Superman II

„Musím ti zložiť poklonu Superman, tvoja dokonalá maska oklamala aj mňa.“ Rád by som k tomuto predovšetkým po trikovej stránke extrémne zastaranému (traja Kriptoňáci v skle) komiksovému hitu prechovával rovnako nadpriemerné nostalgické spomienky ako napríklad k PLANÉTE KRULL. Ale nedá sa svietiť - predovšetkým preto, že SUPERMAN II je zlý film. Navyše, fenomén Supermana mi vždy bol vzdialený a za celé roky sa mi zďaleka najviac páčila fanúšikmi nenávidená verzia Bryana Singera z roku 2006. Jediné, čo na SUPERMANOVI II nezostarlo, je hudba Johna Williamsa a úžasný Gene Hackman ako Lex Luthor. (10.03.2007)

Je to už viac komické (nie komixovejšie), ako prvá časť, ale už len z tej nostalgie, keď som film prvý krát videl ako dvanásťročný, mu nedám objektívnejších 60%. Čítal som niečo o hádkach s Donnerom a výmene režiséra, takže je obdivuhodné, že tento film ešte takto solídne dopadol. Týmto mal Superman filmové plátno nadobro opustiť, je to už nemoderná postava, ktorá podľa mňa zomrela spolu s Christopherom Reeveom. (05.10.2012)

Pokud jsem o prvním dílu napsal, že jeho nejslabším místem je scénář, tak tady to platí (bohužel) taky. Tenhle film má záporáka ještě lepšího, než je Lex Luthor, ale co z toho, když scénář je děravý a některé docela podstatné detaily (Supermanova síla, lépe řečeno jak ji získal zpátky) jsou sotva naznačené, ale ani zdaleka nejsou vysvětlené. Naštěstí film jako takový celkem odsýpá a nikdo mi v tomto filmu nějak nepřekážel či vadil (což o dalších pokračováních bohužel nemůžu říct). A jak už jsem říkal, Terence Stamp jako generál Zod byl parádní. 55 %. (09.12.2013)

Rozhovor s vodíkovou pumou nazvaný „Proč mám tik,“ bych si strašně rád přečetl. Na rozdíl od předcházejícího Supermana má tahle dvojka všechno, co od podobných filmů očekávám. Neústupnou hrdinskost, triky, charismatické a zajímavé záporáky (Sarah Douglas jako Ursa je zřejmě ta nejvíce sexy záporačka, co jsem asi viděl), humor, jednoduchý přesto přímý a akční příběh. Margot Kidder je úchvatná. A Superman letící s americkou vlajkou, to je kurva tak dojemné, až k poblití. (31.10.2011)

Původní Superman mě přenesl z vesmírné opery do lánů rurální Ameriky 50. let, aby mě přes hektickou žurnalistickou sedmdesátkovou detektivku dovedl až k nadlidskému dobrodružství o výpravě za záchranou lidstva i nalezením sebe samého. Superman II mě vedl někam od světů přiblblých laciných zápletek od Cannon Films přes ochotnické romantické románky až někam do ruské studiové pohádky ze 60. let. Téměř všichni již vědí, jak k tomu došlo, že v tom mají roli tvůrčí i herecké neshody, přetáčky na které se ještě nevrátili někteří herci i třeba odlišný vizuální přístup Lestera a Donnera ohledně filmové práce s komiksem. Výsledek není nic jiného než výstavní připitomnělý camp s tak neuvěřitelně upatlanym scénářem (Mario Puzo ho napsal za 600 000, měl 550 stran a Donner s Mankiewiczem trvají na tom, že v ani jednom z dílů z něj nebyla použitá byť věta), že jedinou možností, jak si film skutečně užít, je vypíchávat momenty typu odjezd ze severního pólu autem, agonický výraz Supermana když zvedá výtah poté jen pár týdnů poté, co před večeří narovnával kalifornský tektonický zlom či jeho sviňácké nadčlověčí dick-moves typu amnesiálního polibku Lois Lane poté, co jí zprznil, ona to těžko nese a on to nechce řešit. (22.01.2021)