Muž z prvního století

Zatímco snímek Ikarie XB-1 z následujícího roku je považován za nesmrtelnou klasiku, MUŽ tvoří dnes spíše pozapomenutou kuriozitu u krajnice filmových dějin. Z hlediska žánru science fiction si však svým významem s Ikarií v ničem nezadá. Je vlastně jediným českým filmem, který komplexně ukazuje život v daleké budoucnosti. Invence tvůrců a objem práce vložené do dekorací a triků jsou unikátní. Většinu dekorací vytvářel Jan Zázvorka, zkušený filmový architekt, který působil v českém filmu již od konce třicátých let. Dekorace jsou esencí uvažování o životním stylu v intencích estetiky bruselského Expa 1958. To, co designéři na Expu naznačovali, představil Zázvorka a jeho kolegové jako žitou skutečnost. Dopravní prostředky (nazývané škodaplány, tatralety apod.) odpovídají futuristickým prototypům padesátých let, obytný dům s proskleným tubusem výtahu vedoucím do podzemních prostor působí jako uskutečněný sen Ludwiga Miese van der Rohe. Návrhy kostýmů a další výtvarné rekvizity vytvořila Ester Krumbachová, šedá eminence filmové nové vlny šedesátých let, jež si tímto snímkem odbyla svou kinematografickou premiéru. Příbytky lidí budoucnosti jsou bohatě zdobené abstraktními plastikami a bruselskými vzory. Nikdo v tomto světě není sám – všichni jsou si blízko prostřednictvím všudypřítomných videoterminálů. Navzdory čerstvým vzpomínkám na bruselské Expo vytvořili filmoví architekti tak futuristický svět, že když publicista Ivan Soeldner navštívil natáčení, přiznal se, že raketa byla jediná z dekorací, kterou uměl nazvat. Pro běžného diváka mohl zobrazený svět představovat až estetický šok z budoucnosti. Černobílá komunální satira reprezentovaná prehistorickým čalouníkem, mužem z prvního století po sputniku, trochu zakrývá jemnější nuance scénáře. Zejména skutečnost, že v druhém plánu je kritickým dialogem se samotným vědecko-fantastickým žánrem. Literární představy o komunistické utopii byly v roce 1961 již natolik běžné, že se začalo dokonce hovořit o jejich konjunktuře. Muž z prvního století je tak velmi ranou parodií na tyto podoby zítřka. Vzpomeňme například scénu, kdy občan budoucnosti, hraný Lubomírem Lipským, krájí náruživě cibuli a svěřuje se Josefovi, že je to v této době vlastně už jediná možnost, kdy si může zabrečet. Tato kritika je spjata i s postavou chladného mimozemšťana Adama, na jehož planetě se obyvatelé "množí dělením – nebo násobením". Východiskem, a dost možná i nemilosrdným zrcadlem současného světa, se zdá být odpověď režiséra Oldřicha Lipského, který na adresu filmu poznamenal: "V mnoha utopických filmech je budoucí svět líčený přetechnizovaně a lidé v něm jako chodící kybernetické mozky. Adam je představitelem takto chápaného světa a my skrze něj polemizujeme s takovýmto názorem na budoucnost." Nemalou zásluhu na tom, že se snímek dodnes těší značné divácké pozornosti má také nepochybně famózní Miloš Kopecký v titulní roli, následovaný plejádou dalších, neméně zdatných herců. (20.02.2010)

Je úplně jedno zdali se jedná o první české filmové sci-fi či je-li to důležitý zástupce československého šedesátkového naivního futurismu, když je to tak mizerně napsaný, bolestivě nevtipný a v hlavní roli se motá zmatený Kopecký, kterému ta role neurotického pitomého prospěcháře bolestivě nesedí a musí ze sebe tahat bez kontextu věty jako "Jsem zamilovaná medúza!" Nejlepší vtip je, když v utopické budoucnosti, kde mají doposud všichni dokonalé kontury, pevné rysy a pohledy do dáli, stojí najednou u baru Menšík. Ten den byl Stierlitz prozrazení blíže než kdykoli předtím. (19.04.2022)

Já toho Mildu zkrátka žeru. Navíc - vzpomínky - to jednou, kdysi dávno, když ještě většina zde-kolegů nebyla na světě, umřel v Rusku - é - pardon - v Sovětském Svazu - nejvyšší papaláš. A to vždycky znamenalo poplach i v Československé televizi - aby v programu nebylo nic, co by se - PRO-BO-HA!!! - mohlo vykládat protisovětsky nebo protikomunisticky nebo protisocialisticky - i nastal asi v tý televizi zmatek tak obrovský, že dali do vysílání tenhle film - to jsem ho viděla poprvé - a byla jsem tomu zesnulýmu opravdu uvědoměle vděčná - na věčné časy - ámen... I když - mohlo to být i jinak - možná že měli dávat skoky na lyžích a moc foukalo... je to už fakt dávno, byla jsem mrňous - a kdo ví, možná mi to jen někdo vypravoval... Ale pozor - opisuju z titulků - hudba: Ladislav Simon. Ale - ELEKTRONICKÁ hudba: Zdeněk Liška - a Konstrukce elektronického nástroje: ing. Jaromír Svoboda! - ty zvuky jsou úžasný! Jakož i hlášky - např. když se Josef/Miloš dozví, že přistál na Zemi v roce 501: "Pro Krista Pána!... - Před Kristem Pánem nebo po Kristu Pánovi?"... (přičemž tento letopočet začíná vypuštěním Sputniku...) (12.06.2011)

Všetky kulisy a celková atmosféra filmu ma náramne bavili. Jasné, že i keď sa jedná o komédiu, dnes je to už komédia z úplne iného uhla pohľadu, ale to patrí neodmysliteľne k veci. Bohužial scenár ide odnikam nikam, v podstate sa nič nedeje a epizódy samé o sebe nestačia na rytmus filmu udržanie pozornosti diváka. Neviem, čo si mám myslieť o filme ako socialistickej agitke, pretože utopistická budúcnosť a jej pravidlá sú značne štylizované a poriadne mimo zdravého rozumu, takže oslavu socializmu by som v tom nevidel ani na premiére. Navyše obyvatelia budúcnosti sú značne prihoretí, odhaliť Josefov charakter a podvody im trvá celý film. Ako najväčší blbec mi však vychádza mimozemšťan z inej galaxie (prečo museli tvorcovia tak preháňať a ísť mimo tú našu?), pretože si píska od radosti kvôli tomu, že spoznal ľudí. Asi nepoznal plač. (14.06.2014)

A co pilová guma? Krade se? Pořád se krade? – Ne, ta se tvaruje. Teď se vůbec víc tvaruje. – Ano, ano, dřív se víc… kradla. – Ano. Vtipná to satira, není-liž pravda. Takhle by to vypadalo, kdybyste ten socializmus budovali pořádně, soudruzi. Škoda, že se v týhle budovatelský sci-fi o utopistický společnosti celou dobu v různých variacích opakuje ta samá situace pořád dokola. Spoustu lidí z prvního století to asi začne nudit. Kopecký naštěstí chrlí jednu hlášku za druhou jak o život. Všecko ZADARMO, tedy tím, tím jste si mě KOUPILI. Zůstanu u vás, jsem váš. (27.12.2013)