Sklenená izba

Po filmařské stránce dobré, ale co pak ten zbytek? Stejně jako většina českých filmů to nemá žádný pořádný příběh a jde zde jen o vztahy mezi lidmi, které jsou mimochodem strašně nezajímavé. Vyprávěné je to ploše, bezemočně a místy docela zkratkovitě. Do toho je zde přidané současné moderní téma homosexuality, které je v dnešní době už snad v každém druhém filmu. Celý ten film je příšerně nadabovaný, díky čemuž vůbec nemůžu ohodnotit herecký výkony, jelikož ten dabing je spolehlivě zabil. Vilu sotva uvidíme, ale to je mi tak nějak jedno, jelikož slávu a oblibu téhle budovy nechápu. Když pojedu do Dejvic, uvidím hromadu podobných vil. V Brně je mnohem víc krásnějších památek, ale o jejich historii se evidentně žádný film nenatočí (myslím fakt film - NE dokument). A pokud se to snažilo být umělečtější, jakože jo, měl Ševčík hodně ubrat na hudbě, pořád se opakovala a byla tam tak často, že mi začala lézt na nervy. Prostě další český film, na který si za pár let málokdo vůbec vzpomene, ovšem tenhle takhle skončí právoplatně. Jak vidím, tak rok 2019 je pro české filmy ještě horší než obvykle, aspoň jsem teda zatím neviděl z našich končin nic pořádného. Tohle je sotva na 2* (01.01.2020)

Velmi se mi líbí vývoj volné retro trilogie Julia Ševčíka, Normal, Masaryk a Skleněný pokoj. Zprvu jsem mu sice nevěřila, ale jen málokdo vnímá dobovou atmosféru v tak vysoké estetické kvalitě. Ano, kdo by šel pouze na dalšího Rodena, bude zklamán, ano, ten, kdo nerozumí tomu, že jde o adaptaci fikce z pera Simona Mawera, také nepochodí. Ale všichni ostatní mohou prožít skutečně nevšední pocitový zážitek. Nápad sledovat lesbickou romanci na pozadí osudu funkcionalistické vily je jednoduše krásný. Hanna Alström a Carice van Houten jsou ve svých protikladných rolích doslova nádherné. A ráda se k emocím a obrazům tohoto filmu budu vracet. Viděla jsem obě verze, titulkovou i dabovanou, bohužel česká verze výsledný zážitek spíše ochuzuje (ačkoli Hannu dabovala Aňa Geislerová, ale dabing není její silná stránka). (25.03.2019)

Tak toto sa mi bude písať ťažko. Väčšinou na české filmy s manželkou do kina nechodíme. Postupne sme akosi nadobudli pocit, že Česká kinematografia už nemá to svoje staré čaro a nevie vykúzliť žiadny reálne dobrý film. Občas to oľutujem, no väčšinou keď si filmy potom pozriem doma, tak som rád, že som nedal filmu peniaze. Tentokrát sme však urobili výnimku a na "Skleněný Pokoj" sme sa do kina pozrieť išli. A toto je pre mňa teda skutočne veľké sklamanie, na ktoré tak skoro asi nezabudnem. Tento film nemá dokopy jedinú postavu, o ktorú by som sa zaujímal, má veľmi plytkú a nezaujímavú hlavnú dejovú líniu a je tu veľké množstvo možných zaujímavých odbočiek, kde film ani jednu nevie rozobrať poriadne a sústrediť sa na ňu. Okrem toho mi to príde tak neskutočne rozbité skutočnosťou, že sa dostaneme cez obdobie prvého Československa do obdobia nacizmu, potom do obdobia po vojne a končíme až v auguste 1968. Nič nie je poriadne rozobraté, na nič sa film poriadne nesústredí a jednotlivé momentky vyznievajú absolútne do prázdna. Hoffmann tu toho moc nepredvedie. Je ho tu málo a skoro nemá ani čo povedať. Karel Roden je tu dobrý, ale tiež je ho tu málo. Alexandra Borbély hrá postavu, ktorá môže niečo priniesť, no nevieme o nej dokopy absolútne nič. A mohol by som pokračovať. Film sa nevie absolútne na nič poriadne sústrediť a miesto toho sledujeme príbeh dvoch kamarátiek, ktoré prepadnú zakázanej láske, ktorú im máme dokopy uveriť po dvoch scénkach, ktoré vôbec nepôsobia tak skutočne, aby som tomu dokázal vôbec fandiť, alebo bol aspoň zvedavý. Prvá tretina filmu je celkom okey, potom je to už všetko absolútna nuda a strata času. Viac by som sa chcel venovať tomu obrovskému domu, nechať filmu viac priestoru v tom období prvej republiky, išiel viac do hĺbky a pomaly to rozvinul. Takto človek z filmu odíde a nemá z neho absolútne nič. Hudba je príjemná a kamera je tiež dobrá, ale ak váš príbeh nedokáže absolútne zaháknuť a pôsobí viac ako umelecké dielo, na ktoré je síce pekné sa pozerať ale nič z neho nemáme, tak je to škoda. Najlepšia časť filmu je asi posledná minúta kde sledujeme dotyk slnka s krásnou onyxovou stenou ako srdce domu. Zvyšok mi skutočne nič nepridal. Sorry. Hodnotenie: D+ (16.03.2019)

Eliptické vyprávění, kde jsou zamlčovány a přeskakovány narativní informace, s trochou nadsázky připomíná českou (?) odpověď na Studenou válku (film sestříhal Jaroslaw Kaminski, který pracoval i na Pawlikovského na Oscara nominovaném filmu), Skleněný pokoj je nicméně paradoxně mnohem studenější a strojovější. V podobě scénaře to sice mohlo vypadat soudržně i v té neskutečné zkratkovosti, přeexponovaný vizuální styl a totální inklinace k žánru melodramatu, který zesiluje stylistické prvky na maximum, však příběhu ubírá na opravdovosti a tím ztrácí i veškeré emoce a napojení na postavy. V centru těchto voleb dominuje teatrální herectví jinak výborných evropských herců, melodramaticky přepálená hudba nebo i způsob, jakým Ševčík “hollywoodsky” aranžuje dramatické scény, což ve své přepjatosti mnohdy vyvolává nechtěný smích. V delší stopáži (nebo rovnou v televizní minisérii, která se pro danou látku jeví jako ideální formát) by na sebe tyto prvky nestrhávaly takovou pozornost, ve své 104-minutové podobě však na nic jiného nezbývá čas. Jen na obrazově působivě nasnímanou exkurzi do života postav, které bez diváckého zájmu dojdou svého očekávaného “vyvrcholení”. (14.03.2019)

Mawerova předloha je průměrné dílo, ale Ševčíkovo adaptace je ještě o několik levelů níže. Už dlouho jsem neviděl tak nekvalitní zpracování, kde se divák dívá na zkratky, rychlé nesmyslné vyprávění a vlastně to ani nedává moc smysl. Ale důležité je, že tak polovinu knihy vyškrtali a přidali si přehršel svých vymyšlených scén. Režíroval to vůbec Ševčík? Příšerný úsměvný film, do něhož Carice van Houten zabloudila, nebo si to celé nedovedu vysvětlit. (28.10.2019)