Pásky z Nagana

V tomto případě je zkrátka 5* málo. Je samozřejmě jasné, že pro lidi, které hokej nezajímá, případně pro jiné než české občany nebude mít Hudečkův počin takový ohlas, avšak u mě, jakožto letitého fanouška, má vysokou hodnotu. Slovo Nagano je dodnes synonymem úspěchu a zlaté medaile, zní téměř až magicky a jeho význam narůstá s přibývajícími lety a s nimi spojenými neúspěchy, resp. ubývajícími úspěchy české hokejové reprezentace. The Nagano Tapes jsou unikátním dokumentem v tom ohledu, že reflektují i výpovědi zahraničních komentátorů a aktéru posledních zimních olympijských her 20. století. V dnešní době se již zdá takřka mýtické a nemožné, aby malá země jako je ČR dokázala porazit v řadě za sebou 3 velké hokejové velmoci v plné zbroji, navíc na "turnaji století", turnaji, v němž poprvé nastoupili ti nejlepší z nejlepších, hráči z NHL. Již při pouhých pohledech na soupisky všech zúčastněných týmů (těch patřících mezi hokejové země) se tají dech. Ta jména a sláva, která je poplatná jejich výkonům! USA či Kanada s tolika hráči, kteří se později stali členy Síně slávy, Rusko se všemi svými kanonýry, kontext doby a proces sestavování českého výběru, motivace odčinit propadák na SP 1996, to vše dodává Naganu punc jedinečnosti. Při sledování záběrů z jednotlivých utkání, která člověk již nespočetněkrát viděl a rád si je připomíná, se i po 20 letech stále tají dech. Nelze nekroutit nevěřícně hlavou nad zákroky Dominika Haška, nekochat se herním projevem party kolem Růžičky, Straky, Jágra, Ručinského či Reichela a nedojímat se nejen radostí z našich úspěchů, ale také nad žalem z prohry u zcela zlomeného Waynea Gretzkyho po prohře na nájezdy v semifinále. Tato historie i dnes dokáže silně zapůsobit a jen potvrzuje, o jak výjimečný turnaj se jednalo. V ČR se zastavil čas, národ se semkl a jednomyslně fandil svým hrdinům všude, kde to šlo. My, co jsme to zažili, můžeme být vděční za tohle štěstí, které se nám poštěstilo prožít a sdílet. Pravda, že já, toho času čerstvě školou povinný, jsem si závažnost a význam rodícího se úspěchu příliš neuvědomoval a v širších souvislostech mi vše došlo až o pár let později, ale vzpomínky na sledování zápasů místo výuky nelze z paměti vymazat, podobně jako vysílání příletu šampionů. O Naganu by se dalo psát dál a dál. Celá řada výroků osobností účinkujících v tomto dokumentu by stála za zmínku a rozebrání, avšak to bychom tu byli ještě dlouho. Za zmínku stojí třeba úsměvná glosa kanadského trenéra Marca Crawforda, že na svém náhrobku bude mít napsáno "Ten vůl, co neposlal na nájezdy Gretzkého". I po tolika letech si každý fanoušek vybavuje legendární a již zlidovělé hlášky českých komentátorů, ale taktéž rozhovory s nejen našimi hokejisty, před očima má celou řadu akcí, ať už útočných či defenzivních, pamatuje si i nejrůznější fotografie a samozřejmě pak triumfální návrat do domoviny, oslavy a tiskovou konferenci. Zlatá olympijská medaile z her v roce 1998 předznamenala naprostou dominanci českého hokeje na přelomu století a nyní nezbývá, než věřit, že se zlaté časy jednou (a snad brzy) opět vrátí... (09.03.2018) (menej) (viac)