Jáchyme, hoď ho do stroje!

Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba... (17.11.2006)

Jediný případ sobotovského blba, který dokázal být opravdu vtipný. Vedle skutečně vynikajícího Luďka Soboty, který celý film bez škobrtnutí táhne je největší zásluha na nezapomenutelnosti tohoto filmu na scénáři Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Jak je u nich zvykem, celý film nacpali neuvěřitelným množstvím úžasných vtipů, hlášek, narážek a kravin, že vám nedají vydechnout od smíchu! Přes všechny tyto kvality se jedná o jeden z jejich nejméně zabavných počinů. To jen dokazuje, jací jsou to géniové. (18.01.2008)

Když už se o nějakém filmu hovoří jako o kultovním, tak "Jáchyme, hoď ho do stroje! " je KULT jak prase!!! Tolik hlášek snad nikde jinde není a na film se dá dívat stokrát dokola. Já jsem ho viděl možná už tisíckrát a vždycky, když ho chytnu od jakékoliv části v televizi, tak už se musím dodívat až do konce, protože čekám na ty všechny hlášky a postavy a řežu se smíchy stále a stále donekonečna. A dokonce tam některé hlášky nalézám nové! Např. na začátku filmu jsem si pořádně nevšiml, jak Miroslav Homola říká : " Vážení přátelé, do vaší obce zavítala věda! " Cha cha, Smoljak, Svěrák - kult´áci největší, v režii génia Oldřicha Lipského. Obsazení absolutní paráda!!! Není slabších herců! No a co předvedl Zdeněk Liška jako hudební skladatel? No coment, neexistuje nikdo lepší!!!!!! (20.06.2011)

Známe to všichni nazpaměť a přesto se na to vždycky rádi podíváme znovu. Nestárnoucí klasika a životní role pro Luďka Sobotu, jehož tvorba v současné leží neskonale hluboko pod úrovní. V čekém filmu snad neexistuje vedle Marečku, podejte mi pero větší hláškovací ekvilibristika a více nesmrtelných scén. Jedno z obrovských es Odlřicha Lipského. (07.05.2003)

"Náš ústav, pane Hudečku, se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou za deset let." Ukázka (STS Chvojkovice - Brod): http://www.youtube.com/watch?v=6AE-nGAdE-I&feature=related (16.10.2011)