Slaměný klobouk

Perfektní bláznivá konverzační taškařice, která je postavena na výtečném humoru Pařížského bonviána Maurice Ferdinanda (Miloš Kopecký), secesních kulisách a kostýmech, brilantním hereckém obsazením (Kemr a Růžičková ve velmi dobrých rolích), kvalitní osvědčené a vyzkoušené divadelní předloze a výtečném dialogu, bláznivých honičkách, nečekaných zvratech a obratech..atd..Scéna s oddávajícím Karlem Effou v oddací síni byla jedna z mnoha, které dokáží vždy zaručeně rozesmát! Konec je slabší-opravdu jak když ji postupně dochzí dech ale stále je naco se koukat.. (12.05.2006)

...pan Fadinard je jako motýl a ty jsi jako květinka. Pan Fadinard přiletí a sedne si na tebe. Crazy komedie Oldřicha Lipského mám víc než rád. Tahle je navíc ta z těch lepších a obsazením bezkonkurenční. V době zkrocených krokodýlů je to balzám na duši, který díky dokonalým dialogům, (jak by napsal kolega duklák) neustále útočí na Vaši smíchovou bránici. Šéfe, vy ste poručík? - Ale hovno... ►90% (07.02.2009)

Dlouho předlouho mi tenhle Slamák pánů Macourka a Lipského unikal, pořád se k němu ne a ne dostat... Až dnes. A musím říct, že je naprosto skvělý. Příběh, který znám z divadla jako takovou vcelku vtipnou konverzačku, v níž se tu a tam objeví něčí hysterický výlev, se stal ohromně bláznivou komedií s prvotřídní hereckou plejádou, brilantně napsaným scénářem plným situačního i slovního humoru, kouzelně bezvýchodnými situacemi, do nichž se postavy (především Kopeckého Fadinard a Landovského poručík) neustále dostávají, a závěrečnou několikanásobnou konfrontací kdekoho s kdekým a při lecčems, při níž jsem měl opravdu slzy v očích. Stoprocentní film. (06.11.2011)

Nemůžu znát celou francouzskou filmografii a proto se řídím čistě dle čsfd a záložkou související. A podle toho se hodně divím, že nevznikl domácí film, jelikož si jedné z verzí umím naprosto představit Louis de Funèse. Svého času byl tento typ komedií hodně populární - viz. třeba Brouk v hlavě apod. Prim tu hrají záměny a nedorozumění. Slaměný klobouk je skvostně obsazen, ale dneska už u mě vzbuzuje pouze letmý úsměv. Chybí mi tam přeci jen trocha nápaditosti, kdy vše je založené na tom, že nikdo se s nikým nezná a tak se navzájem považují za někoho jiného a mezi nimi lítá Maurice Fadinard a hasí jeden vzniklý požár za druhým. Už jsem to párkrát zmiňoval, že rozdíl mezi divadlem a filmem je velký, což je pochopitelné, ale stejný děj tak v obou případech může vyznívat jinak. Na divadle jde možná o skvělou hru, ale filmu rychle dochází dech a tak si člověk užívá jen hereckých es jako takových. (24.06.2024)

Slaměný klobouk patří do mojí top desítky. Slušná divadelní předloha nakombinovaná s počátkem normalizace v kinematografii, kdy jen výjimečně vznikaly solidní filmy. Herectví je tu spíše divadelní, než filmové, ovšem v těch secesních kulisách to není na škodu a minimálním exteriérům i interiérům ta květnatá mluva velmi sluší. Dialogy nejsou sice nijak objevné, ale v podání (desítek!) těch nejlepších českých herců, navíc s mistrovským neverbálním projevem, jsou kouzelné. Jediné, co mě rušilo, byl nahluchlý strýc Lubomíra Lipského, jehož repliky časem začnou nudit. Před výkonem těch ostatních ovšem nutno smeknout klobouk. Třeba slaměný. (15.05.2012)