Léto 84

Tedy musím uznat, že jsem velice mile překvapen, jelikož natočit retro biják z 80 let v tomto duchu jsem nečekal. Co se týče děje, je to opravdu zdařilá podívaná. Parta kluků, která má podezření, že jejich soused je sériový vrah, rozkrývání důkazů, zároveň dospívající hlášky , výběr protagonistů a ta dobová instrumentální hudba, prostě pecka. No jo, jenže na konci film ztratí veškerý svůj půvab. Jakoby zkrátka tvůrcům došly nápady, a začali kombinovat, nemyslím si, že je to vyloženě hororová podívaná, jak zde někteří zmiňují, v celku nejedná se o žádný krvák, ale ta nelogičnost a vyústění úplně popírá veškerý detektivní náboj, který tenhle film provází. Opravdu veliká škoda. (28.09.2018)

Tady se děje veliká magie! Vyjmenovávat Stranger Things, amblinovky, Disturbii, osmdesátky nebo It je sice super, ale Léto 84 je daleko víc než obyčejnej pastiš. Samozřejmě se veze na – už trošku otravný – 80s fetišizaci, jenže ta reflexe žánrových souvislostí je až nečekaně hluboká. Jde tak trochu o tři do sebe zapuštěné filmy sledující odlišné tradice, zatímco každý z nich se inspiruje v odlišných žánrových pravidlech. Ty pak doprovází ještě posuny tonální a dohromady dělají z Léta jeden z mých nejoblíbenějších teen-hororů všech dob. // Na prvním místě frčí všude skloňovaná Disturbia, ke které má Léto 84 podle všeho nejblíž. Jenže nesmíme zapomínat, že D. J. Caruso v té době dost ujížděl na Hitchcockovi. Takže bych šel klidně i dál, k Oknu do dvora. Patnáctiletý Davey přesvědčí své tři kamarády, že milý policista Mackey by mohl být hledaný sériový vrah. V chlapcově ložnici začíná hitchcockovsky voyeurská rovina šmírování okolí – dalekohledem pozoruje nejen dívku od naproti, ale především “sériového vraha”. První třetina funguje jako kriminálka o dopívajících a tonálně poměrně rozjuchaná zábava. Hromadí se důkazy, sepisují Mackeyho denní režimy a řídí ji otázka po jeho pravé identitě. // Druhá třetina je stále poměrně odlehčená, ale přituhuje, protože se proměňuje perspektiva kladení otázek. Všechen ten detektivní stalking se z neškodné hry mění v mrazivou obsesi. Odhalují se souvislosti spojené s hlavní postavou a z kriminálky se stává podvratný konspirační thriller. Mackey se zdá nevinný a Davey působí jako nekontrolovatelný maniak. Léto 84 velmi chytře skrývá některé souvislosti a skrze omezený rozsah vědění vytváří nepříjemnou informační nejednoznačnost. Příkladem budiž moment, kdy slyšíme vraha nastartovat auto, střihem s elipsou skočíme ke druhému dni, kdy do svého policejního Chrysleru nastupuje Mackey, ale zvuk startu díky chytře umístěné výpustce neslyšíme. Je Mackey vrah? Zbláznil se Davey? // A pak přijde to smrtící finále. Doslova! To přepne do podvratného slasheru. A už tradičně mimo posun žánrový – kriminálka -> konspirační thriller -> horror – dojde k posunu tonálnímu: odlehčené vyšetřování -> temnější vyšetřování -> nekompromisně hrůzný horor. Celé finále je neuvěřitelně odporné. Nemůže za to krev s brutalitou, ale finální vyznění s hrůzně neuspokojivým zakončením. Veliká, ale veliká nádhera. (20.03.2020)

