titulu, že nevie správne rozhodnúť ako povedať svoj vlastný príbeh. Hodnotenie: C+ (09.10.2017)

Po roce je tu další zpracování slavného atentátu na Heydricha. Avšak velmi se od Anthropoidu liší. Takže...... Heydrich je jedním z hlavních postav a první polovina filmu je věnovaná především jemu, jeho začátcích a jeho polovina končí v půlce atentátu. V tu chvíli začíná druhá linie ve které se Gabčík s Kubišem vydávají z Anglie do Čech provést onen osudný atentát. A v půlce kde atentát skončil začne třetí třetina. Heydricha hraje Jason Clarke. Jason Clarke je talentovaný herec a podaří se mu Heydricha zahrát opravdu úžasně a věrohodně. Heydrichovi se celkem podobá (přimhuřte očko!) a jde z něj opravdu cítit respekt jakožto opravdového řezníka. Jeho žena v podání Rosamund Pike je však pouhá figurka a to zamrzí když Pike ještě před 3 lety všechny totálně odrovnala ve Zmizelé. Reynor a Conell si úžasně zahráli Kubiše s Gabčíkem a jakožto dvojka fungují líp než před rokem Cillian Murphy s Jamie Dormanem. Film má však také problémy. Především skákání v čase. Na začátku filmu se dvakrát objeví datum v rocích (1942, 1929) následuje delší doba bez žádného titulku a během toho se Heydrichovi s jeho ženou narodí ne jedno, ne dvě ale rovnou tři děti. Což je hrozná škoda protože to způsobuje hrozný problém v orientaci. Neuvěřitelně rušivá scéna je však tato- Celý film se mluví anglicky. když se ale Gabčík a Kubiš vydávají do Československa zpívají Českou hymnu ČESKY! Najednou z ničeho nic. A po prvním objevu v Praze jsou v dálce slyšet slova jako ahoj. Jinak celý film anglicky. Hrozně bizárdní a rušivá volba. Například ale celý závěr působí emotivněji a je více zvládnutý než závěr Anthropoidu. Nebál bych se říct, že je Smrtihlav lepší než Anthropoid. Otázka je jak o moc. (08.06.2017)