Toni Erdmann

Zaujímavý, pozoruhodný, pikantný, odvážny i pomerne zvláštny, k tomu takmer s 3. hodinami času na konte, znejúci, nemecko - rakúsky film, režisérky Maren Ade, s geniálnym Petrom Simonischekom, ktorý ma pekne prekvapil, či s hereckou predstaviteľkou Sandrou Hüller, ktorú som po celý čas považoval za slovenskú speváčku - Zuzanu Smatanovú, na ktorú sa tak podobá... Z produkcie Nemecka s Rakúskom, hovorí sa tu nemeckým jazykom, ktorý prevažne prevyšuje angličtina, tou sa vo väčšine dorozumievajú v Rumunsku, kde pôsobí workoholička Ines, za ňou prichádza na návštevu jej otec Winfried, ktorý má s ňou nulový vzťah, na bode mrazu, medzi nimi nastáva akési ticho, prázdnota. Tatko sa chce iba dozvedieť, ako sa jeho dcéra má, ako sa jej darí, jednoducho - pozrieť sa na ňu priamo v akcii. Pobyt v Rumunsku, nie je pre nich oboch prospešný, po nejakom čase, sa Winfried Conradi, rozhodne, že sa radšej vráti domov. Ale neodíde, ako pôvodne mal. Na scénu prichádza jeho : Druhé Ja, druh Alter Ega, ktorý sa nazýva Toni Erdmann. On sa votrie dcére kompletne do života, síce Ines ho spoznáva, ale toleruje mu túto premenu. Od vzniku Toniho, sa začne meniť ich vzťah, zblížia sa tak, ako sa to dalo očakávať, s jedným záverečným otáznikom na konci... ? Veľmi sa mi páčila scéna, keď obaja boli u jednej rumunskej rodiny, kde prichystali spevácke číslo, ktoré ma naprosto ohromilo, ale zase na druhej strane, sa film správa strašne nevyspytateľne, v niektorých scénach, napríklad Inesina narodeninová “nahá” párty. Občas sa mi zdá, že to prehnali. Film sa považuje, ako kandidát na Oscar, za najlepší cudzojazyčný film. Viac - menej, je kvalitný, výborné herecké výkony, tá dĺžka vôbec nevadí, ALE : hovorí sa tu často anglickým jazykom, k tomu je tu pár scén, ktoré starí dedovia v Akadémii - nestrávia ? Fakt neviem, neviem, nezdá sa mi, že by vo februári, roku 2017. sa títo tvorcovia tešili zo zlatého plešivca ? Najmä príliš angličtiny v nemeckom filme ! Trochu divné, že ? ! (02.01.2017)

Hluboký význam, k němuž vedla proklatě dlouhá cesta. Vztah otce a dcery, jemuž tvůrci věnovali 160 minut artového času. Nebýt oslavy narozenin (a nahé Ingrid Bisu), asi by se mi dostatečně nelíbila ani jedna scéna. Začátek je divácky hodně náročný, ale navádí nás do situace, kdy se Toni objeví na večírku. V tu chvíli jsem čekal, že začne coby mentální kouč udávat rytmus všemu a všem, překope život Ines naruby, a udělá z ní nejlepší korporátní zaměstnankyni, která pak následně ovládne celý rumunský průmysl. A to se nestalo, jenomže to se dozvíte až když běží titulky. Divnější film jsem hodně dlouho neviděl. Je to naprosto autentické, citlivé, zajímavé, a taky nudné, praštěné a skandální. (01.02.2017)

Nepamatuju si, kdy naposledy mi přišlo, že kvality nějakého filmu nejdou popsat, že se musí prostě vidět. Jenže cokoliv by se řeklo o Erdmannovi, by nedokázalo vysvětlit ten pocit upřímnosti, úpěnlivosti a opravdovosti, jaký jsem měl. Erdmann mě donutil jít čtyřikrát do kina, to se zatím žádnému filmu nepovedlo. Je to ve všech ohledech výjimečný a jedinečný zážitek, ze kterého jsem načerpal energii a těším se, až ji budu čerpat znovu. (22.09.2016)

