Dubček
Dubček
Réžia:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrajú:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (viac)Obsahy(1)
Trvalo to krátko. Eufória z pocitu slobody, viera, že sa napravia chyby minulosti, presvedčenie, že sa Československo zmení na demokratickú krajinu a ľudia budú slobodní. Na čele mnohých významných spoločenských zmien stál koncom 60-tych rokov Alexander Dubček. Charizmatický štátnik s dobráckym úsmevom, ktorý vzbudzoval v ľuďoch nádej, že začnú konečne slobodne dýchať. Lenže to, čo Dubček mienil, Brežnev rýchlo zmenil. 21. augusta 1968 vtrhli do Československa vojská piatich armád Varšavskej zmluvy a demokratizačný proces v našej krajine definitívne pochovali. Takto sa začína historicky prvý hraný film o veľkom mužovi československých i slovenských dejín Alexandrovi Dubčekovi. Rozprávačom tohto príbehu je sám Dubček – teda fiction línia je obrazom jeho subjektívneho spomínania, jeho interpretácie historických udalostí roku 1968. Druhá paralelná línia, takisto fiction, sa odohráva v polovici sedemdesiatych rokov. Ide vlastne iba o jeden deň, počas ktorého sa nášmu hrdinovi vynárajú v mysli viac menej dramatické retrospektívy z roku 1968 a ktorý opisuje jeho spoločenské poníženie. Táto línia by mala ťažiskovo zobrazovať jeho život v spoločenskej izolácii, atmosféru špehovania a netolerancie, čo vytvára najostrejší kontrast k línii rozprávania z roku 1968. Tretia línia je non fiction, ilustratívna, vysvetľujúca a, povedzme, dokumentárna, v ktorej sa používajú archívne materiály, čo sú nevyhnutným žánrovým doplnkom dokudrámy, ale aj nevyhnutnou informačnou pomôckou... Ambíciou tvorcov je, aby sa prelínaním týchto troch línií docielila nielen originálnosť, ale aj dramatický oblúk, ktorý bude presvedčivý, a najmä vo fiction sekvenciách divácky príťažlivý. Film o Alexandrovi Dubčekovi je náročný historický videofilm, realizovaný filmovou technológiou a zámerom režiséra je v spolupráci s dramaturgiou a najbližšími spolupracovníkmi vytvoriť dielo, ktoré túto historickú osobnosť priblíži hodnoverným, uveriteľným spôsobom. Bez jej idealizovania, bez heroizovania, ale v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý veril v možnosť demokratizácie totalitného režimu, a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (139)
Dubček jede na vlně vzpomínek na 50 let starou invazi údajně spojeneckých vojsk. Bohužel skutečnost byla daleko hrůznější a zatímco u některých dobových dokumentů, fotografií anebo vzpomínek pamětníků se mi otvírá kudla v kapse, i když ji tam nenosím, při sledování poměrně nudného Dubčeka se mi nevztyčil ani jeden chlup. ()
Po shlédnutí filmu přichází srovnání s filmovým Masarykem. Jenže na rozdíl od Masaryka je Dubček evidentně z levnějšího kraje…což nemusí být nutně na škodu. Neotřelí herci tu rozjíždí zřejmou divadelní formou politické čachry roku 1968, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Uznávám, že Saša Dubček pro mě byl velkou neznámou. Obecná fakta v takové situaci neznamenají víc, než nic, a tak jsem sledoval každý dialog a vnímal každou postavu, aby mi neutekly nějaké souvislosti. Ty samozřejmě utíkaly, protože toho ve filmu je hrozně moc. Na druhou stranu jsem si o Dubčekovi dokázal trošku udělat obrázek. Komunista, leč z toho lepšího ranku. Jen nedokážu pochopit, proč tak, milý a vstřícný člověk, věří v idey politického směru, který o dvacet let dřív znárodní hospodářství a o deset let dřív například zničí Miladu Horákovou. To úplně nechápu a musím říct, že větším hrdinou pro mě byl František Kriegel, o kterém se nikde nemluví, ale přitom byl jediný, který nepodepsal