Švýcarák

Paul Dano jako lásku hledající podivín, co při masturbaci myslí na svojí mámu, a Harry Proper coby věčně prdící mrtvola. Neřikám, že to nemá svoje chvíle, ale mě to kupodivu bavilo spíš v těch vypjatých momentech, než při těch bizarně dobrodružných kravinách. Taková scéna s medvědem a úplný závěr jsou tak pro mě vrcholy filmu. Herecky ale přesný. (28.09.2016)

Švýcaráka můžete brát jako komedii, kterou nejvíc ocení lidi s nejčernějším druhem humoru, jako divnou homo romanci (moc toho ale nečekejte) nebo jako zjednodušený existenciální film o osamělosti a zoufalcích, co vždycky řeknou nebo udělají něco trapného. Upřímně řečeno - nejvíc je tím prvním. Nejedná se o žádný sofistikovaný humor, hodně se jedná o prdění a ne vždycky funguje, ale několik skvělých pasáží si určitě zapamatujete. Hvězdou filmu je určitě Daniel Radcliffe, který tu nečekaně ukecanou mrtvolu hraje opravdu s nadšením. (18.01.2017)

Neupírám tomu hodně zajímavé nápady i zcela nečekaný vývoj a průběh. A upřímně nemohu říct, že bych se u toho filmu nebavil, byl jsem velmi zvědavý jakým dalším bizarním a nečekaným způsobem se to vše stočí a přetočí a nikdy jsem nemohl říct takové to obligátní "jo, to jsem přesně čekal", jak se vám to bohužel stává u značné části americké produkce. Myslím, že kdyby tvůrci dali více pozor na hranicích toho, co je ještě zajímavý a invenční přístup a co je s prominutím už normální sračka, byl by to vskutku skvělý film. Chápu, tyto hranice jsou u originálních věcí tenké a někdy je nutno riskovat. Nicméně v tomto případě se občas stalo, že tlačení na pilu v invenčnosti bylo natolik důrazné, že místo lehkého krůčku přes dělící čáru dobrého vkusu film občas ujel až někam deset kilometrů za ni (a to nikoliv dobrým směrem). Ale celkově spíš silnější než slabší tři hvězdy. PS: Danova dvojrole trosečníka a sličné děvy a Radcliffova mrtvola byly dost povedené. (10.08.2019)

Film o strachu z komunikace, o tom jak důležitý je mít přátele, jakož i osobu na kterou se můžete spolehnout a sdílet s ní všechny svoje pocity, zážitky a smutky, o tom jak důležitý je žít! Protože když tomu tak neni, budete se muset spolehnout na mrtvolu Harryho Pottera a hodně sraček (jak skutečných, tak životních)! Tématicky netradiční, humorem zdrcující, režijně originální a v jádru i tragická sonda do duše osamělýho člověka, podpořená geniálnim - byť nevyužitym - soundtrackem (Manchester Orchestra). (22.09.2016)

Upřímně řečeno nevím, co zde mám vlastně napsat! Když jsem viděl trailer, tak jsem si okamžitě řekl, že tohle prostě chci vidět, i když jsem tak trochu tušil, že půjde o lehce zvrácenou bizarnost. A vlastně jsem se ani moc nepletl! Švýcaráku se rozhodně nedá upřít jeho originální a neotřelý námět, který na jednu stranu ohromí, na druhé straně trošku znechutí. Divák má možnost sledovat bláznivé dobrodružství trosečníka a jeho umrlčího kámoše, které se vyznačuje zejména naprostou neúctou k lidskému tělu a orgánům. Chvílemi mi to trošku připomínalo nějaký film od Gondryho (např. Prosíme přetočte), hlavně kvůli těm ručně vyrobeným kulisám, které měly napodobovat skutečnost. Posledních deset, patnáct minut bylo pro mě značně rozpačitých, jelikož se mi zdálo, jako by tam tvůrci ztratili dech a nevěděli, jak to všechno zakončit. Zkrátka film, který není pro každého, vlastně ani já nemohu říct, že by to byl můj šálek kávy a to mám černý a lehce nekorektní humor rád, nicméně i přesto doporučuji ke zhlédnutí, pokud chcete vidět něco, co jste doposud ještě neviděli. P. S. "If you don't know Jurassic Park, you know shit." (27.09.2016)