Ministerstvo strachu

Knihou nezasažen, ale po filmu zatraceně spokojen :) Asi se zde nedá mluvit o nejlepším filmu, co velmi kreativní a inspirativní režisér Fritz Lang natočil, přesto obsahuje Ministerstvo strachu prakticky všechny charakteristické pilíře, které by měl kvalitní noir thriller obsahovat. Sympatického hrdinu jak vystřiženého z filmů Alfreda Hitchcocka, navíc Ray Milland byl dle mého názoru velmi dobrý herec silně připomínající Jamese Stewarta. Ačkoliv námět není nikterak novátorský, pečlivě budovaná atmosféra, hra s napětím a závěrečný twist s akční dohrou dělá s Ministerstva strachu velmi solidní noir detektivku, kterou by měl vidět každý fanoušek žánru. (07.09.2012)

Veľmi svižný film noir. Tempo je skoro až zbesilé, stále sa niečo deje a nie je to myslené až tak vážne, ako niektoré žánrovky s Humpreym Bogartom. Hitchcock a Lang sa zrejme navzájom ovplyvňovali a možno tá podobnosť je aj dobou, ktorá takýmto trilerom priala. Milland pripomína Jamesa Stewarta. Knihu som nečítal, takže nemám s čím prorvnávať a je to dobre. (14.06.2012)

Řadím se k těm, kteří naříkají na "hollywoodskou" adaptací Grahama Greena. Ostatně to uznal i sám Lang, který prohlásil na účet scénáristy (a zároveň producenta) Setona I. Millera, že mu poskytl předlohu, která nemá s kvalitou knihy prakticky nic společného". Nacista Dr. JM Forrester pracuje na Ministry of Home Security (Ministerstvu pro bezpečnost vlasti). To, že se ministerstvo nějak jmenuje a vykazuje činnost zcela opačnou, známe dokonale z Aldouse Huxleyho... Nicméně bychom onen hollywoodský závěr docela potřebovali, teď a tady, protože Ministrstvo strachu tu zrovna vládne, a to zcela nekontrolovaně a nekontrolovatelně. (26.11.2020)

Ministerstvo strachu je špionážním thrillerem s ponurou atmosférou a umně vybudovanou strukturou rozvětveného zla. V tomto oboru byl mistrem Hitchcock. Lang nezaostal ve vynalézavosti prostředí ke strhující podívané. Vybral si vděčné a aktuální téma, ze kterého mrazilo již při pouhém uvědomění si této možnosti, oblíbeného anglického spisovatele Grahama Greenea. Fritz Lang byl mistrem nálady napětí, tajemna a všudypřítomného strachu a zla. Atmosféra v citově zabarveném herectví je jedinečnou kulisou napínavého příběhu, kde nechybí akce, dobrodružství, hrdinství, romantická náklonost a odhodlaný boj za osobní svobodu. Význam zápletky přesahuje jedince a dodává příběhu okouzlující mystérium možného, tajuplného a nebezpečného. Každá postava skrývá své životu nebezpečné tajnosti a nenuceně hraje svůj svěřený part až do posledního dechu. Hlavní postavou příběhu je Stephen Neale (velmi dobrý Ray Milland) se skrývanou bolestí nedávné minulosti v oparu mystické záhady přítomnosti, ohrožující samu podstatu života. Nepodléhá strachu a odhodlaně postupuje krok za krokem k pravdě a vysvobození z psychického zajetí. Při každém kroku hrozí nepřítel a konečné řešení a příběh graduje svou svíravou zvědavostí. Hlavní ženskou postavou je Carla Hilfe (šarmantní Marjorie Reynolds) s bolestivou zkušeností minulosti. Ona dodává romantickou linku, odvahu a potřebnou pomoc. Rozporuplnou postavou je Carlin bratr Willi Hilfe (dobrý Carl Esmond), muž v čele dobročinné společnosti. Se sebevědomou potměšilostí rozehrává rafinovanou hru se zametáním stop a ukrytím pravdy. Z dalších postav: záhadná a pobavená vědma Bellane (šarmantní Hillary Brooke), složitý případ rozplétající policejní inspektor Prentice (příjemný Percy Waram), vyhledávaný krejčí a muž dvou tváří Travers alias Cost (zajímavý Dan Duryea), svérázný knihkupec Newland (příjemný Thomas Louden), vědma s osudovou chybou (Aminta Dyne), nebezpečně vykutálený slepec (Eustace Wyatt), či propíraný ministerský poradce Dr. Forrester (Alan Napier). Ministerstvo strachu je především zábava, která je díky Langově mistrné stavbě napětí a ponurosti stále strhující a uspokojující. (12.02.2017)

Já na rozdíl od Bebacka dost kašlu na to, jak věrná to byla Greenova adaptace. Víc mi vadí, že po velmi vydařeném začátku přišla tak nemastná-neslaná druhá půle. Nápad s výhercovstvím dortu je tak geniální Macguffin, že by se za něj nestyděl ani A. Hitchcock na vrcholu své kariéry. Ve vlaku s falešným slepcem napětí houstne až k nevydržení a když dort rozmetá německá bomba, dostává divák vstupenku na neskutečné spektakulární představení. Jenže pak zjistí, že jízdenka je prošlá a cirkus odjel. Zkrátka od magické seance už nastává jen zdlouhavé lineární objevování vodítek přerušované cukrováním mezi Millandem a otravnou Reynoldsovou. Vše spraví až napínavý a trochu překvapivý konec. Bývalému expresionistovi Langovi estetika noir sedne, ale tenhle scénář se asi zachránit nedal. (18.07.2010)