BlacKkKlansman

Klasicky velmi dobře natočené politikum Spike Leeho...metaforická hraná studie kulturního a institucionálního rasismu v Americe...ten konec se zatčením rasistického poldy byl ale až moc velký hollywoodský happyend - to byl snad na celém oddělení jen jediný?! Dokumentární konec naopak překvapivý a velmi silný, v USA i po cca 170 letech od války Severu proti Jihu nebyl vyřešen primární vnitrospolečenský problém a nyní se zřejmě v cyklu znovu vrátil a vyplaval v celé své síle...tohle by klidně mohlo postupem času přerůst v novou občanskou válku, kdy demarkační linie už nebude geografická, ale půjde skrze společnost. USA jako ideál a příklad dobré praxe multietnické i multikulturní společnosti evidentně moc nefunguje. Jestli bylo ovšem záměrem tvůrců zdiskreditovat Davida Dukea (přeneseně Donalda Trumpa), pak na to šli velmi sofistikovaně a výsledný rámec mě docela překvapil... Zajímavé je také pozorovat, jak jde Spike Lee s dobou - dnes už by asi nestačilo natočit klasicky pojaté (anti)rasové drama ve stylu Hořící Mississippi, v dnešní postmoderně rozmlsané době je nutné natočit vtipně bizarní příběh v hlavní roli s svého druhu černošským ,,superhrdinou"... (31.10.2018)

Když se dívám na tu rozmanitou škálu filmových žánrů a rámců, do nichž už Spike Lee téma mezilidské nesnášenlivosti dokázal vpašovat, mám takový pobavený dojem, že celý život pilně trénoval, aby jednou natočil tenhle film. Film tak parádně vybalancovaný mezi tím, co je ještě humorně nastavované zrcadlo, v němž se pro nějaké samoúčelné pobavení neztrácí míra informace o absurdních a děsivých principech rasismu v žité realitě, ale v němž se zároveň zrcadlená realita nikdy nestane tak děsivou a absurdní, aby divákovi nadlouho zamrzl na rtech ironický smích. Nepustí vás to sklouznout ani na jednu stranu, i přesto, že vyprávění prochází hodně divokou akcelerací a eskalací a ta jemnost, s níž Lee drží oba pádící koně na lehce přitažených otěžích, bere dech. *** A pokud jde o ten četně diskutovaný závěr - např. ve Válce s Bašírem po konci kresleného příběhu následují přilepené dokumentární záběry, které celý animák odsoudí jako eufemismus a shodí ho stejně, jako by ho režisér rovnou zmuchlal a vyhodil z okna - umělecké zobrazení je tu jen naivním a ohleduplným kašírováním nepředstavitelně surovější reality. Kdežto tady jsou naopak reálné záběry tou správně rafinovanou třešničkou na dortu celého díla a fungují jako jeho plynulé prodloužení a břitké dotvrzení. Jsem nadšená, že něco takového skutečně může tak pěkně zafungovat. *** A mimochodem, za zmínku stojí i dost odvážná, vtipná a funkční práce se střihem. *** (16.09.2018)

Typický příklad filmu vystavěného od konce a žánrovky, která se jako všichni nejlepší zástupci netopí kdesi v budoucích technomagoriích nebo pedantickém zachycování historických detailů, ale ve skutečnosti pojednává o přítomnosti – respektive o velice slavném prohlášení jednoho velice slavného Umpalumpy, že oni ti náckové a progresivisti jsou vlastně jedno a to samý. Debilitu tohohle radikálního centrismu nechť dokládá, že Spiku Leemu stačilo prostříhat a postavit do juxtapozice de facto identické scény s identickým obsahem, identickou texturou a identickými provoláními, aby ukázal, že jako ne. Nejsou. (22.03.2020)

Spike Lee je extrémista. A navrch hrozný hovado. BlacKkKlansman je film s tak černým humorem, že by mohl na zahradě Zrození národa sbírat bavlnu, politickou nekorektnost dotahuje až na hranu a velmi chytře pracuje s vývojem dvou titulních postav, které se nejprve musí vydávat za jednu, aby se nakonec jednou skutečně staly. Chvílemi je to narvané nápady a satirickým vtipem, někdy však formálně vyumělkované a postrádající věrohodnost, kterou si Spike kompenzuje přidáním archivních záběrů a explicitními narážkami na Trumpa. Tak jako tak těžká kvalitka, která hlavně díky dynamickému vyprávění a špičkovým hercům nikdy neupadá do sterility, jíž se očividně bojí jak čert kříže. 80% (08.11.2018)

Agitátor Spike Lee je tentokrát (tradičně) na překážku filmaři Spiku Lee. A tak si dobrý film vyloženě hnojí tím, že se nespokojí s náznaky, nevyřčeným mezi řádky a divákovou inteligencí, ale má (tradičně) potřebu na plnou hubu sdělit, co má na srdci a jaké nadčasové paralely chce načrtnout. A tak tu a tam postavy deklamují, tu a tam jsou tu na sílu zakomponovány dokumentární záběry ze současnosti apod. Což však (tentokrát) je vyloženě na přes držku, protože v jádru toho filmu to vše je i tak. Navíc se sympatickým nadhledem a filmařsky i herecky na výši. (19.08.2018)