Superman II

Znovu totéž, tentokrát obohacené o nějaký ten humor zamotaný do love story děvčete ještě o fous slepějšího než jistá rudohlavá Mary-Jane a chlapce ještě o fous teplejšího než rudobotého...hm, moment, on vlastně na pohled teplejšího superhrdinu nikdy nikdo s vážnou tváří do placu nehodil:) No prostě se do děje celkem vtipně a procítěně vpletla láf story a laserová operace očí slečny Lainové, což našeho tereje rudonohého přiměje k jednomu z nejblbějších a hlavně nejhůře načasovaných rozhodnutí v životě. Závěrečné rozuzlení jsem nikdy pořádně nepochopil, ale já si prostě se Supermanem vždycky rozuměl asi jako se Star Wars... Co k tomu jinak dodat? John Williams i zde stále vládne a tríčky jsou vzhledem k datu vzniku zhruba stejně přešlé dobou jako v díle prvém. Konečné hodnocení je pak zhruba totožné, a to znamená 60%. (07.12.2008)

Druhý díl, který se mě jako dítěti moc líbil, bohužel přináší menší zklamání. Tam kde jednička dle mého uspěla na celé čáře (promyšlený příběh, cit režiséra), tam dvojka naráží. Náhrada Donnera Lesterem se neukázala jako zrovna šťastné řešení. Některé souboje vyznívají až komicky. Také mě docela nadzvedává nepovedený závěr filmu, kdy Superman vrací zpátky na místo střechu Bílého domu. (04.12.2012)

Se změnou režiséra přišla podle očekávání také změna kvality. Bohužel k horšímu. Druhý Superman se bere až příliš vážně a zcela mu chybí nádech komična, zastoupený v jedničce nezapomenutelným padouchem Luxem Lethorem v podání Genea Hackmana. Ten tentokrát dostal pouze „brandovský“ štěk. A ostatní herci jakoby ztratili pevnou půdu pod nohama – působí nejistě, rozpačitě a nepřesvědčivě. Největším zádrhelem tohoto filmu však je stupidní scénář (koho by kdy napadlo, že se na něm podílel Mario "Kmotr" Puzo). Jeho míra – u komiksových adaptací nezbytné – naivity dosahuje obludných rozměrů, přičemž jednotlivé scénky na témata typu: Superman ztratí své schopnosti a zákonitě musí hned dostat na budku, jsou dokonalým příkladem scénáristovy bezradnosti a zároveň zoufalé neoriginality celého příběhu. Hořkosladce dojemné jsou dvě patriotické scény: americký prezident sděluje svému lidu, že předal vládu nad celým (!!) světem jakémusi pošukovi z kosmu; Superman letí s americkou vlajkou v ruce vstříc zítřkům bez kryptonitu. 60% Zajímavé komentáře: JohnnyD, Indy (17.07.2005)

Dvojka splňuje všechno, co už se od dvojek očekává: silnější protivníci, víc akce, efektů... Bylo to potřeba, jelikož skvělý příběh z prvního filmu už prostě zopakovat nešlo. Co do atmosféry, nový režisér vysokou laťku udržel, ale narozdíl od Donnera, který dobře veděl, co si může dovolit, Lester občas přehání nadsázku a posouvá Supermana blíž k parodii. Kouzlo se tak někdy vytrácí, naštěstí se to ale dá zkousnout. To trojka dopadla o poznání hůř. (30.04.2006)

„Ty jsi ten, kterému říkají prezident?“ RIchard Donner je „pryč“, kvalita šla šupem dolů. Respektive byl vyhozený/odsunutý na druhou kolej, i když své verze se nakonec přeci jen dočkal (2006). Herci jakoby netušili, co mají hrát, scénář je místy bezradný, některé triky vrchovatě naivní. A výstup prezidenta v televizi je hodně mimo mísu. (11.01.2015)