Prekliate dedičstvo

Za posledních 5 let jsem neviděl fakt skvělý nový horor, řada z nich hype a pak vyloženě o hovně, až jsem z toho těžký skeptik co prakticky rezignoval. Přemýšlel jsem, proč je tomu tak a došel k závěru, že po čem jako starý fanoušek opravdu toužím, není ani tak originalita, jako ve skrytu fakt znepokojivý, surový, 666, nějak zvrácený a temný záležitosti - namísto samých vděčných bezpohlavních "safe" sraček pro diváky ovce. Chci rozpočtově nelaciný horor, co mě lehce zhyzdí a dá žasnout nad sadou obsahu, jaký běžný křehký člověk prostě nezpracuje, shledá moc ofenzivní, zkrátka v jehož hloubce se skrývá opravdový ZLO za hranou, nikoli korporátní libtardský Hollywood a pouhá kalkulačka. V čemž přesto, že HEREDITARY nebyl stoprocentní, mohl ještě přidat na plyn, trošku to podle mě zbytečně přetáhl se stopáží v napínání a přišel tak o nejlepší možný momentum, místy bylo vypjatý rodinný drama až k smíchu a otravný, tak ale přeci jen přinesl slušný zážitek, především pak uspokojivě chorý a nesvatý klimax (v něčem až ze soudku MARTYRS). Dál si budu snít, ale nebyla to žádná další generická polopatická duchařina, z jakých už se mi chce blejt. A tak krásně ošklivá holčička se taky příliš nevidí. (druhá projekce - 5*) (20.07.2018)

Má to 2 hodiny a prvú hodinu a pol to nie je „typickým“ spôsobom strašidelné. Jasné, je to horor, ale výslovne nepríjemných je možno tak max. 20 – 30 sekúnd. Atmoška je znepokojivá, mrazivá, originálna. Nepripomína nič, čo bežne vídame v radových hororoch. Šokujúca scéna s cestným stĺpom, ktorú som fakt nečakal. Skoro mi vtedy z ruky vypadla šálka. Ale inak sa prvá hodina a pol nesie v takej trochu čudnej, zvláštnej nálade, kedy tušíte, že je to celé strašne psycho, ale neviete PREČO PRESNE. A zároveň to možno mierne nudí napriek tomu, že herci podávajú kvalitné výkony v čele s Toni Collette, ktorú pokladám za jednu z najnesympatickejších herečiek Hollywoodu, ale toto jej muselo byť písané na telo. V napätí ma viac, než príbeh, udržoval naliehavý pocit presvedčenia, že sa na mňa ku koncu chystá séria brutálne nečakaných vysvetlení, zvratov a (re)konštrukcií. Bola to pravda? No... vlastne neviem. Pol na pol. Prekliate dedičstvo nie je Šiesty zmysel, kedy sa na konci vyrútil twist prinútiaci diváka prehodnotiť celý dovtedajší dej. Je to skôr ako Peeleovo Uteč (alebo Kľúč s Kate Hudson), ktoré so zamotaný scenárom pracovalo podobným štýlom, postupne odhaľovalo jednotlivé vrstvy tajomstva, až pred nami finálna záhada stála vo svojej zvrhlej, plnej kráse a ovládla nás. Na Uteč však Prekliate dedičstvo nakoniec v mojich očiach nemá. A to napriek nezabudnuteľným výjavom, ako sú korunovácia Paimona, pílenie hlavy a zvuk, ktorý vydáva malá Charlie.  Plus pár vecí som nepochopil (prečo nešla istá postava za to, čo spáchala pod vplyvom drog, do basy? Nedalo sa inú postavu zlikvidovať menej komplikovanejšie, než stĺpom a všetkému, čo mu predchádzalo?). (01.09.2018)

První hodinka nám nabídne hodně zvláštní propletenec rodinných vztahů, kdy jsem přemýšlel zda-li tento film vůbec má smysl považovat za horor. Druhá polovina ovšem hororovou zápletku skutečně přidává a musím říct že poslední minuty si člověk milující hororovou atmosféru alá Rosemary má děťátko vyloženě pošmákne. Poslední minuty jsem se přistihl že se opravdu bojím. Hereditary se může směle postavit vedle netradičních hororů jako Uteč nebo Ghost Stories, přestože překvapuje zase něčím trošku jiným, jedná se vyloženě o dílko, ke kterému se budu velmi rád opakovaně vracet a bude mě nutit jej zkoumat stále více do hloubky. 70% (07.09.2018)

Přestože hodně oceňuji netradiční vedení pozornosti a minimum mainstreamových vložek, mám k tomu výhrady. Práce s tempem je prostě špatná a v neadekvátně nastavené délce trčí řada prázdných scén, které mají velmi omezenou výpovědní hodnotu. V závěrečné půlhodině se pro změnu děj náhle roztočí na plné obrátky a depresivní portrét rodinné tragédie zcela ustupuje hororovým hodům a košatému vysvětlení celé zápletky (osobně jsem v tom měl velkej guláš). Na druhou stranu je obdivuhodné, jak Aster dokáže nejprve maskovat stagnaci děje soustavně hrající nepříjemnou hudbou a vizuálními hrátkami s prostředím, potažmo jak bravurně zvládá skutečně napínavé či sugestivní sekvence, kterých je sice málo, ale o to více zapůsobí (hlavně proto, že divák musí zapojovat vlastní představivost). Přesto mě ale stále trápí příběh, v němž zkrátka zůstává až moc otazníků a podivností, abych se mohl tou unikátně budovanou atmosférou nechat bezstarostně unášet. Možná po dalším zhlédnutí přehodnotím, zatím není zbytí.. (28.08.2018)

Po dlhšej dobe výborný psychologický horor, navyše s mojou obľúbenou herečkou T. Collette i silným hereckým partnerom v podobe G. Byerna, ktorého som už dosť dlho nevidel. Film má výbornú atmosféru, je pomerne silne psychologicky zameraný, i pomerne realistický. Nevsádza sa na lacné lakačky, film má pomalé tempo a postupne sa zažiera pod kožu až si uvedomíte, že od neho neviete odtrhnúť oči a ste zvedavý na záver. No a práve ten takmer všetkým pokazil inak veľmi silný zážitok. Ono, záver by možno nebol ani tak zlý, keby na neho bol divák postupne pripravený. Ten prechod z realistického a psychologického filmu do nadprirodzenej, satanistiskej tématiky je jednoducho veľmi rýchly a celý záver pôsobí ako z iného filmu. Dosť mi to pokazilo dojem, ale i tak dávam slušné štyri hviezdy. S iným záverom by to bol mimoriadne vydarený horor. Film 80%. Toni Collette 100%. (10.09.2018)