Réžia:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (viac)Obsahy(3)
Svojim spôsobom je to ten najnebezpečnejší muž pod slnkom. Prichádza do mesta celkom neznámy. Do mesta, ktoré rozdeľuje totálna vojna dvoch klanov. Vojna medzi Baxterovcami a Rojovcami ho však nevyvádza z rovnováhy. Väčšina ľudí by už dávno utiekla alebo upadla do večného spánku. On však urobil niečo celkom iné. Rozohral hru na obe strany s cieľom využiť situáciu vo svoj prospech... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (598)
Rozjezd.... Ale jaký! Když si Monco kove plát pod pončo a učí se zmrzačenýma rukama znovu střílet, běhá mi mráz po zádech - a mohou za to všichni tři pánové Eastwood, Leone a Morricone. Dík, chlapi. Závěrečný duel, který je v jedné chvíli úžasně nasnímaný jako souboj bot, to muselo být ve své době takové "něco", že všem režisérům westernů stoprocentně lezly oči z důlků. Dobře jim tak. Alespoň měli šanci připravit se na to, co přijde za pár let. ()
Díky Bohu za tak výjimečnou konstelaci hvězd a za spolupráci celého vesmíru, jenž umožnil roku 1928 zrození někoho tak výjimečného jako je Ennio Morricone. Každý snímek, který je obdařen hudebním doprovodem tohoto génia, se nadosmrti řadí k zářivým hvězdám filmového nebe. Zážitek je umocněn o to víc, pokud se režisérské židle chopí další talentovaný a velice schopný člověk. Luxusní dortík olemovaný hereckými třešinkami pak časem na své kvalitě a chuti neztrácí, ale naopak stále jen přidává. ()
Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. ()
Já si celou dobu říkám, že mi tento film něco připomíná, že něco podobného natočil Kurosawa a že se tento film jmenoval Yojimbo a on to je přiznaný remake… ;-) A Fistful of Dollars je film, který se mi nějakou tu dobu vyhýbal i přesto, že Leoneho obdivuju, stejně jako Clinta či Ennia. Ale nějak jsem vždy zapomněl, že jsem ještě neviděl celou "dolarovou trilogii". No, konečně jsem to napravil a jsem spokojen. Především proto, že je vidět, že Leone se ještě trošku hledal, takže to není zas tak dokonalé, jako následující dva díly této trilogie, ale má to své kouzlo, nenudí to a ty úvodní titulky jsou opravdu lahůdkové. Už se těším, až si někdy najdu čas a dám si "dolarovou trilogii" pěkně popořadě. Věřím, že to bude teprve ten pravý zážitek. 80 %. ()
"Připrav tři rakve. Nebo raději čtyři." ___________ První díl legendární Dolarové trilogie, která redefinovala westernový žánr jako takový a odloučila se od jeho původní fundamentální struktury - a želbohu ač s poutavou zápletkou vystřiženou jak ze Sluhy dvou pánů od Carla Goldoniho, tak nejvíce opomíjený. Zatímco v nadcházejících letech Leoneho režijní rukopis je víc než čitelný, teprve zde se ho pokoušel hledat. Hudební doprovod Ennia Morriconeho jako vždy dokonalej. ()
Galéria (143)
Zaujímavosti (70)
- Gian Maria Volonté, představitel padoucha Ramona, nabídnutou roli nebral příliš vážně a přijal ji spíše z finančních důvodů. (džanik)
- Celosvětová premiéra proběhla 23. září 1964 na Sorrento FF. (Varan)
- Keď si Leone a Morricone spolu pozreli film v kine Quirinale, cítili, že to nebolo úplne ono. Leone doslovne prehlásil: “Dosť hrozné, že?” Morricone len pritakal. Obaja si uvedomili akým smerom sa chcú do budúcna vybrať. Morricone vycítil, čo Leone chce. Pochopil, že postavy musia mať svoju vlastnú hudbu. Tá musí reprezentovať ich vlastnosti i charakter. A navyše s jej pomocou dokresľovať určitú iróniu a situáciu, ktorá obsahuje vnútorné pnutia. Spolu si prešli motívy, ktoré mal Morricone zložené už skôr, taktiež doplnil nové, inšpirované spoločnými rozhovormi. V melódiách boli prítomné kostolné zvony, flauta, gitara, no aj Bachova fúga, ktorú Morricone mal tak rád. A taktiež motív hvízdania. Morricone požiadal priateľa z detstva, Alessandra Alessandroniho, málo známeho hudobníka, aby mu prišiel do štúdia zahvízdať. Výsledkom je neoddeliteľná súčasť najznámejších skladieb. Morricone sám prehlásil, že bez Alessandroniho a jeho znamenitého hvízdania by nebol hudobný efekt tak dokonalý. (Biopler)
Reklama