Vtedy v Amerike

Jeden z nejlepších filmů o mafii v USA, který více než dojmem gangsterky působí jako western zasazený do špatného prostředí. Leone má úplně jiný styl než Scorsese, De Palma a další tvůrci tradičních kultovních mafiánských snímků; místo nejsyrovějšího násilí a oslavování moci na diváka útočí pomocí dlouhých klidných záběrů na obličeje protagonistů s minimem dialogů, zato podbarvených úžasnou hudbou Ennia Morriconeho, někdy doplněného i o Beatles a Cola Portera. Asi nejvíce se nabízí srovnání s Kmotrem, Tenkrát v Americe totiž podobně jako jeden z nejslavnějších filmů všech dob sleduje proměnu několika postav stojících vždy jednou nohou v kriminálu. Narozdíl od Kmotra na nás ale útočí několika časovými rovinami (dospívající kluk, černovlasý De Niro, šedivějící De Niro), které v sebe navzájem různě přeskakují, jednou do minulosti, podruhé do budoucnosti, takže první hodinu je možná těžké zorientovat se, o co v tom filmu vlastně jde. Když u Tenkrát v Americe ale vydržíte, čekají vás čtyři hodiny (ano, čtete správně) jednoho z nejepičtějších příběhů o gangsterech se scénami, které se člověku zapíší do paměti. Na filmy se člověk většinou dívá kvůli režisérovi nebo hercům, u podobného snímku ale krom režiséra Sergia Leoneho a hereckých představitelů hlavních rolí Roberta De Nira a Jamese Woodse, musím ocenit i kameru, hudbu, výběr lokací a mladých hereckých představitelů... Kdy se mi naposledy u filmu stalo, abych na obrazovce jen zahlédla mladého sedmnáctiletého kluka a bylo mi jasné, že jeho dospělou verzi bude hrát James Woods (nebo Jan Tříska, ale to jsem logicky vyloučila :-)? "Vítěze poznáš už na startovní čáře." (31.03.2008)

Hrozně rád bych napsal o tomto vysněném projektu Sergia Leoneho, kterému věnoval mnoho let svého života, že mně na začátku pohltil a na konci jsem nechtěl vrátit se zpět do reálu. Bohužel to mohu říci pouze o první půli, zejména časového údobí Noodlesova dětství, které bylo krásně a citlivě natočeno. Zbytek však......Tak především, to, že tento vysněný Leonův epos vůbec nenudí a nepůsobí rozvleklým dojmem ani přes téměř čtyřhodinovou stopáž, je jenom díky Leonemu režijnímu mistrovství. Bohužel trochu selhává na poli scenáristickém. Jakoby si Leone naložil příliš velké sousto, nebo jak zde správně poznamenává betelgeuse, jakoby Leone točil seriál, ze kterého pár dílů poztrácel a zbytek umně slepil dohromady. Některé postavy jsou nedořčené, občas je těžko věřit motivům jejich jednání. Třeba postava Joe Pesciho - slibně nakousnutá, záběrem u nemocničního výtahu jako by dával režisér tušit "Pozor, pořád je ještě tady!", ale najednou se někam vytratí a ve filmu se již nepochopitelně neobjeví. Jamesi Woodsovi jsem v samém závěru nevěřil ani vteřinu, stejně jako jeho zamýšlenému skutku a vůbec celá pointa ohledně něho mi přišla dost nevěrohodná. Ovšem co rozhodně nutno ocenit, je naprosto precizní, do nejmenších detailů propracovaná výprava, vizuální vykreslení doby tří rozdílných etap 20.století. Leonův perfekcionismus šel tak daleko, že třeba i kvůli jednomu krátkému záběru byl ochoten "kočírovat" stovky komparzistů, věrohodně dobově okostýmovaných a pohybujících se v perfektních kulisách. I namaskovaný zestárlý De Niro vypadal excelentně, snad jen trochu zaráží, že se tvůrci ohledně namaskování příliš nezatěžovali postavou Deborah, na které rozdíl 35 let nebyl vůbez znát a téměř šedesátiletá žena vypadala pořád jako dvacetiletá slečna. Celkově vzato, jsem spokojen, ale s klidem mohu prohlásit, že TENKRÁT NA ZÁPADĚ zůstal nepřekonán. (20.09.2004)

Once Upon a Time in America je náladovo roztrieštený, nekomplexný film. Ale i tak ma dokonale strhol. Kedykoľvek si vybavím Morriconeho ústredný motív, zaleje ma hrejivý pocit a pridajú sa vízie siluety postavy šedivého Roberta De Nira, krásnej mladučkej Jennifer Connelly a mamutieho brooklynského mosta. Once Upon a Time in America je drsný i jemný, ale hlavne krásne poetický film, ktorý sa bude pomaly rozkladať vo vašich myšlienkach a naberať každým dňom na väčšej dôležitosti. (04.07.2004)

Vleklá mafiánská macho sága, která stárne o to víc, oč řidčí má figury a plytší dialogy. Záblesky Leoneho geniality tu samozřejmě jsou, ale je to v úhrnu podobné jako s Morriconeho hudbou. Je celkem působivá, ale příliš povědomá a panova flétna skoro zabila i fenomenální Piknik na Hanging Rock. Tenhle festival tklivých pohledů lidských vykřičníků mění v nostalgický muzeální exponát filmového světa, který už naštěstí patří včerejšku. (02.01.2023)

Videl som 227 minutovu verziu a myslim si, ze reziser Sergio Leone natocil skvelu gangsterku v troch casovych rovinach, kde sa treba sustredit na kazde slovo a kazde meno, aby mi to vsetko bolo jasne. Najprv si tu zahraju detski hrdinovia, neskor uz ako dospeli a s tym sa spaja tretia rovina, kde uz su uplne stari. A co sa vlastne stalo a preco chce niekto na zaciatku zabit Noodlesa, vam bude vysvetlene az pred koncom filmu. Ale dovtedy sa stane vela udalosti. Po druhom pozreti si myslim, ze mi to bude vsetko jasnejsie, pretoze reziser nechaval pribeh preskakovat v roznych casovych rovinach a kludne mozem dat potom i 5 hviezdiciek. Joe Pesci sa tu nadlho neukazal, ale spolu s De Nirom si zahral uz viackrat, napriklad vo filmoch ZURIACI BYK (1980), MAFIANI (1990), CASINO (1995) a KAUZA CIA (2006). Prekvapiva bola aj Jennifer Connelly v detskej ulohe mladej Deborah :-)... 18.04.2009 ____________ Robert De Niro - (David ´Noodles´Aaronson) +++ James Woods - (Maximilian ´Max´ Bercovicz) +++ Elizabeth McGovern - (Deborah Gelly) +++ Treat Williams - (James Conway O´Donnell) +++ Joe Pesci - (Frankie Minaldi) +++ Danny Aiello - (policajný šéf Vincent Aiello) +++ William Forsythe - (Philip ´Cockeye´ Stein) +++ James Russo - (Bugsy) +++ Jennifer Connelly - (mladá Deborah) +++ Hudba: Ennio Morricone +++ (24.07.2008)