Vtedy v Amerike

Důstojná tečka za Leoneho dílem ano, nějakým zásadním filmovým skvostem bych ale Once Upon a Time in America nenazýval. Rozmáchlý gangsterský epos líčí osudy židovských přátel-antihrdinů, z kterých se postupně stávají vlivní gangsteři. Složitá flashbacková struktura a hlavně neuvěřitelná stopáž (film má 229 minut, režisérská verze je ještě vydatnější) sehrály znovu svou zásadní roli na cestě za divákem. Kamenujte mě, ale producentům se ani moc nedivím. Nepronikl jsem do postav, do děje, do situací. Herecké výkony mě do kolen rozhodně nedostávaly a obávám se, že už nikdy nebudu mít sílu názor změnit. (06.05.2013)

Director´s cut. Leoneho opus magnum, kde všetko funguje presne tak ako má a 251 minút ubehne ako hodina. Vysoká škola filmových výrazových prostriedkov, použitých s neuveriteľnou ľahkosťou a najmä detská časť je niečo v čom Leone predvedie asi všetko čo sa vo filme použiť dá. Zároveň po obsahovej stránke je film nielen gangsterkou o vzostupe a páde ale aj meditáciou nad tým, ako využiť čas, ktorý nám bol daný. Do mojej TOP 10 sa nedostane len preto, že prvá hodina je kánonom dokonalého filmu a zvyšok je len perfektným očakávaním neveľmi emotívneho záveru. 10/10 (19.08.2020)

Mohl bych se přetrhnout a stejně bych asi na Tenkrát v Americe nenašel žádnou chybu. Téměř čtyři hodiny nám Sergio Leone vypráví o tom, co to znamená přátelství až za hrob. S až nezdravou pečlivostí sleduje třígenerační střet mužů, kterým nezbylo nic jiného než už od mládí dělat to co dělali. Budování impéria se všemi jeho požitky i problémy. Láska, nenávist, ctnost, chyby a to přátelství... To vše v uchvacujícím audiovizuálním hávu. Hypnotická hudba Ennia Morriconeho s nádherně chytlavou ústření melodií. Dlouhé a pomalé kamerové "procházky". Geniální záběr je na ulici, přes kterou přechází skupina kluků a v pozadí mezi dvěma domy se tyčí Brooklynský most. Dokonalost. Které období je nejlepší? To je těžká otázka. Mládí se všemi těmi starostmi oplývá oním tím dětským pohledem kluků, které ulice donutila k tomu, aby všichni předčasně dospěli. Prostřední a nejdelší část, ve které se jimi vybudované impérium nachází v době nejlepšího rozkvětu až po závěrečnou etapu, kdy přichází na řadu nevyhnutelné účtování z minulostí. Mezi tyto období přechází Leone nenápadně, nenásilně, ale vždy neskutečně nádherně vynikne kontrast dobové různorodosti. Mám hřejivý pocit u srdce, že jsem čtyři hodiny obětoval v něco velkolepého a těžko popsatelného. Mistře, z celého srdce, děkuji... (15.02.2005)

Musím říct, že se mi to nijak zvlášť nelíbilo. Přišlo mi to zbytečně zdlouhavý a o ničem. Což mívám obvykle rád, ale tady mě to nějak nezaujalo. Nevím, ale kdyby to nebylo braný od začátku jako retrospektiva, ale natočeno postupně, jak čas plynul, asi by se mi to líbilo víc. Jako pohled na Ameriku třicátých let se mi to líbilo, ale nebýt to rozdělený do dvou 110 minutovejch filmů, asi bych to nedokoukal. (31.01.2006)

85% - Tento film mi sebral čtyři hodiny mého života…a naplnil je skoro celým životem Noodlese a lidí kolem něj. Byl to férovej obchod. Nevím, co psát k hypnotizujícímu filmu, který na mě od začátku působil tak neuvěřitelně přesvědčivě. Leone vypráví vlastně docela jednoduchý příběh o vzestupu a pádu jedné židovské mafie (nabízí se srovnání s Kmotrem). Pomalý statický styl vyprávění známe již z jeho westernů, a přece nás i zde překvapí něčím novým. Je to hlavně onen vnitřní obsah každé scény, co vyvolá sympatie a sounáležitost k hrdinům, kteří se rozhodně nedají označit za kladné. Ennio Morricone se překrásnou hudbou k tomuto filmu nadobro překonal. Dokonale jí vyjádřil melancholické vzpomínky a neurčitou touhu po něčem lepším. Tenkrát v Americe je jako studená deka, která nejprve mrazí, ale po čase hřeje tak, že její teplo cítíte ještě dlouho po tom, co jste vylezli z postele... (20.03.2007)