Cobra Kai

S01 / Objektivně neobjektivně tak 8/10, ale uteklo to tak strašně rychle, že ten pětikvalt té první řadě tam střelit musím. Je nesmírně osvěžující si po těch všech hodinových seriálech pustit třeba Cobra Kai s jednotlivými díly do třiceti minut (až na výjimky), přitom je oněch 10 dílů naprosto ideálních a bez příběhové vaty. U hlavní dvojky Zabka&Macchio je až neuvěřtelné, že do té doby měli oba prakticky zabitou filmovou kariéru a zde fungují naprosto přirozeně jako by to tak nebylo. Je to takřka nepopsatelný pocit vidět je v takovémhle povedeném seriálu, i když jste kupříkladu jako já neviděli původního Karate Kida, ale viděli jste Himym, takže je oba dobře znáte. Zajímavé je, že tento seriál produkoval Will Smith, stejně jako remake Karate Kida s jeho synem a Jackie Chanem (o kterém je tu zmíňka, ale remake pochopitelně jakoby neexistoval). Skvělé feel good nezávadné karate osvěžení, tehdy dokonce zdarma na Youtube (nyní už na Netflixu).                                                            S03 / Celou třetí řadu jsem přemýšlel nad tím, jestli to, jak je to hloupoučké a naivní byl vlastně záměr či nikoliv. Za mě už by se možná mohli od toho ducha původního filmu malinko oprostit. V podstatě jakékoliv bitky mi přišly vyloženě slabé, strojeně pomalé a nepřipomínaly skutečný boj leč jen choreografii. Pořád je to feel good seriál, který jsem si občas rád po jednom dílu pouštěl, ale kvalita citelně opadla a jsem docela zvědav do jaké úrovně protizákonného chování to chtějí tvůrci vyšponovat. Ale musím pochválit mnoho návratů postav, které potěší zejména fanoušky originálu                                                                                                                              S04 / Tvůrce Cobra Kai musím za čtvrtou řadu moc pochválit. Po tom, co jsem si u posledních dvou řad stěžoval, jak je to příliš plytké a hloupoučké, leč stále zábavné, čtvrtá řada už mi taková nepřišla a co víc, byla návykovější než kdy předtím. Možná i více než řada první, kterou jsem tehdy sjížděl ještě na Youtube Red. Samozřejmě výtky mám, ale pod patronátem Netflixu se sympatické partičce okolo Johnnyho Lawrence a Daniela LaRussa (nebo Lapussa?) neskutečně daří a já se těším na pětku. A to to těsně loni stihly dokonce dvě řady, samozřejmě kvůli odkladu při akvizici seriálu. Menší výtkou je postava Kennyho, jehož herec mi absolutně nesedí ač chápu, kam se jeho dějový oblouk měl posunout, nicméně za pár týdnů se naučit karate? Tenhle sport je mi absolutně volný, ale i mně to přijde značně přehnané, leč pro odsýpání děje pochopitelné. U něhož mi ale dějový oblouk přijde až moc zrychlený (samozřejmě jsme až později měli zjistit jak se věci mají, ale stejně) je u dalšího nováčka - Terryho, ale budiž. Největší výtka tak přichází na souboje, hlavně mimo turnaje na house party atd, samozřejmě, že to jsou stále mladí herci a ne karatisté, ale v některých momentech mi to až příliš přišlo jako choreografická přehlídka než skutečný nevraživý boj znepřátelených stran. Což neplatí o závěrečném turnaji, kde se choreografie (možná vlivem střihu) násobně zlepšila a zrychlila. Ačkoliv jsem zaměřoval spíše na výtky, musím směle konstatovat, že Cobra Kai je nyní devízou Netflixovské produkce a rozhodně je jeden z těch seriálů, který nováčkům sociální sítě s červeným N v názvu doporučím jako jako jeden z prvních.                                                S05 / Překvapuje mě, jak moc mě vlastně dle komentáře bavila 4. řada po slabší třetí a jak mě vůbec nebavila pátá a naprosto se pro mě ten koncept vyčerpal. Poslední řadu ještě dám, ale už se to zkrátka dření. A vážně nevím čím to je, ten koncept naivní sportovní komedie jsem přijal, ale zkrátka mi to tentokrát vůbec nesedlo.       |S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 3/5 | (06.05.2023) (menej) (viac)

