BlacKkKlansman

Zrození národa je bolestivý proces.. Spike Lee už od počátku kariéry vysílá v pravidelných intervalech svůj „distress signal“ a protože tak činí inteligentně a s nadhledem, mám ho rád. Jako správný vypravěč sice nenechal pravdu, aby zkřížila cestu dobré historce, ale to vůbec není na škodu, když příběh Rona Stallwortha, černého rytíře bílé kamélie, je jen prostředkem k reflexi dnešní doby plné rukojmích strachu a názorových extrémů. V tomto ohledu mi přijde nejlepší scéna ještě někdy před půlkou, když seržant Trapp zmiňuje Archieho Bunkera ze seriálu All in the Family a „předpovídá“ budoucí vývoj směrem k obsazení Bílého domu. Polopatičnost Leeovi nevyčítám, naopak oceňuji, že se problém snaží nabídnout tak širokému publiku, že se nad ním zamyslí třeba i ti, co ctí „holy white Protestant values“ a přitom nejsou schopni kritického myšlení.. (09.11.2018)

Při každé scéně, kdy se dal dramatický děj s nádechem komedie velmi snadno překlopit do drsné kriminálky lomeno thrilleru po vzoru například Temného případu, ale nestalo se tak, jsem otráveně skřípal zuby a přál si, aby se v tom filmu už KONEČNĚ NĚCO STALO. Příběh o Ku Klux Klanu bez napětí pak na mě působí spíš jako pohádka, nikoli jako poutavé drama podle skutečných událostí. Srdceryvné poselství v závěru hodnocení taky rozhodně nepomáhá (ale aspoň jsem se z ČSFD plotu dozvěděl, že syn Denzela Washingtona už x let hraje v Ballers). (17.11.2018)

"Neměli bychom uvnitř sebe vést válku. Měli bychom být jen černí." Jenže já jsem bílej. Tuším, že bych se za to měl omlouvat, ale nebudu. Ať si aktivisti trhnou nohou. Černou nebo bílou nohou. Mně je to jedno. Já jsem pro dialog a tak si nezážádám o kartu člena rasistickýho KKK ani ubrečenýho BLM. Ale abych se dostal k Ronovu příběhu, tak mě černej polda jako člen KKK docela bavil. A to až do konce filmu. Ta aktuální fraška po jeho konci mě donutila k zamyšlení, že bych si o to členství v KKK měl zažádat. Podobnej dementní aktivismus totiž v dobrý víře podněcuje onu nenávist, proti který tak statečně bojuje. (15.11.2021)

Univerzální přístupnost BlacKkKlansman vychází z celkového zacílení filmu, který na rozdíl od Leeho předchozích snímků, nekáže jen k jedné divácké skupině. Ačkoli by to mohly název a částečně i propagace filmu naznačovat, BlacKkKlansman nestaví na opozici ras, nýbrž na opozici postojů, ideologií a východisek. Konkrétně proti sobě staví na jedné straně rasismus, xenofobii a nenávist a na druhé právo, sounáležitost a sebeuvědomění. - více v recenzi pro ČRo (15.08.2018)

Spike Lee je extrémista. A navrch hrozný hovado. BlacKkKlansman je film s tak černým humorem, že by mohl na zahradě Zrození národa sbírat bavlnu, politickou nekorektnost dotahuje až na hranu a velmi chytře pracuje s vývojem dvou titulních postav, které se nejprve musí vydávat za jednu, aby se nakonec jednou skutečně staly. Chvílemi je to narvané nápady a satirickým vtipem, někdy však formálně vyumělkované a postrádající věrohodnost, kterou si Spike kompenzuje přidáním archivních záběrů a explicitními narážkami na Trumpa. Tak jako tak těžká kvalitka, která hlavně díky dynamickému vyprávění a špičkovým hercům nikdy neupadá do sterility, jíž se očividně bojí jak čert kříže. 80% (08.11.2018)