Studená vojna

» U nás máme stále renomovaný SĽUK a v Poľsku asi ešte majú Mazurku ? « 『 Svojsky by som to pomenoval, ako : PĽUK - Poľsky ľudový umelecký kolektív 』A akýsi “nasledovník Krzysztofa Kieślowskiho,” Pawel Pawlikowski opäť nakrútil „chladný” čierno-biely snímok z umeleckého prostredia s výraznou prácou d.p. Łukasza Żala. _ Škoda, že i my nemáme podobného režiséra, ktorý by mával takýto filmový úspech na rôznych festivaloch vo svete. Kulig s Kotom sú síce zaujímaví, ale o nič strhujúceho sa z ich strany nejednalo ! Odohráva sa vo viac, ako v dekáde, vo výprave od severu po juh, čím naberá väčšiu „hmotnosť” , no je to tak samoúčelné, až to občas bolí na duši ! Najsympatickejšie na všetkom je to, že strihač Kaminski f-i-l-m zostrihal do ani nie 90 minútovej podoby, čiže veľmi nehrozí, aby sa dostavil pocit nudy pre potenciálneho diváka, na ktorého čaká „nemilé prekvapenie” ? Po oscarovej Ide sa mi dostalo ďalšieho priemerného filmu od tvorcu, ktorý obľubuje klasickú európsku kinematografiu, nakrúca na black and white materiál, čo mi je po chuti, ale jeho dva filmy po sebe, ako celky, sú pre mňa nezáživné... (25.01.2019)

Pawlikowski natočil inverzní film k Amour fou – zatímco J. Hausner romantický ideál absolutní lásky dosažitelné jen skrze společnou smrt milenců dekonstruuje, Pawlikowski ji přesouvá do moderních noirových kulis, v nichž jej neironicky stvrzuje. Naivismus Studené války tak může fungovat jen za cenu žánrového potlačení psychologie. (07.08.2023)

Celý svý mládí jsem prožil v komunistickým hnusu, ale dneska už na to koukám jako na nějaké exotické zvířátko kdesi v ZOO. Foldyna a Kateřina Konečná asi při pohledu na sovětskou častušku, oslavující Stalina, zamáčkli nostalgickou slzu, nám ostatním ale naštěstí vzpomínky nenávratně odvál čas. Film se v té politice naštěstí moc nehnípe a je esteticky naprosto překrásný, dlouho jsem neviděl tak úžasnou černobílou kameru, to je v dnešní době poklad. Love story je jednoduchá, ale jímavá, hlavní hrdinka mi typově přišla jako Léa Seydoux, charismatická a netuctově krásná. A krásně zpívala, jedno jestli polské lidovky, které mají také cosi do sebe, nebo šanson. Konec je ve své strohosti o to drtivější, žádné laciné ždímání slz. (15.07.2022)

Studená válka ve studeném filmu. 1)  Nepříliš sympatická femme fatale a nepochopitelná vášeň skladatelova pro ni (navíc jen jakoby dokumentárně deklarovaná). Jemu věřím jeho profesi, ale lásku ne. Jí nevěřím vůbec nic._____ 2)  Ve druhé polovině se mé výhrady poněkud otupily, ale vztah k filmu jsem nezískal._____ 3)  Nedivím se, že mnozí komentátoři dávají film do souvislosti s Milanem Kunderou. I v jeho díle cítím podobnou odtažitost, chlad a až jakýsi neosobní zájem laboranta při pokusu s morčaty._____ 4)  Zula je jako sedmikráska - vím, co chci, nevím, co chci. Typický troublemaker v sukních. Připomíná mi (údajný) výrok Oscara Wilda: Ženy nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Na Zulu jako stvořené._____ 5)  40letý Tomasz Kot (Wiktor) splnil po herecké stránce, co jsem očekával. Jeho věk uvádím k roku natáčení snímku - 2017._____ 6)  Výstižný koment o schopnosti partnerského soužití obou hlavních postav: gudaulin****. Přesný koment: Marze***, meisje***. (03.07.2022)

Kouzlu Idy jsem nepodlehl, Studenou válkou si mě Pawlikowski naprosto získal. Nádherně nasnímaná romance je fascinující především bezvýhradně funkčním eliptickým vyprávěním, díky kterému dokáže časově velmi rozsáhlý příběh předestřít před diváky v necelé hodině a půl. Každým coulem fascinující. Ukázkový příklad toho, jak se může takový koncept rozpadnout, je Ševčíkův Skleněný pokoj (dosud nemůžu pochopit, že na něm pracoval stejný střihač jako na Studené válce). Polská folklórně-jazzová epopej plná velkých emocí drží pevně pohromadě a její patos funguje přesně tak, jak má. Viz konec. 90 % (20.09.2019)