Manželská historie

Scény (be)z manželského života. Nevěděl jsem, jestli se připravit na absolutní srdcerváč z pohledu malého kluka nebo na přehled naschválů, které si dokážou provést dva lidi, co se měli nejradši na světě. A jakkoli je z obojího přítomna minimálně ochutnávka, byl jsem v obou případech slušně vedle. Hlavní roli totiž překvapivě dostává samotný právnicky pojatý postup rozvodu a to, co nutí oba manžele dělat, ať už měli původní záměry jakékoli. Je to podívaná plná zaraženého mračení se a zklamání z nevyhnutelného a díky do posledního gesta přesnému Driverovi i pod kůži se zažírající. Scarlett má svoje repliky přece jen více papírem šustící, což ale není chyba její, ale spíš Baumbachova, který má Charlieho očividně odžitého a druhé straně se snaží bolestivě moc rozumět, jakkoli nikdy úplně neporozumí. Čekal jsem větší množství emocionálních nárazů, které přišly až v chýlícím se závěru (ale o to silnější) a asi jsem čekal i přirozenější přechody v rámci tak pečlivě vystavěného postupu samotného zákonného rozvodu. Není to proto tak zničující či odzbrojující podívaná, jakou jsem čekal nebo v jakou jsem doufal, přesto je tahle Historie tuze silná, ve správných okamžicích nepříjemná a v první i poslední řadě upřímná. (14.12.2019)

Uznávam, že je to film, ktorý môže zaujať množstvo divákov. Myslím, že je aj dobre nakrútený a v jednotlivých prípadoch dobre zahraný. Takže jediným problémom a súčasne aj odôvodnením pomerne nízkeho hodnotenia je, že ma to zdĺhavé pseudopsychologické rýpanie sa vo vzájomnom vzťahu nebavilo, dokonca až nezaujímalo. A keďže som sa dočítal, že predstavitelia hlavných úloh využili vlastné skúsenosti z rozvodov, potvrdilo mi to iba všeobecnú chorobu väčšiny "celebrít", že ich okolie nemá inú starosť, ako trochu žiť aj ich životom. (08.05.2023)

Divorce Story. No, musím říct, že jsem čekal trochu jiný film. Překvapily mě nejvíc dvě věci: 1) Myslel jsem, že tam uvidíme i jejich vztah, kdy jim to klapalo, a o to víc mě bude mrzet sledovat jejich sešup. O "lepších časech" se tam jenom okrajově mluví. 2) Myslel jsem, že ten spor bude víc vyrovnaný a že budu moci fandit oběma postavám. Bohužel ne. Sice hlavně v první polovině se oba chovají často dost iracionálně (což je asi pochopitelné vzhledem k tomu, v jak těžké jsou situaci), ale postupně se ukazuje, že postava Scarlett Johansson je sice mírně hysterická, ale Adam Driver je tu opravdu dost velký sobec, kterému především téměř chybí jakákoliv empatie. A to se pak těžko dosahuje nějakého kompromisu. Hlavní téma totiž není nějaký konec lásky, ale přetahování se o dítě v rozvodovém řízení. Hlavní dvojka nemusí být moc sympatická, ale rozvodoví právníci jsou teprve slušní padouši (kromě milého Alana Aldy). Zajímavé však je, že i když je příběh takto rozehraný, přece jen film působí dost originálně a je velmi zábavný a napínavý. To asi díky tomu, že se úspěšně vyhýbá klišé, i když by si možná divák nějaké to klišé - hlavně to z příjemného ranku - přál. Takže je to nakonec velice zručně vyprávěný dramatický příběh, ve kterém Adam Driver a Scarlett Johansson naprosto úžasně hrají postavy, co působí velice reálně, čili mají velmi výrazné vady. Hlavně Adam Driver, no. Takoví lidi existují a doporučuju se držet od nich dál. (8/10) (09.05.2020)

Spomenula som si na jednu recenziu amerického turistu, ktorý sa vyjadroval k svojim cestám po ČR, Slovensku, Maďarsku a Poľsku... napísal niečo v tom zmysle, že krajiny síce pekné, ale ľudia sa tam neusmievajú. Na ten komentár odpísal niekto z našich končín slovami:"Because we don´t fake smiles". Prečo to tu píšem? Pretože Americká tragédia nie je len klasické literárne dielo od Theodora Dreissera, americká tragédia je celá je*nutá životná filozofia, ktorá je v tomto filme ukázaná úplne perfektne. Najskôr človeka už od útleho detstva učia predstierať úsmevy. Falošné úsmevy prerastú vo falošné vzťahy, pomýlené kariéry, jedno veľkolepé životné NIČ. No a skončí to hľadaním zasraného právnika, ktorý si bude účtovať 900 dolárov na hodinu. Tak tento film mi dokázal poriadne dvihnúť tlak, žalúdok aj riť z gauča, pretože toľko toxicity by vyviedlo z vnútornej rovnováhy asi aj Jeho Svätosť Dalajlámu! Takíto ľudia nech pankhartov neplodia a ani nech do žiadnych vzťahov láskavo nevstupujú! (17.07.2020)

Všechna nešťastná manželství jsou si podobna... Baumbach měl vždy slabost pro nadužívání "allenovských" propriet; od New Yorku přes neurotické postavy až po smršť slov vyplňujících 110 procent stopáže. Jenže nakonec to u něj bylo spíše o těch přepálených emocích a řešení hluboko zakořeněných problémů skrze papírem šustící nonstop dialogy místo skrze postavy. Což tentokrát neplatí, protože ústřední (ne)manželské duo je "jak ze života". Ano, Baumbach Drivera drží v rovině "pokračuj v tom, jak si hrál Sacklera v Girls" a Johanssonovou v rovině, do které jí stylizoval před dobře dekádou sám Woody, ale je to úplně jedno, protože oba jsou zcela přesní a zvládají vypjaté scény plné velkých emocí v podobě zničující spirály "teď už ani nepředstíráme, že něco řešíme, ani se nehádáme pro upuštění napětí a jen sekáme toho druhého do živého skutečnostmi, které říct vlastně ani nechceme a nejdou vzít zpět, jenže když on(a) takhle, tak já si to teda líbit nenechám", stejně jako tiché momenty vzájemného porozumění a respektu. Na nich dvou to stojí a padá. Až na to, že to na nich nejenže nepadá, ale dokonce ani nekolísá. Jsou suverénní. Navíc Baumbach vyrostl i jako scenárista a režisér. Ještě o film zpět by vedlejším "odlehčujícím" jednorozměrným postavám přinášejícím špetku humoru a frašky (matka, sestra, právníci) přisoudil o poznání větší roli, čímž by to celé poslal do kopru. Jediné kde to tu a tam zavrávorá je, že místy to jako "dokumentární záznam konce úřední i osobní roviny letitého vztahu" je přeci jen příliš hrrr. Manželská historie je tak ve výsledku kronikou očistce jménem rozvod. A to je samo o sobě natolik vypovídající, že netřeba zmiňovat více. (07.12.2019)