Také krásne šaty

Takový měl film potenciál a stejně si po shlédnutí říkám, že bych byl radši kdybych ho nikdy neviděl. Hororové prvky filmu jsou předvídatelné a divné, zápletka velmi slabá a komediální prvky nedostačují na jakékoli zlepšení kvality. Navíc je film přehnaně dlouhý a tak se zde většinu času ani nic neděje. Pak když to vypadá, že nám osvětlí něco o majitelích obchodu nebo proč se tohle děje, tak nám jen nabídnou pošetilou scénu kdy nesmyslně dlouze a detailně umývají figuríny a starý dědek se u toho sexuálně ukájí. Bída 40% podle mě odpovídající hodnocení (druhá polovina byla lepší) (10.11.2019)

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)

Vnímať In Fabric ako ľahko čitateľnú vtipnú metaforu na konzumerizmus posledných dekád vás asi plne neuspokojí. In Fabric treba preto skôr emocionálne prežiť, do čoho patrí aj svojrázny humor a hororové prvky. Obe poviedky majú jasné styčné prvky, ale nie sú to ani zďaleka len ústredné šaty. Samozrejme ide o husto postmoderné dielo odkazujúce na všeličo možné, určite vás napadne vďaka krvavo červenej farbe nejedno dielo Daria Argenta. Mne osobne aj nejednu časť pôvodného seriálu Twilight Zone, čo mi urobilo asi najväčšiu radosť. Inak ide o film, ktorý asi viac doceníte na druhýkrát. (30.09.2019)

Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70% (17.07.2019)

"Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván..." Tak to mi je novinka, ja som doteraz to meno nikdy nepočul, a to poznám aj takých režisérov ako Jirka Mádl alebo Tomík Magnusek. Po vzhliadnutí tohto snímku mi je ale jasné, že počet filmov, ktoré som od tohto chlapíka videl ostane dlhodobo na čísle 1. A vy, ktorý máte to šťastie byť stále na nule, snažte sa ju uchovať čo najdlhšie. Je to maximálne negustovné dielo. Respektíve ak máte chuť na menštruačnú krv a pri tom radi onanujete, nech sa páči, po polhodine zažijete vyvrcholenie. (19.09.2019)