Doktor Mabuse, dobrodruh I.

Asi tady polovinu lidí naseru ale já Langa moc rád nemám. Jeho filmy jsem vyhledal až teď a během týdne jsem viděl asi 4 a všechny se vešly do průměru. Tohle je další případ. Chápu kvality a i kultovnost Mabuseho ale já se bohužel jen a jen nudil. Ta délka je absurdní. Kdyby to bylo o 2 hodiny kratší a vystřihlo by se několik scén, některé byly vyloženě uspávací tak by se mi film líbil víc takhle dávám jen 2*. (18.11.2013)

I přes ohromnou délku a „němost“ je Langův film snadno stravitelný i pro současného diváka. Příběh má poměrně jednoduchou základní zápletku – šílený zločinec doktor Mabuse touží jen po vlastní moci. Neváhá jít přes mrtvoly, loupí, lže Proti němu stojí inteligentní inspektor Wenk. Snaží se Mabusovi zabránit v páchání zla. Jedna z věcí, která Langovu dílu brání být brakem, pouťovou zábavou, laciným thrillerem, je rafinovanost, s jakou ústřední dvojice bojuje za svou pravdu. Dobro a zlo. Holmes a Moriarty. Po celou dobu sledování jsem pořád myslel na tuto slavnou Doylovu dvojici. „Laciné“ prostředí detektivky, podané racionálně, inteligentně. Komplikovaná struktura v níž každá postava má svých „15 minut slávy“ tu nepůsobí nijak nepochopitelně. A že tu těch vedlejších postav pár je – hraběnka, její manžel, mladý milionářti všichni i jiní tu dostanou dostatečný prostor na to, aby mohli být hlavní postavou vlastního filmu. A přesto působí vše tak jednoduše, logicky. Za zmínku stojí i jakási rezonance německého expresionismu, která se tu neprojevuje ani tak kulisami, ale spíš mimikou, gesty, a sem tam nějakým tím líčením (Janusův feťácký posluhovač). První setkání Fritéze Langa s Mabusem je film nadčasový, učit by se z něj dnes mohli všichni, všechno. (04.12.2005)

Film, který popisuje životní příběh gangstera, vášnivého gamblera a mystifikátora. Příběh mocného člověka, kterého nezastaví nic a nikdo, jelikož mimo své geniality zločince si dokáže pohrávat s myslí člověka. Snímek, jehož opravdu jedinou slabinou je délka, jinak mu nelze naprosto nic vytknout, protože příběh, atmosféra, napětí, nadčasovost, hudba, to vše je po celou dobu na velmi vysoké úrovni. 90%. (20.03.2010)

Tenhle film se jednoznačně vyznačuje zajímavou atmosférou, nádhernými, někdy až neskutečně temnými obrazy a příběhem, za který by se nemuselo stydět žádné moderní špionážní drama. Fritz Land už v této době dokázal, jak velkým je filmařem a že je předpoklad, že se od něj ještě dalších zajímavých kusů můžeme dočkat. A to se nakonec také splnilo. Co je na filmu někdy možná těžko snesitelné, to jsou až příliš teatrální výstupy, hlavně v závěru je Mabuse až příliš divadelní. K němému filmu to patří a jeho šílenství je tak okázale podtrhnuto. Fritz Lang ale některými obrazy skutečně ukazuje svou filmovou sílu. "M" je ale "M". (15.02.2014)

Odmyslím-li si anglické mezititulky (měly být německé!) a nepříliš zajímavou hudbu, zůstává expresionistické obrazové jádro, kterému nechybí vnitřní ani vnější napětí, do kterých se toto jádro rozpadá. Přitom jsem pociťoval jako škodu, že Lang narouboval svoji představu zla na tehdy už silně rozvinuté psychoanalytické učení (v této době Sigmund Freud publikoval svá nejdůležitější díla). Proč právě takové "faux pas", těžko říct? "Happyend" typu: "kdo s čím zachází, tím také schází", je možná milý, ale nepříliš přesvědčivý. Ale tak jako tak, zapadá "Mabuse, hráč" velmi dobře do velkého mabusovského cyklu, který patří k mezníkům (nejen němé) filmografie. (16.02.2014)