Odrazu sme rodina

Jako instantní dojímák, který začal tlačit slzičky hned na první schůzce skupiny potenciálních adoptivních rodičů, to nakonec nebylo až tak manipulativní, trapné ani blbé. V dětském křiku a nepořádku či pubertální vzdorovitosti se tato rodinná dramedie nevyžívala a snesitelnou nálož sentimentu uhladila v pozitivní kombinaci s vřelým vtipem i rozumným nadhledem normálních postav, kterým přejete, aby k/v sobě našly cestu/důvěru. Spokojených 65 % (25.06.2021)

Škoda uječené Rose Byrne. V mých očích tomu rozhodně sebrala hvězdu. Jinak se jedna o zajímavý film, který by fungoval lépe jako drama, než jako komedie. Jako komedie to totiž působí dost kýčovitě (hlavně poslední scéna u soudu) a ubírá to na reálnosti. Spadá do kategorie filmů pro lenivé nedělní odpoledne. 3* (17.02.2019)

Navzdory (prominutelnému) idealistickému přístupu a zpracování hodně silný příběh a film. Ono je vlastně i dobře, že je to pojato tak humorně a lehce, o to více z toho vystoupí a zasáhnou ty vážnější partie filmu. Rose Byrne je prostě k sežrání, Wahlberg má se mnou problém, že si ho ještě pořád pamatuju jako Marky Marka a ne a ne se té vzpomínky u jeho filmů zbavit. Ale nehraje vůbec špatně. Dětští herci paráda. Český název filmu tradičně poněkud mimo. (31.08.2020)

Pokud bych se měl ohlédnout za scénáristickou a režijní tvorbou Seana Anderse, tak bych vlastně měl tento počin hodnotit jako určitě jeho dosavadní tvůrčí vrchol. Ve všeobecném měřítku to ale rozhodně nějaký zázrak není, a to i přestože zde ty nejzásadnější věci, s lehkým přimhouřením očí, poměrně fungují. Jedná se tedy především o takové odlehčené drama, s tématem pěstounské péče, a ačkoliv se tvůrci vdušují, že jde o snímek inspirovaný skutečnými událostmi, já tomu ani trochu nevěřím. Těch případů s takovým happyendem by se totiž dalo spočítat na prstech jedné ruky, a i když bych nebral tento můj pesimistický pohled v potaz, tak ono celkové zpracování na mě působilo tak naivně, nepřesvědčivě a hlavně kýčovitě, že daleko blíže než k realitě to má k tradiční americké přepálené taškařici, přesvědčující zbytek světa, jak pevnou pozici má v júesej rodina, morálka, vstřícnost, pochopení a sebeobětování. Hahaha. Pokud ale tedy pominu můj pohled na uvěřitelnost příběhu Instant Family, musím uznat, že jeho zpracování je svižné, nenudící, emočně působivé, což mimochodem zrovna v tomto případě považuji za opravdu důležité, herecky velmi pozitivní a za funkční musím označit nakonec kupodivu i ten očekávaný uslzený „hepáč“, neboť postavy tu jsou vesměs fajn a dá se s nimi v pohodě sympatizovat. Ve výsledku jsem tedy v zásadě asi spokojený a film jsem si upřímně užil, neboť v sobě měl takové působivě podmanivé kouzlo, čímž jsem to ochoten celé poměrně dost nadhodnotit,nicméně musím zároveň zopakovat, to všude a všudypřítomné přesvědčování o dokonalosti amerických hodnot a rodiny mě tu znovu iritovalo, snímek to jen zbytečně znehodnocovalo, a já většině z toho, co se tam odehrávalo, zkrátka a jednoduše nevěřil. (03.08.2019)

Chtěl jsem si pustit ňákou nenáročnou americkou komedii, abych si odpočinul. Film to je opravdu nenáročný a pro nenáročné. Jen s tou komedií to je trochu na štíru. Má to být jakési komediální drama. Humor? Ale kdeže! V celém filmu jsem našel 3 (slovy: tři) humorné chvilky, které trvaly dohromady zhruba 16 sekund. Komedie? Ňák mi to moc humorné nepřišlo. První třetinu filmu jsem silně zvažoval, že to stopnu a vykašlu se na celé Najednou jsme rodina. ■ Prvních dvacet minut jsem jen nevěřícně zíral a s výrazem WTF se divil, že tomuhle se mám jako smát. Bloody Hell. Tolik politické korektnosti a hypertrapnosti jsem už dlouho v jednom filmu nezažil. Nesmí chybět dva buzeranti, běloška, co má za manžela černocha, zženštilí uplakánci a mamánkové, latentní lesba a chudáčkové hyspánští. Boha jeho. Už tam chyběly jen transgenger smažky. ■ Nuda, kterou jsem pociťoval při sledování tohoto neslaného nemastného počinu se rovnala hodině výuky mechaniky na strojní průmyslovce při přednášení učiva inženýrkou, která svým přednesem vůbec neumí zaujmout, natož nadchnout. ■ Tohle je už druhý film s Rose BYRNE, na který jsem se díval hlavně kvůli ní, protože jsem si říkal, že když tam hraje ona, tak prostě nemám co ztratit. Bohužel. Není tomu tak, ani tato zajímavá herečka nedokázala vytáhnout z bahna to zbla, které tam oba dva scénáristé umístili. ■ Film si v mých očích zaslouží pouze jednu hvězdičku, ale tu druhou jsem přidal za to, že potom, co se v příběhu objeví biological Mother, tak děj dostává alespoň náznak dramatu a alespoň trochu to tam jakože graduje... ■ Na film už se samozřejmě znovu nepodívám. Tenhle komentář jsem psal hlavně proto, aby to pro mě v budoucnu bylo varování, neboť v té změti tisíců viděných filmů a seriálů už se pomalu přestávám orientovat. Spousta z nich mi splývá. A u spousty už nevím, proč jsem je hodnotil tak, jak jsem je hodnotil... ■ Isabela MONER sice hezky zpívá a má hezoučkou tvářičku, ale to k dobrému filmu nestačí... ◢ ■ ◣ (R) [38/100] ■ (K) [44/100] ■ (V) [41/100] ■ (♫) [43/100] ■ (E) The Blind Side (2009) ● Digging for Fire (2015) ● Yours, Mine and Ours (2005) ■ (Č) 1 ■ (P) [Květen 2019] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [38/100] ■ (E) Derek ■ (C) [38/100] (02.05.2019)