„Jsi ty vůbec člověk?“ Smích přes slzy. Třetí film Maren Ade je smutnou převlekovou komedií, jejíž hrdinové se nejvíce obnažují díky maskám. Jejich návyk na život o samotě a podle vlastních pravidel Winfrieda a Ines rozděluje i spojuje. Podstatnou část filmu je v záběrech vidíme samocené, ve chvílích, kdy doznívá úlevný efekt smíchu a navrací se vědomí promarněné příležitosti a nezvratného odcizení. Trapný pocit zde oproti mnohým současným americkým indie komediím a seriálům není cílem sám o sobě. Vedle smíchu vzbuzuje i soucit a vztahuje se ke klíčovému tématu ponížení a nepatřičnosti. Nepatřičnosti, kterou postavy pociťují jedna k druhé, samy k sobě i vůči světu, v němž žijí. Film nestraní jedné z postav, což se odráží i v jeho struktuře nebo v tom, jak se situace vyznívající jako vítězství Winfrieda znenadání obracejí ve prospěch Ines. Zhruba první hodinu trávíme s Winfriedem, který pak z vyprávění znenadání mizí bez příslibu, zda jej ještě uvidíme. Následující minuty pak zůstáváme po boku Ines až do Winfriedova opětovného zjevení, stejně nečekaného jako jeho odchod. Po zbytek filmu dochází ke střídání hledisek na způsob předávání štafety. Scéna začne s Ines, v jejímž životě se najednou objeví Winfried/Toni (někdy je přítomen nepřímo, prostřednictvím jeho potměšilého způsobu vztahování se ke světu – viz erotická hotelová scéna), s nímž zůstáváme i poté, co Ines ze scény odejde. Nenucenost a nepředvídatelnost, s jakou Ade kombinuje komiku s tragikou, intimní drama s výpovědí o socio-ekonomických vztazích v globalizované Evropě, přitom není výsledkem šťastných náhod a improvizace à la Dogma 95, ale precizní práce se střihem a mizanscénou, která nás s předstihem připravuje na některou z příštích scén a zároveň vytváří mylná očekávání. Také díky suverénnímu režijnímu vedení prožíváme nejistotu, údiv, smutek, radost, ponížení, odmítnutí, přijetí a katarzi zároveň s postavami, které se nám po 160 minutách nechce opustit ne proto, že by nám s nimi bylo tak dobře, ale protože s námi mají tolik společného. Mrzí mě jenom jedno - nic lepšího (stejně nepředvídatelného, vtipného a zároveň smutného) už letos pravděpodobně neuvidím. Více zde. 95% (07.10.2016)

Seš ty vůbec ještě člověk? Jsi šťastná? Žiješ ještě? Život je fraška, v níž hraje kde kdo kostky. Tak proč hrát podle pravidel a nenapsat si sama svůj vysněný osud? Ale je tohle skutečně tvá vůle? Tvá pravá motivace? Ta vylhaná nevinnost mě rozplakala. Stará pravda říká, že život vzkvétá prací. Ale může s ní i umírat. V bohatství nelze mít klidný spánek. Štěstí z bohatství bylo vždy veřejným majetkem. Napila ses pančovaného lihu z Ďáblovy továrny, a tak ses stala onucí korporátního slizu. Sbohem sny a ideály. Zaprodala si svou duši a tvé utrpení roste každým dalším krokem. Až k nesnesitelnosti. Ta bolest tě sžírá zevnitř jako mor a postupně zavírá jedno po druhém všechna okna tvé poklidné minulosti. Zpěv andělů zaznívá ze záchranné lodi. Je to láska, která vyvede tvou duši z nekonečného utrpení a smích je klíčem k poznání. Ale ty už neslyšíš. Přežíváš uvězněná v ulitě přeludů a omylů vlastního bytí. Prozři a slyš. Ještě není vše ztraceno. Já tě mohu zachránit. Vím, že to dokážu. Jsem Toni Erdmann a nemám co ztratit. Vyvedu tě ze slepé nicoty zbytků vlastní existence._______________________________Podobný film: Klaunovy názory (17.11.2016)