Studená vojna

Celý svý mládí jsem prožil v komunistickým hnusu, ale dneska už na to koukám jako na nějaké exotické zvířátko kdesi v ZOO. Foldyna a Kateřina Konečná asi při pohledu na sovětskou častušku, oslavující Stalina, zamáčkli nostalgickou slzu, nám ostatním ale naštěstí vzpomínky nenávratně odvál čas. Film se v té politice naštěstí moc nehnípe a je esteticky naprosto překrásný, dlouho jsem neviděl tak úžasnou černobílou kameru, to je v dnešní době poklad. Love story je jednoduchá, ale jímavá, hlavní hrdinka mi typově přišla jako Léa Seydoux, charismatická a netuctově krásná. A krásně zpívala, jedno jestli polské lidovky, které mají také cosi do sebe, nebo šanson. Konec je ve své strohosti o to drtivější, žádné laciné ždímání slz. (15.07.2022)

Studená vojna... navonok radostné budovanie socializmu verzus skutočné politické temno, to celé verzus sloboda v kapitalistickom západe, na pozadí hudby. Táto pozoruhodná artová snímka stavia viac na atmosfére než na príbehu, ale vynikajúcim spôsobom. Cestujeme naprieč štátmi Európy, tromi dekádami po 2. svetovej vojne i rôznymi hudobnými štýlmi, pričom dosť silný dojem vo mne vzbudili vystúpenia folklórneho súboru (v 50. rokoch odporne zneužitého pre politickú propagandu). Slabšou líniou je bohužiaľ romantický príbeh medzi speváčkou a skladateľom, odohrávajúci v často krátkych podivných útržkoch, ktoré v rámci vzťahu nejdú príliš do hĺbky. Zlomí sa to až v osudovom okamihu Wiktorovho zatknutia, kde z ničoho nič vzplanie po rokoch veľká láska. Veľmi prekvapivé... moderná história je ale asi príliš zložitá na to, aby sme niekedy pochopili motiváciu konania niektorých ľudí. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ]                                           // PS: V bulletinu k akcii "Projekt 100" nájdeme v rencenzii Přemysla Martinka zaujímavé porovnanie tohoto filmu s budovateľským dielom Vladimíra Vlčka a Pavla Kohouta Zítra se bude tančit všude, tematicky veľmi podobným. (08.10.2018)

Film o lásce dvou lidí, která se pohybuje ode zdi ke zdi a zmítá se neustále v emocích. Nemohli žít ani spolu ani bez sebe. Mohla za to těžká doba nebo jen jejich povahy? Toť otázka. Filmem se line celou dobu hezká hudba, jednou lidová spolu s tancem a folklórem, jednou zazní svižný jazz. Za mně určitě nadprůměr. (25.01.2019)

Nedávno jsem viděla v divadle komedii Ani spolu, ani bez sebe. I když se jednalo o jiný žánr, název se hodí přesně na tuhle dvojku hlavních hrdinů. Jejich vztah byl zvláštní, ale v kontextu doby od r. 1949 do r. 1964 a jejich profesí, se asi celkem není čemu divit. Politika v socialistických zemích, emigrace, to vše dokázalo rozvrátit kdejakou rodinu, nejen dvojici. Zola byla pro mne kontroverznější postavou, navíc Wiktora hrál p. Kot, kterého jsem si oblíbila již ve snímku Bohové, a je to stále sympaťák. Film je opravdu vizuálně a hudebně vynikající. Škoda určité nevyrovnanosti formy a obsahu. Vzhledem k povrchnějšímu zobrazení vztahu obou milenců mi přišel závěr filmu přehnaný a ubral mi na celkovém dojmu. Ale jinak opět zajímavý originál jako Ida. Pawlikowski je talent, spolu s mnoha dalšími polskými režiséry. (03.11.2018)

S Idou Pawlikowski před časem testoval svým komorním pojetím mou trpělivost, ale první setkání rozhodně nebylo nepříjemné. Studená válka je snímek z jiného ranku, sleduje se bez sebemenších problémů, je přístupný a svým způsobem příjemný. Otázka je, jestli by tahle charakteristika Pawlikowského potěšila. Chtěl totiž zjevně natočit drama, které bude nějakou zásadnější výpovědí o své době a o systémech, které v Evropě tehdy udávaly směr. Svědčí o tom ostatně už název. Na osudu zamilované dvojice smýkané nepřízní režimů chtěl ukázat zlomyslnost velkých dějin, které vyplazují jazyk na nešťastné jedince. Bohužel tohle se nepovedlo a pokud chcete filmy, které zásadním způsobem odhalují mechanismy společenských pohybů, musíte se obrátit jinam. Především proto, že Pawlikowski si vybral špatné hrdiny. K tomu, aby se míjeli, nepotřebují protivenství politických systémů, ke kladení překážek si bohatě stačí sami. Jsou to ony typy, které dokáží zaměstnat a přivést k zoufalství celou armádu vztahových koučů a na konci jejich životní cesty mají za sebou řadu milostných kotrmelců a nejspíš i několik ztroskotaných manželství. Pletou si lásku se zamilovaností a selhávají v řadě základních dovedností nutných pro udržení dlouhodobého partnerského vztahu. Studenou válku stojí za to vidět kvůli kameře a především pro její hudební rozměr. Pawlikowski filmové řemeslo umí a vybral si i solidní představitele hlavních rolí. Jen ta hloubka, se kterou chtěl pracovat, tomu schází. Celkový dojem: 75 %. (11.05.2020)