Oskar

Tato americká verze se mi líbí o něco víc než originální francouzská. Jednak pro prostředí ve kterém se odehrává, amerika v době prohibice mě k tomu sedne výrazně víc, než soudobá Francie, a taky proto, že Stalloneův vcelku klidnej projev se mi líbí víc, než cholerickej Louis de Funes. Nenáročná oddechovka, která baví a neuráží. (22.04.2009)

(7x) Snaps Provolone a jeho povedená rodinka zažívá první den legálního způsobu života. Dny mafiánského praní peněz a vůbec nekalých praktik jsou sečteny. Jak prosté, v 9:30 zkouška nového obleku bratrů Finucciů, v poledne schůzka s bankéři a podpis smlouvy. Lze si vůbec představit nějaké komplikace? Ale kdo to žijete? V roce 1931 je možné zkrátka cokoli. Náš drahý Snaps se stává podruhé otcem dospělé dcery, dává své manželce za pravdu, vyřeší těhotenství své první dcery, jeho účetní si také přijde na své, stejně jako náš báječný lingvistický zázrak. Neříkáme přece "skáknout", že ne? Oscar je dokonalá mafianská crazy komedie v tom nejlepším slova smyslu. Už abych si také zašla na koncert Rudy Valléeho. (25.01.2011)

On ten Sly našel v době, kdy ještě patřil do mladého železa, mezi leh-sedama a zatínáním glutea maxima (do úplného minima) čas na lekce v cirkusování! Pardon, hraní. A byť mu příroda a zručný porodník nadělili obličejovou obrnu, v komentovaném díle dokazuje, že se k danému faktu postavil jako chlap a sere na to z vejšky. Pěkný výkon postradatelného. A Tim Curry? Miláček! Opět zahořel Kulďýk touhou po pravzoru všech úlisáčků. Suma sumárum - podstatně lepší, než žabožroutská verze. Rozhodně to není tak udýchané, až ufuňésené. (01.08.2013)

Já se dobře bavil. Celý film padala od Slye jedna hláška za druhou a fakt jsem se dost nasmál. Co mi trošku vadilo, tak to občasné pobíhání a řvaní, což nemám moc rád, tenhle styl, ale naštěstí tam toho nebylo moc. Nápad takový klasický a bláznivý, ale nezvrhlo se to v nějakou šarádu a šaškárnu. Ba naopak, myslím, že byl použit takový inteligentnější humor bez zbytečných šíleností. Já jsem spokojen. Možná bych tomu přisoudil 70%. Howgh! (01.01.2007)

Sly si u mě rezolutně řekl o několik vrcholů – tehdy, když oživil svou první legendu (Rocky, 1978), o šest let později, když oživil druhou (Rambo, 1982), o dalších šest let, když utáhnul příjemnou buddy movie (Tango & Cash, 1988). Předtím se „italský hřebec“ s obludně vypracovanou fyzičkou rval v Moskvě nejen za kamaráda (Rocky IV, 1985), následně coby chrabrý horolezec v roli šité na míru (Cliffhanger, 1993) i profesionální vrah v netriviálním thrilleru (Nájemní vrazi, 1995), od té doby však uběhlo mnoho vody. Úporně se snažil o další nádechy právě s dvojicí svých ikonických legend R+R, většinou šlo o velmi povedené návraty. K úkrokům ke komediálnímu žánru docházelo z jeho strany logicky málokdy, o úplné průšvihy ale nešlo. Jeden barák a spousta zvratů. Jsme v New Yorku 30. let, gangster Angelo dává umírajícímu otci osudový slib, že nepoctivou dráhu opustí. Mafiánům, policii i tisku je sakra podezřelé, co se to děje, navíc je jeho dcera těhotná, chce se vdávat, a další dceru možná získá. Sly není po herecké stránce vůbec zlý, členové Nadace ceny Zlatá malina jenže „samozřejmě“ museli dodržet tradici, ač neoprávněně, nicméně Stallone už byl asi tak nějak zvyklý. Výsledek má několik milých momentů, vydařené kostýmy, mnohé narážky jsou povedené. Jen na tempo si měli dát tvůrci rozhodně pozor, občas jsem se zastihl ve stavu „nudím se“. Místy až moc udýchané. (28.07.2019)