A dýchajte pokojne

Celovečerní debut islandské režisérky Ísold Uggadóttir je takový malý velký film. Velmi niterně vypráví silný příběh dvou těžce zkoušených žen pocházejících ze zcela odlišných kultur, jejichž osudy se náhodně střetnou. Shodou okolností si nakonec k sobě najdou cestu, což přinese do jejich životů záblesk naděje a novou kvalitu... Jistou dávku napětí a záměrnou nedořečenost podtrhují úsporné dialogy, citlivě vedená kamera a přesvědčivé herecké výkony. (80%) (10.07.2024)

Pomalá dráme bez silného príbehu, aj keď sa ním snaží byť. Politickokorektná propaganda. Naozaj nás je heteresosexuálov už len 50%. Lebo tak to podľa filmov vyzerá. Snaha o nenápadnú tlačenku je už do očí bijúca. Podobne sa tu narába s témou utečencov a migráciou, všetci sú chudáci a my sme povinní sa o nich postarať. Pomáhať ľuďom predsa treba, ale najlepšie v krajine ich pôvodu. Lenže už aj tento racionálny názor je už v súčasnosti považovaný za fašistický. Ale nech sa páči, Island je veľký, tak Sudánčania hor sa tam! Len aby vám nebola zima. (29.05.2019)

„Tys vyhrála v loterii?“ - „Ne tak docela.“ Hlavní hrdinka to opravdu „vyhrála“. Její minulost sice můžeme odtušit jen z náznaků, ale teď má zjevně hluboko do kapsy. A když už získá práci, díky snaze dělat ji správně spustí nečekaný sled událostí…Poměrně depresivní věc, těch záchvěvů naděje v ní moc není. Island samotný také není vykreslen nijak růžově, ať už v otázce systému či počasí (neustále prší a fouká vítr, jehož chlad se přenáší až na diváka). Potud spokojenost…nebýt „drobného“ detailu, že se mi moc nedařilo vytvořit si silnější vztah s postavami (nejen proto, že se mi hůř sympatizuje s tím, kdo si není schopen nastavit budík a nechává drogy v dosahu dětí, ehm), takže napojení na ně byla spíš chvilková. Samotné téma mě pak nechalo poměrně chladným (krom koček v klecích, ta lacinost mě až rozesmála). Asi chápu důvody, proč do toho Netflix šel, ale snahu oslovit zahraniční festivalové publikum (Sundance) jsem cítil až moc. Uggadótir mě svým celovečerním debutem příliš nenadchla, takže dávám jen slabší průměr. (17.11.2019)

[KVIFF] Nemluvil bych vyloženě o špatném filmu. Ale lehce spíše o nudě. Film má jasné poselství, které je zajímavé, dobré a zajímavé. Problémem je, že zorientovat se přímo v příběhu je někdy nelehké a postavy si mnohdy dělají nějaké své záležitosti, až podivuhodné, které na příběh nemají žádný vliv. Pro mě jde vlastně o úplně první historicky autorský islandský film. Moc jich vlastně ani není. V tomto ohledu to beru pozitivně. Ale hodnotím zde hlavně to, jestli mne příběh a film samotný nějak zaujal. A bohužel musím odpovědět negativně. Ve výsledku mi nepřijde, že bych viděl něco extrémně výjimečného, což se u jiných filmu říci dá. (08.07.2018)

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu. (14.01.2019)