Milán nenávidí: policie nemůže střílet

Brutalita a velká nevyrovnost. Chvílemi mi to přišlo hlavně herecky odfláklé (přehrávání), chvílemi naopak ve své přímočarosti geniální. Docela dobrá je situace, kdy povedená trojice při pronásledování budoucí unesené skončí v přepychovém domě, kde luxusní paničky vysvlíknou a pověsí za ruce na lustr, tady každý sadista jistě vzdychá blahem. Nejhezčí ve filmu je Laura Belli, svléká se ale jen Anita Strindberg. Trochu rozpačitě jsem přijímal anglický dabing, přišel mi totiž překvapivě dobrý a naprosto hercům "pasoval do pusy", takže jsem mu nakonec po vyzkoušení dal přednost před originální italskou stopou a čtením anglických titulků. Hudba tradičně dobrá, celkově je film laděný asi jako starší díly seriálu Profesionálové, totiž ty pasáže, kde sledujeme jen pachatele. (12.09.2013)

V italských krimi thrillerech z éry 70. let mám oproti těm francouzským značné resty, snad i proto, že mě dříve viděné, zde dost ceněné poliziotteschi filmy až na drobné výjimky příliš nenadchly. A tady jsem i navzdory skvělé automobilové honičce zpočátku cítil, že se budu opět trápit sledováním obrazu nekončící drsné kriminality, doplněného nesympatickými postavami na úplně všech frontách a uřvaným italským afektem. Možná pomohlo k lepším dojmům, že jsem snímek viděl v angličtině, ale záhy už se rozběhla nekompromisní hra, která mě svou hutnou atmosférou, napínavým dějem a ztvárněním postav protentokrát dostatečně uzemnila. Živelně rozjetý temperament, s jakým jednu odporně šílenou krutost za druhou provádí Tomas Milian coby šílený Sacchi a to navrch bez zastavení se nad jakoukoliv hodnotou (ano, včetně přátelství nebo dohody se slibem), mě většinou přiváděl k totálnímu odporu, zároveň mě však zvráceným způsobem bavilo v této postavě sledovat Milianovo herectví. Spousta napětí se odehrá i mezi jeho komplicemi a na druhé straně hry figuruje Henry Silva, který si mě postupně získal zvláštním ledově chladným projevem a pohledem komisaře, směřujícího až k pozitivně radikálnímu činu, jaký si prostě situace žádala. Až na jeden zásadní justiční kontext ke konci je to tedy apolitická kriminálka a za mě rozhodně patří k těm, které mají čím utkvět v paměti. [80%] (01.09.2023)

Milano odia: la polizia non può sparare je mnou dlouho, předlouho odkládanej film. Musím předem napsat, že filmy z ranku poliziotteschi nikdy nebyly vyloženě mojí krevní skupinou. A pokud bych měl porovnávat tak tohle je za mě rozhodně jeden z nejlepších. Jednak i proto, že je to tak trochu i exploiťák a za druhé mě strhnul výkon Tomase Miliana. Role psychopatickýho únosce se zhostil na výbornou. Nejlepší pasáží filmu je pak masakr ve vile. Za hudbou zde stál mistr Ennio Morricone. Normálně bych asi hodnotil silnějšími 4hvězdami ale v rámci poliziotteschi filmů se klidně odvážu a napálím plnej počet hvězd. Tímhle u mě Itálie potažmo Umberto Lenzi zabodoval. (26.05.2024)

Je vidět, jak se v čase posouvá hranice brutality. To, co bylo v sedmdesátých letech brutální, je dnes skoro normální. Ale k filmu - úplně mě nevtáhl do děje, obsahuje mnoho dějových zkratek a některé scény byly úplně toporné. Henry Silva tentokrát v roli policajta, což mě trochu překvapilo, ale vcelku příjemně. Z filmu kouká kritika policejního a soudního aparátu, kdy si v Itálii nedokázali poradit se zločinností. Druhá tvář filmu je jasně přímočará a dává filmu prudkost. Takže ve výsledku docela dobrý snímek, který stojí za shlédnutí. (27.10.2017)

Násilné a nekompromisné Lenziho poliziotteschi, v ktorom forma prevládla nad obsahom. Zakomplexovaného drobného zločinca Giulia v ceste za obohatením pochytí vražedný amok a zabije doslova každého, kto sa mu postaví do cesty - policajtov, ženy, starcov a zlízne to dokonca aj 7 ročné dieťa. Nevypočítateľný Giulio pritom počas tejto krvavej jazdy dosiahne vyšší bodycount než hociktorý slasherový vrah, čo mne osobne nie je proti srsti. (10.07.2017)