Paterno

Po Doktorovi Smrť ďalší televízny film podľa skutočnej udalosti v produkcii HBO, v ktorom si hlavnú úlohu strihol Al Pacino. Nie je to až taká pecka ako minulý príbeh o eutanázii. Za menší zážitok z filmu môže jednak prostredie amerického futbalu, ktoré nám európanom veľa nehovorí a aj dĺžka 105 min., pri ktorej sa film nevyhol pár hluchým miestam. Al Pacino hrá klasicky dobre (no nie výborne) a ani zvyšok osadenstva nezaostáva. Tempo rozprávania je však pomerne vlažné a málo momentov dokáže vzbudiť výraznejšiu pozornosť alebo strhnúť. Hlavný dôvod, prečo som však bol nakoniec s filmom spokojný, je spracovanie. Páčilo sa mi, ako sa tvorcovia popasovali s celou kauzou a vyobrazili ju spôsobom, kde podobne ako v realite nie je jednoznačne povedané, kto je vinný a kto nevinný. Preto sa názory(podobne ako v reálnom prípade) na to, kto mal na kauze najväčší podiel viny budú po dopozeraní možno líšiť a každý si nájde svoju "pravdu". Čo je podľa mňa dobre. Aj napriek viacerým negatívam ma teda Paterno v konečnom dôsledku zaujal a hlavne, donútil ma počas sledovania filmu a aj po ňom premýšľať. Čo je dnes u filmov skoro zriedkavý jav. Niekde na pomedzí 3* a 4*. 70% (21.03.2021)

Americká těžkopádně vášnivá moralistická křeč. 1) Trestný čin je trestný čin. Ale celé to morální pobouření, zvracení při čtení a rozhořčený patos okolo působí hrůzně pokrytecky._____ 2) What is sodomy?, ptá se bezradně věci neznalý Paterno. Come on. Achilles and Patroclus? Nisus and Euryalus?, navádí ho jeho syn. Následně otce omlouvá: What does he know about these perverted things? Fakt, že o homosexualitě se tu mluví jako o "perverted things", mluví sám za sebe._____ 3) Tématem filmu ovšem není sexuální zneužívání ba ani život neskutečně úspěšného trenéra (409 vítězství) amerického fotbalu (George H. W. Bush: ...a true icon in the world of sports). Film se zabývá odpovědností člověka za svět kolem něho. Věděl, mohl vědět či snad tušil Paterno něco o tom, co dělá Jerry Sandusky? Pokud ano, jak moc se (Paterno) provinil, že nic neudělal? V obecnější rovině otázka zní: Kam lze zajít při zavírání očí před nepravostmi s ohledem na "vyšší zájmy" (i bez ohledů na ně)?_____ 4) Odvážný záměr vypustit kauzu jako takovou a věnovat se jen Paternovi tvůrcům příliš nevyšel. Film je těžkopádný a chybí mu emocionální dotek._____ 5) Za slušné hodnocení film děkuje zejména vynikajícímu 78letému Al Pacinovi, který je své postavě i fyzicky podobný._____ 6) Dobře zpracované podrobné informace o Paternovi i o zmíněné kauze. (18.06.2018)

Tak tu máme další propírané téma a to sexuální obtěžování. Nejdřív s tím začaly herečky a teď to máme i ve filmech, abychom na to nezapomněli. Naprosto souhlasím s tím, aby se pedofilové šli léčit a byli potrestáni za to, co provedli. A ti co je kryjí by měli dostat stejný trest. Je fakt, že v Americe si instituce hodně zakládají na svém jménu a radši zametou nějakou tu skvrnku pod koberec, než aby to řešili hned, no a pak to dopadne přesně takhle. Ale teď k filmu. Rád jsem po dlouhé době viděl Pacina v něčem zajímavém. Bohužel jako osmdesátiletý trenér nám toho moc nepředvede a ani předvést nemůže. Čekat od něj výkon jako v Any Given Sunday čekat nelze. Za prvé je to o něčem jiném a za druhé je tu rozdíl téměř dvaceti let. Nicméně Levinson vše zbytečně natahuje, zkrácení o nějakých dvacet minut by nebylo vůbec na škodu, případně trochu zrychlit střih, ale je to zase jen televizní film. Každopádně vidět stačilo jednou. (12.05.2018)

Aneb co se stane, když někde pracujete mnoho let, přehlížíte určité věci, ale přesto se snažíte svoji práci dělat dobře. Nebo také ne. V tomhle je tento film zajímavý. Nutí diváka přemýšlet a utvořit si svůj názor. No a k tomu mu dopomáhá skvělý Al Pacino. Na druhou stranu počítejte s tím, že na filmu je vidět Barry Levinson, který s kvalitou svých filmů byl vždy jak na houpačce a hodně často dokázal nudit průměrnou režií. (10.05.2018)

Victim two, ten years, anal intercourse. Al Pacino se pro role mužů s tajemstvím narodil. Jeho pojetí čtyřiaosmdesátiletého trenéra, jehož dlouholetý kolega prcá ve sprchách mladé fotbalisty z nuzných poměrů do zadku, je koukavé. Stejně vítaná je možnost zamyslet se o mlhavých hranicích profesní a občanské odpovědnosti, polodokumentární nahlédnutí univerzitních institucí instituce v mediální defenzivě a kladení nepříjemné otázky, kolik zla je nutno přehlédnout, když chcete spáchat velké dobro. Na druhou stranu mě fotbal, i ten americký, zajímá dost málo na to, abych mohl nějak intenzivněji prožít hrozbu, že nějaký trenér možná pověsí krátce před pětaosmdesátými narozkami (a smrtí) job na hřebík. Že je Pacino kmotr víme od dvaasedmdesátého. Nebo sedmdesátého devátého? (16.09.2018)