moskevskou smlouvu s předpokladem, že v tu ránu se mu může stát cokoliv. Čímž neříkám, že Dubček udělal zle, když ji podepsal. Ve výsledku by mu stejně nic jiného nezbylo. Ostatně jako Háchovi, který si do Mnichova jel vyposlechnout, jak mu Hitler zabírá zemi a přitom se k dialogu ani nedostalo. Po filmařské stránce jsem tedy byl více než spokojený. Komornost a divadelnost k takovému příběhu prostě patří. Nedá mi ale, abych se u takového filmu nevyjádřil ke komunistům. K té svoloči a verbeži, která to veškeré zlo způsobila. Dubček může být sebelepší člověk, ale to nic nemění na tom, že to co tady komunisti s naší zemí udělali, to tu rezonuje i mezi lidmi v dnešní době. V závěrečné scéně měl vlastně i pravdu. Rusové se zachovali před padesáti lety tak, že jim to ani v nadcházejících padesáti letech půlka Evropy nezapomene. ()
Nepochybuji o potřebnosti tohoto životopisného filmu, ale co mi velmi vadí je to, že tu je Dubček vykreslený jen v těch pozitivních, světlých barvách. Vadí mi ta neobjektivita! Když tu byl zmíněn rok 1978, kdy už byl docela obyčejným, ikdyž sledovaným občanem, proč tu nebyl aspoň náznakem zmíněn rok 1969. V tomto roce podepsal, jako předseda federálního shromáždění tak zvaný "pendrekový zákon", který umožňoval beztrestně potlačovat demonstrace proti okupaci. A to pouhý rok po 21.srpnu 1968! Velmi idylicky vyznívá i jeho krátké působení v politice po roce 1989. Jako, že on to myslel dobře a opět chtěl jen vrátit ten "socialismus s lidskou tváří", ale nikdo ho neposlouchal. Saša byl určitě pro mnoho lidí světýlko na konci černého tunelu, ale komunismus a socialismus jsou jen bludy, které jsou nesmyslné a tudíž nereformovatelné! Toď vše k Dubčekovi! ()
Tomuto filmu verím veľmi málo. Premiešali reči a udalosti, ktoré sa zrejme nikdy nestali s reálnymi udalosťami. Omnoho viac mi dali dokumenty. Tu sa ani herci nepodobali skutočným osobám tej doby a tá emočná linka si ma vôbec nezískala. Veľké sklamanie tento film, najmä ak išlo o tak významnú osobu dejín. Už zhruba v polovici filmu som toho mal plné zuby. ()
Spíš dokudrama než film, ale o dokumentární věrnosti by se dalo, jak říkával Čapek, s úspěchem pochybovat. 1) Dialogy ze srpna 68 jsou očividně převzaty z Mlynářových pamětí Mráz přichází z Kremlu. 2) Když se dnes podívám na dobové filmové týdeníky a přečtu si tehdejší noviny, připadá mi, že sovětský zásah byl nevyhnutelný. SSSR nemohl nechat jít Československo svou cestou, protože by to během nejbližších let rozklížilo celou socialistickou soustavu. Nebylo náhodou, že nejvíce pro zásah horovali představitelé NDR a Polska. Že to neviděla veřejnost lze pochopit. Ale zaslepenost nejvyšších politiků omluvit nelze. 3) Výstižný koment: Marigold**, Aky***. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (16)
- Adrian Jastraban (Dubček) musel do role zhubnout sedm kilo. Bylo třeba dokonce přestat pít víno, což podle jeho slov byla hranice, za kterou nechtěl zajít. (Komiks)
- Stano Kráľ (Husák) spomína na natáčanie: "Najviac na mňa zapôsobilo nakrúcanie prijatia československej delegácie v Moskve v Kremli, keď na nás tlačil Brežnev. Predstaviteľ Brežneva - vynikajúci ukrajinský herec Vladimir Nečeperenko, ktorý sa na neho mimoriadne podobal - sa na nás tak rozkričal, že som po ostrej povedal, že keby na mňa tak reval naozaj Brežnev v 68-om, tak zradím svojho otca, matku, súrodencov a aj všetky tety a strýkov." (Raccoon.city)
- Adrian Jastraban uvedl, že mu nepřišlo, že by byl Alexandru Dubčekovi nějak podobný, ale naštěstí si s tím maskéři poradili. (griph)
Súvisiace novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (viac)
Reklama