It's not lame ass karate. It's Cobra Kai! Hlava nebere, jak to může být vůbec dobré; natož TAK dobré. Vždyť je to nikým nechtěné vizuálně laciné pokračování (točené pro Youtube a vycházející z oblíbené fanouškovské konspirační teorie o původním filmu) guilty pleasure kultu specifického pro jednu generaci v podobě "středoškolské soap opery s karate kopy a osmdesátkovou nostalgií". Navíc v hlavních rolích s těmi, kteří ani tehdy žádnými hereckými kvalitami (natož charismatem) neoplývali a, buďme upřímní, dnes už po nich ani pes neštěkl. Světe div se, nejen že je to dobré, je to přímo vynikající. A začíná to u toho, že ti dva dorostli v herce. Především pak ze Zabky, který uhraje i nejsložitější emoce čistě očima a charisma z něj prýští. Stejně jako Stranger Things nejsou dobré "jenom kvůli nostalgii po osmdesátkách", ale především samy o sobě, kde nostalgie je třešnička na dortu, která by to sama o sobě nespasila, tak ani Cobra Kai není dobrá díky nasazeným nekritickým fanouškovským brýlím, skrze nostalgický opar či v guilty pleasure rovině "na to, že to vychází z Karate Kida, tak to vlastně není zlé". Ano, veškeré ty aspekty (vykoupení, nostalgie, nalajnovaný syžet soubojových filmů, zaláskované strasti dospívání à la 90210, depresivní krize středního věku, chybějící otcovské vzory) celkové kvality podporují, ale není to dobré kvůli nim, ale i díky nim. Zdaleka nejlepší na tom jsou však postavy a práce s nimi. U jedné každé se pracuje s motivacemi, u každé je jasné, z čeho její činy vychází (jakkoli s nimi třeba nelze souhlasit) a aspekt "cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly", který podvratně smazává hrany z žánrově tradičního klaďas/záporák/(ne)sympaťák, je tu využíván nejlépe široko daleko. Všichni chybují, ztrácejí nervy, ale zároveň se snaží "být lepší". Což je nejlépe vidět na jin-jang dualitě a tenzi ústředního kvarteta. Výsledkem je, že postavy nejsou divákovi ukradené a díky tomu to funguje ve vážných momentech, v emočně vypjatých, ale i v častých komediálních. Tedy v rovinách, o kterých se původní sérii (ani většině seriálů) ani nesnilo. Druhá řada je uprostřed poněkud přešlapující na místě již vyřčeného, jinak stále výtečná, především díky postavám. Jakkoli už je to trochu béčko, tak uvědomělé a záměrné; speciálně pak finální hromadná bitka. Třetí řada má ke své škodě až příliš z prstu vycucaných přes koleno lámaných změn v loajalitách a celkové vaty. Ke svému štěstí má však také dosud nejvíce silných momentů a nejlepší souboje. A stále je to mrtě koukatelné, dramatické, zábavné, uvědoměle meta a chytlavé. Čtvrtá řada jde v turnajových šlépějích té první. A její největší předností je, že kromobyčejně dobře zúročuje veškeré čtyři řady ústrků, škorpení, pnutí, rozbrojů, emocí... Díky tomu každému o něco jde; ať již o ideály, pomstu, sebepoznání, uznání. Každý o něco hraje. Navíc se to i dále veze na vlně výrazně zlepšených karate segmentů samotných (choreografií i výkony ansámblu) a během finálního turnaje tomu v tomto ohledu nelze vyčíst ani ň. Pátá řada nepochopitelně odsouvá většinu postav na vedlejší kolej a věnuje se primárně dospělákům (včetně konfliktů na katany apod.). Co hůře, většina postav z předchozích sérií si k sobě našla cestu čili veškerá pnutí jsou v háji. Tato řada má tendenci na podzápletky na jednu dvě epizody, na které se pak zapomene. Finále je přehlídka "nevíme jak dále, tak jednu každou postavu necháme dělat činy a rozhodnutí, která by nikdy neudělala a pro které jsme si nepřipravili cestu". A co je na tom vůbec nejhorší? Stal se z toho fanservis. Ano, ten to byl celou dobu, ale s citem i mírou a především směrem k původním filmům, nikoli sebestředně k předchozím řadám. Ovšem Silver je záporák k pohledání, postavy stále sympatické a otevřená vrata pro (snad již) finální řadu nesporně nosná. Není to špatná řada sama o sobě. Pořád je to zábava mixující emoce, motivace a karate-přes-držkovanou. Je špatná "pouze" v kontextu seriálu. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 3/5 | (06.09.2020) (menej) (viac)