3 dni v Quiberone

Životopisný film sa dá nakrútiť mnohými spôsobmi a výňatok z určitého dôležitého životného obdobia podľa mňa funguje lepšie, ako súhrn celého života a preskakovanie zo scény na scénu po dlhých rokoch. O Romy Schneider v podstate vedia fimoví fanúšikovia a fanúšikovia bulváru staršieho veku všetko a tento film im aj to, čo sa o herečke rozprávalo, potvrdí. Atef ale necháva každej zo štyroch hlavných postáv dostatok priestoru aj na to, aby sme pochopili aj zmýšľanie ľudí, ktorí sú dôležití viac menej iba preto, lebo sa točia okolo hviezdy. Pričom nemusí ísť nutne o kritiku, dôležitá je aj otázka, kým by bola Romy bez nich. Prirovnanie k slnečnej sústave by nebolo od veci, osobne by som do svojho filmu o nejakej veľkej hviezde nejakú podobnú metaforu namontoval. (04.10.2018)

3 problémy v Quiberonu. Dva jsem ochotný odpustit, třetí nikoli. 1 - sic iluzi zastaveného času černobílá vždy sluší, body jí ubírá očividně digitální obraz s minimem černé, zato s hromadou šedých odstínů. Nemluvě o postprodukčním rozostřování. 2 - několikrát mě neskutečně iritovala práce s komparzem, kterému někdo řekl "3-2-1 - zapalte si všichni cigarety a jedem!" Veškerý kompars tak má neustále v ruce čerstvou cigaretu a místnosti postrádají onu zrnitou mlžnost, kterou by ona zakouřenost vytvořila. Tak. To jsou tedy ony vizuální detaily, které jsem se rozhodl tolerovat, zejména díky herectví Marie Bäumer, jejíž přechody ze stavů nesnesitelné sebelítosti do manických euforií jsou úžasné a nejsilnější momenty filmu přicházejí, když přes celé to zamlžené vědomí zničehonic prosvitne naučený úsměv herečky, který se sem tam vrátí jakoby jediná ozvěna dob minulých. Proč ve mně film nakonec neobstál je díky závěru, jež přijde s laciným reklamním rozhřešením, prostopravdami a motivační hláškou nakonec, jakkoli takovéto útěšné uzavření kariéry Romy Schneider naprosto nekoresponduje s postupným uhasínáním a sérií tragédií, jež její osudy nakonec ve skutečnosti uzavřely. (26.02.2019)

Už to bude pomalu 10 let od životopisu Romy Torstena C. Fischera, ve kterém hlavní roli ztvárnila Jessica Schwarz. Dnes máme jako Romy Marii Bäumer v intimní epizodě ze sklonku jejího života. Předchozí životopisný film se zaměřil na 60. léta, tentokrát jde o zachycení atmosféry na začátku 80. let. Nikdo doposud neměl odvahu na ten německo-rakouský zázrak z 50. let, ani na francouzská 70. léta, což jsou mnohem tradičnější vrcholy kariéry fenoménu Schneider. Ale budiž, soudobý trend životopisů se vyhýbá velkým časovým úsekům jak jen může, móda velí prožít s hvězdou jen pár dní, týden už je přeci jenom příliš dlouhá doba. Takže 3 Tage in Quiberon vypráví spíše o médiích a vztazích mezi hvězdným objektem (v tomto případě Romy v době před La passante du Sans-Souci), lidmi ze soukromí (v tomto případě její přítelkyně z dětství Hildy Fritsch), novináři (Michael Jürgs zde získal nesmrtelný portrét) a fotografy (dávný přítel Romy Robert Lebeck). Komorní drama se škálou emocí v uzavřeném prostoru, to je přeci oblíbený formát. Tak proč ty emoce nefungují? Portrét zralé Romy je naprosto v pořádku, arogance vůči generaci Sissi je směšná a neznalost kariéry její matky Magdy Schneider spíše trapná než co jiného. Ale dnešní trend miluje vyprávění ve zkratce bez složitých úvah, příliš mnoho dat, informací a názorů by mohlo uškodit. A proto je výsledný film tak úspěšný, festivaly tleskají a někdo by mohl být nadšen i z té černobílé estetiky. #DasFilmFest (24.10.2018)

Portrét hvězdy jako obyčejné nešťastné ženy. Základem je slavný rozhovor s novinářem Sternu a děj sestávající z všedních chvil v lázeňském hotelu ve Francii ukazuje ženu, která má potíže s pitím i rodinným soužitím a do jejíhož života vstoupily tragické události ještě předtím, než rok po jejím posledním rozhovoru zemře nejprve její náctiletý syn David a brzy nato také sama Schneiderová. Berlínská rodačka Atefová biografické vyprávění natočila netradičně.Je to jemné a intimní, místy však také odlehčené, až živelné drama, jehož všeobecná výpověď dalece přesahuje úzký časový i tematický záběr. Stačí čtveřice protagonistů - Romiina kamarádka Heidi, novinář a fotograf z časopisu Stern - a pár převážně hotelových interiérů. Kamera visí na protagonistech, všímá si pohledů, úsměvů. Díky tomu, že fotograf Robert Lebeck se přátelil se Schneiderovou, atmosféra během rozhovoru, před ním i po něm je důvěrná. Přesto v pozadí neustále visí napětí. Ze života, který jako by už nešlo zachránit, z neschopnosti navázat běžný mateřský vztah s čtrnáctiletým synem, usínat bez prášků a šampaňského. Scény vykazují řádnou porci melancholie.V závěru Romy Schneiderová tančí po kamenech poblíž vln a také divák v tom vidí poctu dávným obrazům filmových nových vln. Režisérka Emily Atefová však nestaví pomník ani své hrdince, ani kinematografii její doby. Mezi řádky je to film o mnohém. O novinařině, přátelství, ba co víc, o samotné možnosti nezištného přátelství, když je člověk slavný. Snímek, který stejně jako jeho protagonistka shodil veškeré líčení. A nabízí divákům tvář, v níž lze vidět skutečné vrásky. (14.04.2020)

Velice citlivě natočená psychologická sonda do duše geniální herečky, která (jako málokdo a kdoví, jestli vůbec někdo) unáší vnitřní svár mezi svou skutečnou osobností a tím, jak vypadá a chce vypadat pro okolní svět. Film mi připadá natolik přesvědčivý, že si skoro myslím, že zcela se s takovými stavy a situacemi úplně vyrovnat prostě nedá. (14.04.2019)