Skoro se to podobá hororu TO, má to ale reálnější půdorys. Jedno retro léto s detektivní zápletkou. Pojďte tedy se sympatickou čtyřčlennou klučičí partou rozplést vražednou záhadu jednoho horkého osmdesátkového léta a odhalit identitu sériového vraha. Film je dost pečlivý v přístupu k hercům, ději i postupnému gradování a vyvrcholení. A je dost neobvyklé, že se k jeho realizaci sešlo hned trio režisérů, přičemž je znát, že každý z nich do něj vnesl to své, aniž by to narušilo společný koncept. Klučina se domnívá, že za mizením a fyzickou likvidací chlapců je jeho soused, který je policista, jehož okolí ho vnímá jako dobrého člověka. Jeho podezřelé chování i aktivity postupně přiživují jeho domněnky a následné indicie mění jeho podezření v přesvědčení. Dobrodružné angažmá klučičí party pak postupně přerůstá v hazard s jejich životy. Ale pozor, není jasné, zda soused-policista je oním úchylným zabijákem. A do toho nás čeká i porce pubertálního hláškování, skvělá atmosféra osmdesátek i nějaké to lechtivé pokoukání na lepou sousedku (sympatická Tiera Skovbye). Celé se to obešlo bez známých hereckých jmen, ovšem za přítomnosti talentované omladiny - Graham Verchere dominuje v roli mladého "detektiva", ovšem i osazenstvo, které ho obklopuje, má punc nezapomenutelnosti. Film udrží diváka v dokonalé nejistotě. Nevyžívá se v drastičnosti, v závěrečném zúčtování přesto přitvrdí a překvapí i nečekanou potřebou zlikvidovat důležitého náctiletého aktéra dějství. Skvěle natočená, zahraná a poutavě vymyšlená i promyšlená hra se sadistickým vrahem. 10/10 (15.09.2018)

Kolem cedule Reagan/Bush projde patnáctiletý metalista v křiváku s placičkama a trikem Bad Religion, u pasu má vysílačku a walkmana se sluchátky kolem krku. K tomu hraje synťáková hudba. Čtveřice chlapeckých kamarádů drandí po předměstí na malých BMX kolech, ze kterých sesednou do bowling baru, kde během hraní na arkádových automatech očumují nejen sexy roztleskávačky, ale hlavně okšandovanou krásnou DJku pod discokoulí, která pouští hudbu z desek a hrdinu hlídala, když byl menší. Otec protagonisty se dívá na televizi a stěžuje si, že ta Studená válka snad nikdy neskončí a když mu žena podá plakáty na městskou slavnost, postěžuje si, že tam bude hrát nějaká synth-rocková kapela. Atd atd atd. Bože můj to neni film, ale mauzoleum. Ve vypočítávání nezbytných osmdesátkových rekvizit chlapeckého dobrodružství bych mohl pokračovat ještě hodinu, zato o nedostatečně rozvinutém vztahu mezi hrdiny (kteří jsou přesně tím, čím se jeví od první scény, tedy brýle a košile = šprt, metalové hadry - tvrďák, co svojí zdánlivou vychilleností kryje problémy doma, tlusťoch - nervóza se srdcem na správném místě) to můžu uzavřít už tady. Summer of '84 je stejně nekriticky fanouškovská podívaná, jako byl předchozí počin režisérů Turbo Boy - tedy film pro ty, kterým stačí své oblíbené artefakty jenom vidět. Valnou většinu z nich jenom film totiž skutečně jen ukáže a jde dál, s dějem nemají nic společného a díky tomu, jak strašně násilně jsou rvaný před kameru, tak ani nepomáhají ve tvorbě dobové atmosféry. Hvězdu zvedám za konec, který trochu zbavuje film dosavadní bezzubosti. (31.08.2018)

Vylepšená epizoda ze seriálu Kamarádi, která naštěstí skončí trochu jinak. Na druhou stranu jistého napětí se divák dočká několikrát a v závěru dojde i na pár kapek krve. To podříznutí je fakt opatrné. Slušná kamera, průměrná šlapací muzika (jakoby se nedalo vybrat z roku 1984 nějakou fajnovou kapelu) a hlavní hrdina na ránu. Závěr sice potěšil, ale z průměrné zábavy snímek stejně nevytáhl. (29.10.2018)