Green Book

Chtěl bych vidět účet za catering, protože co tady Mortensen sežral, to má plejtvák na dva roky. A chtěl bych vidět Zelenou knihu znova poprvé, protože to byl krásný pocit, který za mnou na konci došel. Cítil jsem z toho čistou upřímnost. Buď mi někdo dal jeden z nejhezčích dárků k Vánocům anebo se mnou někdo grandiózně vyjebal. Tak či tak, oboje si zaslouží uznání. (Vancouver, Kanada) (08.09.2019)

"Doktor mohl zůstat na Severu a nechat si líbat řiť na večírcích na Park Avenue za třikrát víc peněz." Noblesní černoch s bílým šoférem na jihu USA začátkem 60-tejch let 20-týho století, tak to je vyloženě žádost o průser. Já jsem se u toho nečekaně dobře bavil a ani jsem se příliš necítil provinile za to, že jsem bílej. Byla to prostě konfrontace génia s buranem, přičemž oba měli svý silný i slabý stránky. To bylo fajn. A ty scény se záchody a restauracemi jenom pro bílý byly prostě skvělý v tom, jak se bílí k černýmu chovali uctivě a přitom mu v souladu s tradicemi nakládali. Mně se to zkrátka líbilo, i když cítím, že jako pernamentně podezřelej z rasismu jsem trošku zklamal. (01.11.2021)

Řidič slečny Daisy naruby. Milý, posmutnělě vtipný a nekonfliktní lidsky hřejivý snímek na vážné téma. Akorát neříkající nic, co by ostatní obdobně milé, posmutnělě vtipné a nekonfliktní lidsky hřejivé snímky již dávno neřekly s nemlich stejně milým, posmutnělě vtipným a nekonfliktním lidsky hřejivým gustem. Není to tuctové jen díky fungující dynamice ústředního dua; byť na Mortensena v "echt italském bezmála parodickém módu" si jeden musí značnou chvíli zvykat. (27.01.2019)

Rasismus je špatný, áno. Navzdory všemu, co se ve filmu "děje", mi celek připadal absolutně uneventful, pojmenovávám takto pro nemožnost najít adekvátní české slovo. Celý film plyne v jedné úrovni, nikde jsem se nedojala, nikde jsem se nezhrozila, nikde jsem nezadržela dech, nikde jsem nebyla ohromena silou hudby a vždycky jsem dokázala odhadnout, co se stane v další scéně a jak to všechno dopadne. Asi třikrát jsem se mírně zasmála, ale to je tak všechno. Jako příklad toho, jak strašně nemoderní, neosobitý a zbytečný mi film přišel bych uvedla scénku s pojídáním hot dogů. Jakože ano, teoreticky chápu, proč tam je, má pomoci představit a načrtnout Tonyho charakter a nastolit lehce zábavný tón filmu, ale je to natočeno nudně a bezkrevně a žádná další scéna ve zbytku filmu se k tomu neodkazuje. Kdyby tam nebyla, film bude úplně stejný, a reálně je tam nejspíš jenom proto, že Nick Vallelonga ji tam se zatlačením slzy přidal jako jednu ze svých vzpomínek na tátu. A kdybych si tady v profilu filmu nepřečetla, že se jedná o komedii, tak bych to sama asi nepoznala. (Viggovo pitvoření mě nechalo chladnou, Mahershala mi přišel zajímavější.) (02.03.2019)

Poutavý film o americkém rasismu doby, kdy ještě platily zákony Jima Crowa, kdy se JFK teprve snažil (jižanským republikánům i demokratům navzdory) protlačit Kongresem svůj revoluční zákon o občanských právech (což se podařilo až LBJ rok po atentátu na JFK) a kdy se pomalu rostoucí střední třída Afroameričanů raději začala přiklánět k individualistickému automobilismu, než by podstupovala ponižující segregaci v hromadných prostředcích. Příběh bohatého černošského virtuóza a jeho bílého buranského řidiče sice sleduje poměrně průhledné moralistní schéma a film občas balancuje na hraně (morálního) kýče, vždycky to ale nějak ustojí na té "správné" straně, takže mi výsledek v tomto ohledu vůbec nevadí. Film přesvědčivě přibližuje atmosféru doby a střet diametrálně odlišných kultur & tříd; neomezuje se na umělou binárnost rasismu, ale poukazuje na obecnější problém předsudečnosti a zápasu o lidskou důstojnost. V postavě Dr. Shirleye (skvělý Maharshala Ali - můj favorit na Oscara za vedlejší roli) vidíme člověka stísněného rasismem (a pokrytectvím) bílých i šikanou pro jinakost (ať už si pod tím představíme cokoli - vzdělání, povahové vlastnosti, sexuální orientaci apod.) ze strany černých. Že je toto téma aktuální i 56 let od Shirleyho koncertního turné po americkém Jihu je myslím zřejmé např. po letmém nahlédnutí do statistik, které potvrzují rostoucí trend počtu rasově motivovaných zločinů. A vlastně se stačí rozhlédnout kolem a poslouchat... (True story, Česko, 2018: "Co tam dělá ten čmoud?!" zeptal se pohoršeně při pohledu na skupinovou školní fotku, na níž je mj. učitelka tmavé pleti, spořádaný otec dvou dětí a nositel PhD v technickém oboru, který působí v akademickém prostředí. A toto "čmoudění" slýchávám až nezdravě často a od spousty dalších lidí... End of true story). (07.02.2019)