Zelig

Forrest Gump mal v sebe akúsi rozprávkovosť. Občan Kane bol zase temnou satirou americkej spoločnosti. Zelig je neurotikom v priereze dejín, kde skôr ako o kritiku spoločenských a politických pravidiel mu ide o hľadanie samého seba skrze lásku. Zelig je výborne zostrihaný mockument. Allen ako tvorca experimentuje a dospieva. Prekrúca hranice a pritom zostáva stále svojský svojmu humoru a svojej poetike. Zelig má niekoľko slabých miest, ktoré sú chybou jediného faktu a to, že je to film ukecaný. Vtipy tam treba hľadať, pretože nejdú divákovi priamo pod ruku. Kopec faktov je nimi akoby obohatených, ale nekladie sa na ne dôraz. Čo je v konečnom dôsledku jeden zo základných kameňov úrazu v tomto období Allenovej tvorby. Pre tých čo ale hľadajú, sa stáva Zelig ďalším vďačným dielom tohto režiséra, ktoré je nápadité a radí sa ku klasikám americkej filmovej tvorby. A hlavne kritizuje z nadhľadom. Škoda tej Bielej veľryby. (06.12.2013)

"Starší bratr mě bil. Sestra bila bratra. Otec bil sestru, bratra i mě. Matka bila otce. Sousedi bili celou naši rodinu." Dvanáct let před Forrestem Gumpem natočil Woody Allen mnohem chytřejší film o outsiderovi, jehož vyděděnost a potřeba se kamkoli zařadit ho vede až k setkávání s různými prominenty a v tomto případě i k fyziologickým metamorfózám. Film má tak jako už Seber prachy a zmiz charakter dokumentu, ale hlavně je to ďábelská mystifikace. O lidském chameleonovi tady smrtelně vážně rozprávějí i různé autority americké literatury v čele se Susan Sontagovou. ;-) 80% (28.12.2005)

"Musím na tu masturbaci, jinak začnou beze mě." Občan Zelig. Co vypadá jako jednorozměrná blbina je ve skutečnosti mnohovrstvým, neuvěřitelně (a přitom nepředvádivě) vypiplaným mockumentárním zamyšlením nad základními filozofickými otázkami člověka (utíkajícího před sebou samým) i společnosti (projektující si do lidského chameleóna své aktuální obavy), kterou lze ve druhém plánu číst jako sebereflexivní úvahu nad mediálními obrazy a životem celebrity nucené jít z role do role za postupného vytěsňování vlastní identity. Jeden z formálně nejodvážnějších a nejoriginálnějších Allenových filmů, který množstvím podnětů hravě strká do kapsy Forresta Gumpa i většinu vážných biografických filmů. (Mimo jiné kvůli Allenově nespokojenosti s prvními sestřihy jde o jeho nejkratší film.) 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anais, troxor (12.11.2005)

Zajímavý pseudodokument, ale jako film příliš nefunguje. Woody Allen má příležitost opravdu hrát jen v několika scénách, jinak si ho vůbec neužijete, protože zbytek filmu zachycuje atmosféru doby, proto zde nevystupuje a pokud ano, jsou záběry nasnímané v celcích a Allen nemluví ( vše nám odvypráví klasický dokumentární voiceover ). Nejde o postavy a příběh, ale především o formu a ta mě brzy omrzela. (12.11.2005)

Určitě chvályhodný pseudodokumentárně pojatý kousek, který posunuje Allenovu práci zase o krok jinak a který pomocí věrohodných postupů vytváří alternativní historii pomocí mimořádné osobnosti – lidského chameleona Leonarda Zeliga. Přizpůsobit se všemu a zapadnout všude je fajn, stejně jako celý Allenův nápad, jen kdyby přišel jiný večer, než ve který jsem se po disku natáhl. Tři až čtyři.. (10.07.2013)