Jak jsem vyhrál válku

Skvostná válečná satira. Knihu jsem nečetl a film předčil má očekávání. Absurdita války je ve filmu dostatečně zdůrazněna, film je dost vtipný, ale i smutný, veselé scény se střídají s vážnými. Precizní scénář, flashbackové scény, výtečná režie (Richard Lester). Příjemně mne překvapil perfektní herecký výkon Michaela Crawforda, jeho Goodbody má optimismu na rozdávání i v těch nejvypjatějších situacích a přitom nepůsobí směšně, ale i ostatní herci za ním moc nezaostávají. Není to ten typ komedie u které se smějete od začátku do konce, a spousta scén je směšných právě diky jejich absurditě. Snímek je velmi originální, především v návratu zabitých vojáků v různých barvách. Celé vyznění filmu je výrazně protiválečné a pro mě je "Jak jsem vyhrál válku" ještě lepší než žánrově podobná Nicholsova "Hlava 22", o nepovedeném Altmanově "MASHi" nemluvě. (24.05.2009)

Takhle nějak to dopadá, když si režisér přečte knihu, kterou nepochopí a přesto se pokusí o její převedení na plátno. Vše je hrozně chaotické. Skáče se z konce na začátek a ze začátku na konec. Scénky, které jsem považoval v knize za nejlepší jsou úplně vynechány. Film zachycuje v plném rozsahu pouze jedinou kapitolu. Herci jsou docela špatní a vtípků je velmi málo. Zkrátka kniha se dala adaptovat tak 10 x lépe. Tohle se nepovedlo. Slabé 2*. (02.03.2013)

Dokonalý příklad toho, jak filmová adaptace knihy NEMÁ vypadat. Veškerý suchý britský humor dokonalé knihy (která vám třeba vysvětlí, proč britský voják vždycky bojuje se lstivým Afgháncem) se vytratil, film se místo toho pokouší o nějaké to poselství silně vonící květinami. Jenže právě ta absurdnost situací, do nichž se poručík Goodbody dostává (často vlastní vinou) v knize, je pro protiválečné poselství daleko příznačnější (domorodý útok výkaly nebo boj s Němci o cisternu vína) podobně jako u našeho Švejka. S pořádným scénářem by adaptace této knihy mohla být naprosto ultimátní válečná komedie. Třeba příště. (17.06.2009)

Budu se muset někdy podívat znovu, podezírám tento film totiž z toho, že je mnohem geniálnější, než jsem si stihla kvůli hektické situaci během sledování všimnout. Jestli je tomu skutečně tak, tak mě jistě někdy osud nasměruje k dalšímu promítání. Přijde mi úsměvné, jak se člověk (tedy aspoň já) o filmu dozvídá hlavně kvůli Lennonovi, a přitom on se tam, kluk jeden ušatá, jen tak lehce ochomýtá, k sólo umístění na plakátě zcela neadekvátně. (21.01.2012)

Fůů, dost se divím, že se neučíme jméno hrdinného poručíka britské armády Ernesta Goodbodyho v hodinách dějepisu a beru to jako další velké selhání našeho školského systému, protože většího znalce vojenské taktiky, aby svět pohledal. Jeho cílevědomost neznala mezí, jeho odvaha hranic, všechny rozkazy vykonával s plnou vervou a úsměvem na rtech, culil se, když drhnul podlahu, pískal si, když sbíral odpadky a nahlas si zpíval při čištění latrín, to vše pod pohrůžkou vražení násady od koštěte kamsi, když se nepřestane tvářit tak blaženě. Tento chrabrý muž dobyl horu Šišák, se svou četou neohrožených Mušketýrů se dostal až do Tunisu, triumfoval na Montepicu, sám se na člunu vydal koupit most přes řeku Rýn za padesát liber v hotovosti a jedenadvacet tisíc dvěstě na dobírku ve splátkách na čtyři roky. Přestože byl postupně zajat namátkou Araby, Poláky, Italy, vlastními Brity a nakonec i Němci, tak neztratil nic ze své pověstné chrabrosti a morální zásadovosti, to i přes to, že se mu vojáci z vlastní čety za zády bratříčkovali s povolnýma Němkama a chlastali první ligu. Já mu tedy za tyto služby v boji za krále a vlast pomyslně uděluji nejvyšší možné vojenské vyznamení, zaslouží si ho jako nikdo jiný. (12.10.2014)