Heydrich: Muž so železným srdcom

První půlka ze života Reynharda Heydricha mě bavila. Rosamund Pike ztvárňuje Linu velmi přesvědčivě a sugestivně. Ten pohled, který jí pořád zbývá po Zmizelé, je prostě něco, co člověka přitahuje. Jenže jakmile do prostoru plzeňských Alp seskočí dva kluci Gabčík a Kubiš, jde to celé do háje. Nevím, jak film funguje na nečeského diváka, ale za mě bylo všechno špatně: smrt Morávka, výslech Ati Moravce, bitva v kryptě. Je to takové plytké, spousta věcí tam neznalému divákovi musí unikat... Tohle je rozhodně nejslabší film, který se zabývá tématem atentátu na Heydricha. U mě pořád vítězí Sequensův Atentát z 60. let. (06.11.2017)

Pro mě už je nepochopitelné jen to, že se v Hollywoodu nedokázali domluvit a schválili si příběh atentátu na Heydricha rovnou dvakrát, časově takřka za sebou. A opravdu bych se chtěl zdržet porovnání s Anthropoidem, ale tady to prostě jinak ani jít nemůže. Takže nejdříve plusy. Ty jsou, už z podstaty věci, hlavně v první půlce filmu, který se překvapivě zaměřuje hlavně na Heydricha. Neřeknou nám nic nového, ale za to je zajímavé tento příběh vidět z trošku jiného úhlu. Stejně tak se musím přiznat i k tomu, že mi sedli herci hrající postavy atentátníků stejně tak, jako závěrečná scéna, která mi nepřišla tak epická, jako u Anthropoidu a možná byla dokonce i daleko úhlednější. Další věc je i hudba, která tu byla opravdu dokonalá. Teskné piáno tu vytvářelo přesně tu atmosféru, kterou si film zasloužil. Nicméně, co se týče negativ, a zde s tím mám opravdu velký problém, tak to nutno podotknout, že tu Praha vůbec nepřipomíná Prahu. A to se přitom tvůrci různými plakáty a popisky v češtině opravdu hodně snažili. Každopádně uznávám, že zahraničnímu divákovi je tohle stejně u prdele. Mně ale ne. Stejně tak mi nejsou u prdele ani historické nepřesnosti, které byly stejně marné i v Anthropoidovi, ale zahraničnímu divákovi jsou také u prdele. Celkově vzato tak musím říct, že mi tento film vyznívá o chloupek slabší, ale kdyby se spojili, asi bychom se dočkali jedinečného a nezapomenutelného díla, který ve válečné kinematografii nemá obdoby. (15.05.2018)

Chcete-li zobrazit historickou událost ve filmu, máte dvě možnosti. Za a) ponořit se do odborné literatury, archivů, poradit se s historiky, vyslechnout očitá svědectví a pak se to pokusit převést do příběhu. Nebo za b) svěřte to Hollywoodu. Potenciálně zajímavé pojetí známé historické události tentokrát z obou stran, k tomu kvalitní literární předloha a přesto takové - no takové. Dobré slovo ztratím snad jen za hudbu (včetně toho roztomilého prozpěvování československé hymny s anglickým přízvukem). Thompsony v rukou československého odboje nebo kulomet vzor 26 v kostele (o jiném rozmístění vojáků a o tom, že jich je šest místo sedmi nemluvě) jsou to nejmenší, co by se dalo kritizovat. Nechám stranou historické lapsy, ostatně do těch se bude obouvat kdekdo, a natvrdo řeknu, že to nefunguje jako film. Děj je nesourodá skládačka epizodek rozdílné kvality i ražení, některé z nich vypadají jako modernější verze jugoslávských odbojářských kousků, další připomínají Hitler: vzestup zla s Carlylem (hlavně ty z počátku Heydrichovy kariéry), do toho přijde rodinné melodrama a občas se tvůrci pokouší o scénu ala Jdi a dívej se. A protože jsme v americkém filmu, minimálně jeden z hrdinů samozřejmě sní o tom, že se po válce odstěhuje do Amíkova, což nám neopomene zopakovat asi třikrát. Ve výsledku to nejde brát vážně ani jako historickou rekonstrukci ani jako válečný film sám o sobě. Jak už jsem napsal u traileru, chudák Binet ani neví, co vlastně napsal. Jestli je to přece jen v něčem pozitivní, tak v tom, že mohu o to víc ocenit práci tvůrců Anthropoidu (o Atentátu pochopitelně ani nemluvím). Jeho chyby jsem v komentáři zmiňoval, ale přesto je z filmu vidět respekt ke skutečnosti a zároveň je to zkrátka lepší film jako takový. (09.06.2017)

Vy, co si budete při čtení myslet, že už mi totálně jeblo, vězte, že pořád beru prášky na příčetnost a jen jsem se nechal inspirovat originálním názvem filmu. Takže si během slabikování pusťte na pozadí Crash Test Heydricha. Žil - kdysi úchylný nááácek / co svět židů zbavoval a s Ádou kámoš byl / až jed - nou pár Čechů nasral / a Gab - čík s Naďmárošem mu členství v SS smázli. / Doteď neštěk po něm ani pes / ale pak Antropoid vyleééz // HHhH HHhH // Teď - všichni se můžou póósrat / kdo lepší film natočí, jak Reiny potkal zmrd / ve kte-rých nějaky kokot / s agli – ckým přízvukem khurva a Váklav říká. / Stejně nejlepší je Atentát / tak ať se jdou Briti vysraáát // HHhH HHhH // Chu – dák ubohý divááák / co dvakrát ročně na to samé čumět musí furt / to – se khurva lehce přejí / ob – zvlášť, když to celkem za piču stálo. / Antropoid o dost lepší byl / tady dramaturg notně pil lí-íííh // HHhH HHhH // (15.10.2017)

Byla to zásadní odbojářská akce, o které u nás musel slyšet každý školou povinný. A velmi podrobně a velmi věrně se k ní vyjadřoval i nedávný Anthropoid, což je možná největší kámen úrazu. Sledujeme totiž něco, co jsme nedávno dělali, jen s rozdílem toho, že tentokrát je první polovina věnovaná výhradně Heydrichovi a jeho narůstajícímu vlivu. Neřeším ani tolik odklon od historických faktů, spíš mi vadí, že tvůrci spojili dva příběhy, jenže ani s jedním nepracovali pořádně (na prominentního nacistu totiž na dlouhé minuty zapomeneme a sledujeme chystaný atentát). Je to tím pádem zkratkovité (hoši se nám zamilovali, ale divákovi je to na základě kvapného uchopení tak nějak jedno, mdlé vylíčení odbojové skupiny Tři králové také zrovna nepotěší), divák ani nemůže překousnout, že pražské lokality nahradila Budapešť. Holt kulisy Pražského hradu okecat prostě nejde. Chybí drive, chybí atmosféra, chybí nálada. Emoce a napětí zrovna tak. PS: Démonické scény vyhlazování vesnice ještě jaro nedělají. (16.10.2017)