Manželská historie

Všechna nešťastná manželství jsou si podobna... Baumbach měl vždy slabost pro nadužívání "allenovských" propriet; od New Yorku přes neurotické postavy až po smršť slov vyplňujících 110 procent stopáže. Jenže nakonec to u něj bylo spíše o těch přepálených emocích a řešení hluboko zakořeněných problémů skrze papírem šustící nonstop dialogy místo skrze postavy. Což tentokrát neplatí, protože ústřední (ne)manželské duo je "jak ze života". Ano, Baumbach Drivera drží v rovině "pokračuj v tom, jak si hrál Sacklera v Girls" a Johanssonovou v rovině, do které jí stylizoval před dobře dekádou sám Woody, ale je to úplně jedno, protože oba jsou zcela přesní a zvládají vypjaté scény plné velkých emocí v podobě zničující spirály "teď už ani nepředstíráme, že něco řešíme, ani se nehádáme pro upuštění napětí a jen sekáme toho druhého do živého skutečnostmi, které říct vlastně ani nechceme a nejdou vzít zpět, jenže když on(a) takhle, tak já si to teda líbit nenechám", stejně jako tiché momenty vzájemného porozumění a respektu. Na nich dvou to stojí a padá. Až na to, že to na nich nejenže nepadá, ale dokonce ani nekolísá. Jsou suverénní. Navíc Baumbach vyrostl i jako scenárista a režisér. Ještě o film zpět by vedlejším "odlehčujícím" jednorozměrným postavám přinášejícím špetku humoru a frašky (matka, sestra, právníci) přisoudil o poznání větší roli, čímž by to celé poslal do kopru. Jediné kde to tu a tam zavrávorá je, že místy to jako "dokumentární záznam konce úřední i osobní roviny letitého vztahu" je přeci jen příliš hrrr. Manželská historie je tak ve výsledku kronikou očistce jménem rozvod. A to je samo o sobě natolik vypovídající, že netřeba zmiňovat více. (07.12.2019)

// Těžká manželská depka, se kterou není úplně radno končit zrovna o půl třetí ráno... Ale hej, takovej je občas prostě život. A to samé pak platí o lásce, která někde začíná, a jinde končí, i přesto že ale vlastně nikdy tak úplně nevyprchá. Taková prostě občas je. Tenhle film pak sice nenabízí žádná konkrétní řešení výše popsaného problému, místo toho ale nenápadně odpovídá na otázku, proč se do toho nakonec stejně všichni pouštíme. A je to právě způsob, jakým tu odpověď prezentuje, kvůli kterému dávám maximální hodnocení a utírám si slzy ještě deset minut po skončení titulků. O půl fucking třetí ráno. Fakt dík. (07.12.2019)

Další zcela oprávněný oscarový kandidát, který se dá i přes svou délku slupnout jako malina. Pokud v minulosti někdo pochyboval o Scarlett s Adamem jestli jsou kvalitními herci, tady minimálně dostává poměrně jednoznačnou odpověď. Film je občas nepříjemný, ale také je dosti zajímavý. Podobně jako kdysi u sice slabého Rozchodu, zde vidíme že rozpad vztahu začíná vlastně zdánlivými maličkostmi, které působí jako maličká sněhová koule, na kterou se bohužel začne nalepovat další sníh a na jejím konci je to mohutný kolos, který už nedokáže nic zastavit. Vrátit zkrátka nic nejde.... PS: Velmi musím pochválit kvalitní vedlejší postavy. Alda, Dern nebo Liotta jsou prostě úžasní a dodávají snímku tu správnou tragikomickou rovinu! 80% (01.04.2020)

Spomenula som si na jednu recenziu amerického turistu, ktorý sa vyjadroval k svojim cestám po ČR, Slovensku, Maďarsku a Poľsku... napísal niečo v tom zmysle, že krajiny síce pekné, ale ľudia sa tam neusmievajú. Na ten komentár odpísal niekto z našich končín slovami:"Because we don´t fake smiles". Prečo to tu píšem? Pretože Americká tragédia nie je len klasické literárne dielo od Theodora Dreissera, americká tragédia je celá je*nutá životná filozofia, ktorá je v tomto filme ukázaná úplne perfektne. Najskôr človeka už od útleho detstva učia predstierať úsmevy. Falošné úsmevy prerastú vo falošné vzťahy, pomýlené kariéry, jedno veľkolepé životné NIČ. No a skončí to hľadaním zasraného právnika, ktorý si bude účtovať 900 dolárov na hodinu. Tak tento film mi dokázal poriadne dvihnúť tlak, žalúdok aj riť z gauča, pretože toľko toxicity by vyviedlo z vnútornej rovnováhy asi aj Jeho Svätosť Dalajlámu! Takíto ľudia nech pankhartov neplodia a ani nech do žiadnych vzťahov láskavo nevstupujú! (17.07.2020)

Nuuu, ve Válce Roseových jsem fandila Douglasovi a ani zde nejsem výjimkou. Ačkoli se film snažil ukazovat nestrannost, nakonec jsem fandila Adamovi, neboť Scarlett mi byla neskutečně protivná. A jak už tu někdo napsal, měla příšerný iritující účes. Manželská historie je skvělou známkou toho, do jakých absurdismů může spor přejít. Válka právníků je pak často válkou jejich ega. Věřím, že ČR je ještě daleko za Amerikou a jejich doslova nechutnou právnicko-žalobní praxí. Nezbývá než doufat, že jim to za ty prachy stálo. Z filmu se mi nejvíc líbila věta starého pana advokáta, který byl pravděpodobně jedinou žijící bytostí v tomto filmu: "Pro vás hraje čas. Bude růst a bude mít vlastní názory." Každopádně to protivné ukňourané děcko bylo hřebíčkem do rakve, abych jinak zajímavý motiv hodnotila průměrem. Jo a někdo by měl zakázat hercům zpívat. (01.12.2020)