Ministerstvo strachu

Já na rozdíl od Bebacka dost kašlu na to, jak věrná to byla Greenova adaptace. Víc mi vadí, že po velmi vydařeném začátku přišla tak nemastná-neslaná druhá půle. Nápad s výhercovstvím dortu je tak geniální Macguffin, že by se za něj nestyděl ani A. Hitchcock na vrcholu své kariéry. Ve vlaku s falešným slepcem napětí houstne až k nevydržení a když dort rozmetá německá bomba, dostává divák vstupenku na neskutečné spektakulární představení. Jenže pak zjistí, že jízdenka je prošlá a cirkus odjel. Zkrátka od magické seance už nastává jen zdlouhavé lineární objevování vodítek přerušované cukrováním mezi Millandem a otravnou Reynoldsovou. Vše spraví až napínavý a trochu překvapivý konec. Bývalému expresionistovi Langovi estetika noir sedne, ale tenhle scénář se asi zachránit nedal. (18.07.2010)

Škoda jen, že druhá polovina nemá tak silnou a napínavou atmosféru, jako polovina první. Pak je ještě škoda toho ukvapeného závěru, protože ten kdyby byl lépe udělaný, klidně bych těch slabých 5* dal. Jinak je to ale skvělé - záběry kamery jsou naprosto mistrné, herecké výkony povedené (byť hodně mírnému přehrávání se to občas nevyhnulo) a příběh dokáže zaujmout a je i skvěle vedený. Stejně na celém filmu je nejlepších prvních 25 minut, které jako by vypadly z nějakého Lynchova filmu. Silné 4* (05.07.2020)

Ministerstvo strachu je špionážním thrillerem s ponurou atmosférou a umně vybudovanou strukturou rozvětveného zla. V tomto oboru byl mistrem Hitchcock. Lang nezaostal ve vynalézavosti prostředí ke strhující podívané. Vybral si vděčné a aktuální téma, ze kterého mrazilo již při pouhém uvědomění si této možnosti, oblíbeného anglického spisovatele Grahama Greenea. Fritz Lang byl mistrem nálady napětí, tajemna a všudypřítomného strachu a zla. Atmosféra v citově zabarveném herectví je jedinečnou kulisou napínavého příběhu, kde nechybí akce, dobrodružství, hrdinství, romantická náklonost a odhodlaný boj za osobní svobodu. Význam zápletky přesahuje jedince a dodává příběhu okouzlující mystérium možného, tajuplného a nebezpečného. Každá postava skrývá své životu nebezpečné tajnosti a nenuceně hraje svůj svěřený part až do posledního dechu. Hlavní postavou příběhu je Stephen Neale (velmi dobrý Ray Milland) se skrývanou bolestí nedávné minulosti v oparu mystické záhady přítomnosti, ohrožující samu podstatu života. Nepodléhá strachu a odhodlaně postupuje krok za krokem k pravdě a vysvobození z psychického zajetí. Při každém kroku hrozí nepřítel a konečné řešení a příběh graduje svou svíravou zvědavostí. Hlavní ženskou postavou je Carla Hilfe (šarmantní Marjorie Reynolds) s bolestivou zkušeností minulosti. Ona dodává romantickou linku, odvahu a potřebnou pomoc. Rozporuplnou postavou je Carlin bratr Willi Hilfe (dobrý Carl Esmond), muž v čele dobročinné společnosti. Se sebevědomou potměšilostí rozehrává rafinovanou hru se zametáním stop a ukrytím pravdy. Z dalších postav: záhadná a pobavená vědma Bellane (šarmantní Hillary Brooke), složitý případ rozplétající policejní inspektor Prentice (příjemný Percy Waram), vyhledávaný krejčí a muž dvou tváří Travers alias Cost (zajímavý Dan Duryea), svérázný knihkupec Newland (příjemný Thomas Louden), vědma s osudovou chybou (Aminta Dyne), nebezpečně vykutálený slepec (Eustace Wyatt), či propíraný ministerský poradce Dr. Forrester (Alan Napier). Ministerstvo strachu je především zábava, která je díky Langově mistrné stavbě napětí a ponurosti stále strhující a uspokojující. (12.02.2017)

Langův film byl nepochybně silně limitován disponibilními producentskými penězi; natáčet se muselo nejdříve na přelomu let 1943-44, tj. fakticky uprostřed druhé světové války. Není důležité, jak naložil s literární Greenovou předlohou; koneckonců změnil i jména hlavních hrdinů. Podstatný je vypjatě protifašistický tón, kterým je MINISTERSTVO neseno a špičková filmová řeč, jež byla použita pro jeho zvárnění. Vysloveně mi ovšem vadí zcela neorganický opravdu hollywoodský "happyzávěr". Neméně zajímavé je také srovnání s naší poválečnou tvorbou (např. slavným dílem ULOUPENÁ HRANICE). (V této souvislosti stojí za zmínku, že Greenova látka byla na vysoké úrovni ztvárněna i v českém prostředí: stejnojmenná dvoudílná televizní inscenace byla natočena v r. 1966 vynikající režisérkou Evou Sadkovou podle scénáře neméně dobré Bohuslavy Zelenkové a v hlavních rolích tehdy zářili mj. Marie Glázrová, Milena Dvorská, Jiří Adamíra, Svatopluk Beneš, Zdeněk Ornest, Felix le Breux a mnoho dalších.) V každém případě si Langův film uchovává pel výjimečného díla. (25.12.2010)

Absolutně strhující. Bez hluchého místa a s hromadou zvratů, šlapající jak staré dobré švýcarské hodinky. Chápu, že Greenova kniha je nepochybně komplikovanější (protože pokud ne, byla by hodně debilní :o)), ale film svou jednoduchost bez problémů ustál díky geniální režii a svižným 84 minutám stopáže. (24.12.2008)