Dungeons & Dragons: Česť zlodejov

Zase jedna z těch velmi povedených herních adaptací a nádherná ukázka toho, že film může skvěle fungovat, aniž by se neustále shazovalo mužské osazenstvo nebo naopak povyšovalo ženské osazenstvo, jak je tomu v Hollywoodu zvykem. Stačí jednoduše natočit povedený film a diváci se najdou. Ke smůle Dungeons and Dragons vyšla produkce na tučnou sumu, i když při sledování je poznat každý utracený dolar. Klidně bych se z gruntu podíval znova. (25.08.2023)

Je Dungeons & Dragons: Čest zlodějů startem nové úspěšné filmové fantasy franšízy? Měl by být! Skvělá fantasy podívaná, která nepostrádá nápady a zběsilou dobrodružnou fazónu, která si diváka získá už během startovní expozice a následně ho odmítne pustit až do závěru. Na hráče dračího doupěte se sice pořád někteří dívají skrze prsty, rozhodně by ovšem kvůli tomu neměli ignorovat tento film. Jde totiž o ukázkový případ skvělého dobrodružného filmu,  který má potenciál stát se Robinem Hoodem: Králem zbojníků pro novou generaci…. (14.03.2023)

D&D lze hrát v módu naprostého ponoru do fiktivního světa, úcty k jeho pravidlům a odlišnostem. A nebo jako třeskutou zábavu plnou hlášek, zlehčování, odkazování a kdesi všeho. Osm z deseti her vypadá skutečně jako ta druhá varianta, ale ty, skrze které se odhalí skutečné schopnosti Dungeon Mastera a hráčů, ty, na které se vzpomíná ještě leta, za těmi stojí ten první mód. Že v současné éře popkulturní infantility si studio vybere tu druhou variantu mě vůbec nepřekvapuje, ale samozřejmě trochu mrzí. Ten hlavní problém je stejně jinde. Film Dungeons & Dragons je už čistě korporátní vysoustružený produkt, za kterým nestojí žádná autorská vize, nýbrž týmová práce pokorných námezdníků velkého studia. Jinak se těžko dá pochopit, proč by moloch nalil do dvou režisérů interiérových komedií 150 mega na adaptaci uměle vytvořeného světa s lorem rozsáhlejším než je historie planety Země. Ať jdou s timhle ale do píči fakt, protože ten film nemá ani stopu nějaké duše či potřeby vybočení ze současného mainstreamového úzu. Je v něm krásně vidět, které jsou scény, za kterými stojí (mimochodem dost kompetentní) tým věnující se bojové choreografii, stejně tak je v něm ale vidět, kdy přebírá kompletně otěže CGI, která většinou působí úplně odtrženě od zbytku filmu (nehledě na to, že je fakt hnusná a nikdo nemá tendence to nijak maskovat). A pak jsou zde ty scény s živými herci, opírajícími se ve vyleštěných a super čistých kostýmech o papundeklové kulisy, které mě vrátily někam do časů Princezny Fantaghiro. Žádná práce s druhým plánem, očividná umělá světla, hmatatelně narychlo vyrobené kulisy a chodníky posypané na poslední chvíli vrstvou štěrku, ach jo. Tenhle problém koneckonců komentuji u mnoha jiných současných blockbusterů a jsem trochu nervózní, jak si při jeho popisování připadám stále více sám, za což asi může nějaká změna vizuálních nároků další generace diváků, která vyrostla na obsahu Quantity TV. Že z toho ale tady tečou vyhlášení boomeři, to mi nějak nehraje a slibuju, že budu zkoumat zdali ten problém není někde u mě. Ale vážně ten film už po několikátý proklikávám, a nedokážu se zbavit pocitu, že je to sestříhanej televizní seriál s dvacetimilionovym budgetem. Asi se zabijte, fakt. (29.06.2023)

Filmové fantasy už dávno znásilnili bukanýři od Mrvelu a WC, animuje se striktně pouze v duhových barvách a jen seriálům se daří držet meč a magii za Zdí Mordoru. A tak jsem i přes vcelku oslavné ódy svých oblíbenců přistupoval k adaptaci herní klasiky docela opatrně.  V rané pubertě jsem ještě stihl sešitová Dračí doupata, což do dnes považuju za vrchol fantazijního hraní  a žádný xboxy ani playstejšny se tomu prostě nemůžou vyrovnat. Vždyť my to kua hráli klidně i venku. Ale to je fuk. Jak se tedy povedla tahle připomínka dávných časů (Dračí doupě z původního D&D vycházelo)? Jsem moc rád, že valné většině svých oblíbenců tentokrát musím dát za pravdu, protože jsem viděl nejlepší filmové fantasy posledních let. Žádný politicky korektní pičičandy, žádnej přehnanej digibordel, kterej má jakože ohromit... svou prázdnotou, ale vtipnej, napínavej, dojemnej a  hlavně nápaditej... pohádka. Obézní drak, magický souboj obřích rukou, rudí kněží, mozkožrouti... a další parádní detaily a vychytávky (s Láďovými neplést!), které dohromady dávají poctivej filmovej  zážitek, z něhož dejchá srdíčko (nikdy bych neřekl,, že budu citovat Trošku u dobrýho filmu). A proto jim ty filmy žereme, ne? I love Michelle Rodriguez! (07.06.2023)

Nestává se zase tak často, aby mě dokázal snímek, od něhož si mnoho neslibuji, dokázal překvapit tak příjemně, že se z toho celý rozpětkuji. Amíci do toho tentokrát šlápli tou správnou nohou a dali dohromady opravdu kvalitní fantasy, s jakou se tak rád potkávám v herních světech. Do zvoleného prostředí a tématu tentokrát bez problémů zapadlo i mocně multikulturní obsazení a nepříjemnou pachuť mi tak zůstala jen po povinně mezirasovém vztahu. Mně je to jinak úplně jedno, ať si každý zařídí život po svém, jenže tady už mám opakovaně fakt silný pocit hraničící s jistotou, že se na mě někdo snaží podprahově působit s jemností tanku. Ale k věci; příběh byl kvalitně vystavěný, herecké výkony nebyly vůbec marné, dialogy nepostrádaly fajn humor, akční scény mě svým provedením neurážely (a ani ony se nebály humorů), bard neojel mága, válečnice nepovalila do slámy druidku a Hughu Grantovi role téměř úhlavního záporáka velmi dobře seděla. Chyběla mi tady nějaká ta krev a neukotvené části lidské anatomie, protože to k žánru neodmyslitelně patří; takhle už to byla skoro až pohádka, šlo ale o pohádku profesionálně zmáknutou a konečně už vím, jak by to dopadlo, kdyby si to po divoké lesní párty rozdala sova s medvědem. Pokud nejste fanoušky fantasy, asi to nebude film pro vás, já jsem si to ale užil, a plná palba tak byla z mé strany povinností. / "Zlepšuješ se. Neletěls tak daleko." / Poučení: Nikdy nevstupuj mezi válečnici a její bramboru. (01.07.2023)