Kdyby ulice Beale mohla mluvit

Kdo chcete poznat a pocítit Baldwinovo strhující citové, smyslové, alchymické, zoufalé i dojemné, kruté, bezvýchodné a skrze všechny instance milující, životu loajální a každopádně veskrze lidské prožívání nečernobílého světa, střetů, průniků a dorozumívání černých i bílých tehdy a tam, pusťte si Stíny Johna Cassavetese z téže doby jako Baldwinovy romány (více a uhrančivěji v mém komentáři k Shadows: https://www.csfd.cz/film/44065-stiny/komentare/?comment=10268290). Tohle uhlazené, líbivé, slušňoučké melodrama pravidelně frázující kýče a klišé obrazem, slovem i myšlenkou a čpící neproblematickým zobrazováním i herectvím, se má k Baldwinově i Cassavetesově syrové a pravé, tklivé i drásavé, harmonické i skřípavé melodramatice tehdejšího kvasu jako omalovánky s Makovou panenkou k plátnům Edouarda Maneta, například. Aťsi takový film jako tento jest, ale s Baldwinovým jménem se nikdy neměl spojovat. *~ (20.05.2019)

Formálne veľmi vypiplaný film, pri ktorom sa ukazuje, že na Moonlighte sa Jenkins "iba" učil. Beale Street je už sebavedomý film svojho tvorcu, ktorý vie, aké prostriedky potrebuje pre vyrozprávanie vlastných príbehov. Takže pokiaľ sa budete sústrediť na čistý formalizmus a urobíte si prípadne graf časového sledu udalostí vo filme, rytmus voiceoveru hlavnej postavy, použitie dokumentujúcich autentických fotografií, výpočet priamych pohľadov postáv do kamery, ktoré sú vlastne mimo diegézy, premyslené prechody medzi zábermi, tak aj môžete zabudnúť, o čom film je a budete sa radovať iba z týchto činností. Pokiaľ sa budete sústrediť na momenty, kedy sa upozorňuje jednostranne na rasizmus, tak naopak môžete byť rozladení a ako biely občan sa cítiť dotknutý. Film však nie je jednostranne kritický, akoby sa mohlo na prvý pohľad zdať (ostrá kritika vlastných radov bola zrejmá už v Moonlight), taktiež vo vlastnej komunite to emocionálne vrie a nie každý je spravodlivý, rodine sa zo všetkých síl snaží pomôcť biely a férový, ale idealistický právnik. Beale Street asi doceníte až na opakované pozretie, aby ste jeho formálny štýl plne pochopili a prepojili si ho s obsahom. Vlastne ide o ďalší nesporný dôkaz toho, že forma a obsah sú navzájom pevne prepojené elementy filmovej tvorby. (15.03.2020)

V součtu jde rozhodně o dílo lepší než Moonlight nebo podobně ambiciózní a upovídané Fences Denzela Washingtona, neboť představuje uvěřitelnější aktéry, zajímavěji konfrontuje své myšlenky v intimním světě hlavních postav a nabízí několik silných momentů, které uvíznou v paměti a neupadají k sentimentalitě. Avšak pořád je to film přespříliš ubrečený a hnaný vstříc potlesku tak okatě, že mu navzdory neoddiskutovatelným formálním kvalitám a stále chvályhodným myšlenkám tleskat prostě nemohu. O to více, když závěr pochází z ranku těch nejočekávanějších a nejobyčejnějších - možná to byl záměr, ale mě bohužel neoslovil. Více zde. (11.03.2019)

Příjemné je, že tento lyrický film o komplikované intimitě černošských postav je v českém znění. V černé americké zkušenosti jde režisér až do hloubky kostí. Takový glutamátový gospel a mučednictví. Regina King předvádí tiché divadelnictví. Jde o nesentimentální příběh o obtížnosti života a nespravedlnosti. Zároveň vyvolává romantickou , intenzivně rezonující představivost. S jednou nohou v realitě a jednou v éteru. (04.12.2019)

Keď sa nad tým tak hlbšie zamyslím, „Kiežby ulica Beale mohla rozprávať” , je opäť ďalším, pozoruhodným prírastkom do rasovej tématiky, ktorá je akurát vo veľkom kurze, je vyhľadávaná, i keď možno práve teraz trochu zahnaná do kúta, lebo postavy majú tentokrát úplne iné starosti, než riešiť typickú neznášanlivosť, ktorá i na začiatku 70. rokov isto neutíchala. Na rozcestí sú dve rodiny, najprv u Riversovcov, kde mladučká Tish zisťuje, že je tehotná, a tak sa otec Joe rozhodne túto novinu oznámiť aj protistrane, kde iba Frank Hunt sa pôjde opiť so svojim budúcim zaťkom. Frankova manželka + obidve dcéry nemajú žiadneho pochopenia pre túto situáciu, možno aj kvôli tomu, že jej syn Alonzo, prezývaný 'Fonny' , je zašitý do basy pre krivé obvinenie zo znásilnenia, zdeptanou ženou z Portorika ? Vznikne extrémne brutálna hádka, ktorá skončí takmer poriadnou bitkou. Cez retrospektívu, a to pomocou častých „flashbackov” , sa s talentovaným černošským režisérom, producentom a scenáristom - Barry Jenkinsom vraciam do minulosti týchto postáv, keď bolo všetko ešte v súlade so životnou harmóniou... Zaujali ma zvyčajne herecké výkony, ktoré sú naprosto ucelené a vyvážené, ďalej, d.p. Jima Laxtona + hudba Nicholasa Britella. Síce Plan B nezaznamenali t-a-k-ú účinnú „trefu do čieneho” , ako pred dvomi rokmi, ale oscarový úspech tu jasne vidieť ! Jenkins je okuliarnatý frajer ! (07.04.2019)