Vox Lux

Poriadne dynamický scenár plný kontrastov vyplývajúcich z vývoja osobnosti hlavnej postavy Celeste. Od šedej vystrašenej myšky až k žiadostivej a povýšeneckej superhviezde, ktorá sa absolútne utrhla z reťaze - či už charakterovo alebo vizuálne. Po dejovej stránke to bolo zaujímavé, hoci tá začiatočná fáza filmu ma bavila oveľa viac ako Celestina dospelosť a jej problematický vzťah s dcérou. Pesničky od Sie ma nijako nezaujali, a nepomohla tomu ani skvelá Natalie Portman. Celkovo je to tak na 3* (11.05.2022)

Zvláštní film - čekala jsem příběh o popové divě, ale viděla jsem znepokojivé obrazy ze začátku milénia - střelba ve škole jedním ze žáků, útok na Dvojčata, útok na turisty na pláži. A dvousečnost médií ve vztahu k Celeste - díky roli oběti, kterou představuje na začátku je jí umožněna zářná kariéra, nicméně po té, co zapříčiní autonehodu a někoho zraní, její hvězda klesne, a obětí je zase někdo jiný. Po letech se mění i vztah veřejnosti k teroristickým útokům a jejich vykonavatelů, a je tam vyslovena domněnka, že někdo tyhle šílený činy může dělat proto, aby měl svých 5 minut slávy. A to, že je hlavní hrdinka pravděpodobně závislá na lécích proti bolesti a jiných drogách, a podle toho se také chová, je už nějaký spíš vedlejší produkt. Ta tísnivá, až Trierovská atmosféra zapříčinila, že jsem fascinovaně sledovala, kam mě film vlastně vede, možná trochu proti své vůli, protože nebylo možné se s postavami identifikovat a napojit se na ně. (31.05.2019)

Brady Corbet jede jako drak (nazvala bych jeho styl limonádovým von Trierem), ale člověk má opravdu dost času si uvědomit, jak je Natalie Portman špatná herečka. I když to není debut, tak pořád bych to zařadila do kategorie začátečnický film, a Corbet mi přijde jako zajímavý začátečník, na kterého budu dál zvědavá. Je vidět, že má dobře zvládnuté to "jak", ale jestlipak přednáší i nějakou substanci si vlastně zatím jistá nejsem. Z herců mi paradoxně přišlo nejzajímavější krátké mihnutí Christophera Abbotta. (28.12.2019)

Corbet sa inšpiroval von Trierom, Soderberghom a nakoniec aj Boyleom, pretože rozvrhnutie do troch kapitol, ale v skutočnosti len dvoch, pripomenie Jobsa. Teda aspoň z hľadiska skokov v čase, s upriamením na jeden deň a jedno verejné vystúpenie, čo sa týka časti číslo 2. No a samozrejme aj na tie nešťastné vzťahy a komplikovanú osobnosť hlavného protagonistu, tu husto ambivalentnej protagonistky. Corbet sa snaží niečo povedať o súčasnom tvrdom showbiznise a dnešnej spoločnosti vo všeobecnosti, čím ma ale popravde extra neprekvapil. Zaujímavejšia je určite forma, akou všetko prezentuje. To druhé charakterizuje vo veľkom nekontrolovateľný terorizmus a myšlienková paralela so speváčkou je explicitne vyjadrená, dokonca ňou samotnou pri jednom z mnohých otravných rozhovorov s tiskom. Nie ešte príliš dotiahnuté, ale rozhodne ambiciózne a nesnažiace sa osloviť široké masy, čo je ďalšia zaujímavá polaritná paralela so Celeste. 70% (18.02.2020)

Od začátku (i s ohledem na to, co jsem zaslechl dřív) jsem tušil, že to nebude „klasický“ příběh o jednom hudebním vzestupu. Čtrnáctiletá Celeste nejprve přežije školní masakr způsobený mladým střelcem, pak to s demo-nahrávkou právě o nepříjemném traumatu zkouší v lákavém hudebním světě. A uspěje. Do hlavních zpráv se o několik let později dostanou i teroristé, kteří vystřílí pláž turistů v maskách, které Celeste (už coby popová hvězda) v dospělosti použila při natáčení jednoho z hudebních videí. Neurotické a negativní portrétování jedné dívky/ženy, která zpívá původní skladby umělkyně Sii. Pliveme na showbusiness a úskalí slávy, obdivujeme (nepříjemný) herecký výkon Natalie Portman i Raffey Cassidy, která ztvárnila mladou Celeste i (ano!) dceru dospělé Celeste. Bizarní kousek o nesnadném životě v záři reflektorů. Celkové vyznění na mě nicméně tolik nedolehlo, výsledek je (chápu záměr) studený, pod kůži se mi nedostal. (19.03.2019)