Tiger a drak

řekněme, že je to hezká podívaná. aspoň tedy prvních deset minut, ale když vám dvě hodiny po obrazovce lítají kdovíjací šermíři a nějak se jim nechce se vrátit na zemi a říct vám, o co tu jde, tak to omrzí. jak říká pomo, je to asi epická báseň, a já na básničky nikdy nebyl (kromě třeba baudelaira, to je docela prča). a to je asi můj problém. možná kdyby ten film byl o půl hodiny kratší nebo kdyby tam aspoň ty fyzikálně nereálný prvky nebyly tak zřejmý. prostě mě to nedostalo a dodíval jsem se jen proto, že jsem zrovna měl mastný ruce od masírování a nemohl přehodit dvd. (08.12.2005)

"Dost bylo létání!" A nebo možná právě naopak. Mám to ještě pořád v živé paměti - Hřebejk odjíždí s velkou slávou na předávání Oscarů se svým "Musíme si pomáhat", aby se odtud vrátil poražen filmem, který snad z celé třetiny tvoří souboje a ve kterém Číňani létají ve vzduchu a běhají po vodě, jako by snad soudruzi z Pekingu opravdu dokázali poroučet větru a dešti. A celý svět na to čučel s otevřenou pusou. Jenomže netrvalo dlouho a s podobnými filmy se roztrhnul pytel. Najednou každý lepší čínský film potřeboval nějaké to wu shu a tituly jako "Hrdina" nebo "Klan létajících dýk" udělaly z "létajících Číňanů" docela běžnou záležitost. Co ale zbude, pokud "Tygra a draka" zbavíte jeho létajících kouzel? Prachsprostá nuda. Ve filmu sice hrají moji oblíbení asijští herci (Chow Yun-Fat, Zhang Ziyi, Michelle Yeoh), jenomže celý příběh se neskutečně vleče, nemá potřebnou dynamiku a ani nijak zvlášť zajímavou zápletku. A i to létání působí občas už trochu přehnaně. Za ty boží souboje ale ty čtyři prostě dát musím. (07.09.2007)

"Žiaden rast nie je bez pomoci, žiaden čin nie je bez odozvy a žiadna túžba nie je bez obmedzenia. Svet je plný tigrov a drakov." Prvé zhliadnutie bolo aklimatizačné, plné údivu a miernej neistoty. Druhé bolo prijatím pravidiel, na ktorých stál dovtedy nevidený filmový svet. A tretie až piate boli najduchovnejším a najdojímavejśím emocionálnym zážitkom, aké som kedy prežil pred filmovým plátnom. Ale skôr než filmom, je Tyger a drak epickou filmovou básňou, ktorú môžem pozerať stále dokola a ktorá, podobne ako dobrá hudba, nikdy nestratí nič z pôsobivosti. Ang Lee uchopil motívy nenaplnenej lásky, zrady a zodpovednosti a zasadil ich do sociálne neutrálneho, duchovne čistého prostredia, v ktorom im mohol dodať dovtedy nevídané rozmery. Scéna "Premárnil som celý svoj život..." vo mne bude rezonovať naveky. (27.05.2002)

Asijské filmy mě příliš neoslovují a nejspíš nemám potenciál je pochopit. Tohle je ale opravdu něco, co mi nejde do hlavy, ať už se budu snažit sebevíc... Ty jejich takzvaně dechberoucí souboje a akce mi tedy vážně dech neberou a když partička rozzuřených asiatů naprosto nereálně skáče po bambusu, tak mě to opravdu neuchvátí. Asi jsem omezená, ale asijská kultura mě neláká a tak nějak nemám potřebu ji obdivovat. (18.11.2007)

Tento cizojazycny pocin roku 2000 jsem videl nekolikrat a vzdy se ve me misilo nekolik protichudnych pocitu: na jedne strane velmi pekne akcni souboje, choreografie a na to navazujici asijske melodie, na druhou stranu ale zvlastni a lehce nepochopitelny dej, hrajici si na myslenkovou hloubku, ktera ve skutecnosti absentuje. Je pak logicke, ze toto vsechno vyustilo v dojem nejsilnejsi, pritomny i pri dalsich projekcich: nuda... (27.03.2004)