Manželská historie

Velmi silný filmový zážitek, kterému nemůžu dát plný počet jenom kvůli tomu, do jakého mě poslal rozpoložení, až beznaděje. Při všem tom nátlaku ohledně svatby a rození dětí, kterého se mi během vánočních návštěv - jakožto na třicítku mířící, dlouhodobě zadané holce - dostalo, se mi teď do myšlenek vkrade ještě hrozba rozvodu. Díky, tohle mi chybělo. Možná jsem až moc sdílná, co se mého soukromí týče, ale z velké části za to může tenhle film. Nejen dialogy a rozlišný postoj muže a ženy ve mně vzbudily spoustu emocí. Je to skvěle zahrané, napsané i natočené, ale taky svým způsobem vyčerpávající... 4,5* (29.12.2019)

„CHCEME TOTÉŽ...“ /// Rodinný drama. Ukecaný a plný Scarlett (který to teda nijak extra nesluší). Příběh o manželství, který končí a místo toho, aby rozumní lidé šli rozumnou cestou… no je to jasný, že? Film přináší hodně okamžiků, ve kterých vynikne herectví obou protagonistů – tedy i Adama Drivera. Připomíná mi to filmy Woodyho Allena. Jen tady není moc prostoru pro ftip. Chystáte svatbu? Tak to se nežeňte… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju Hladová srdce. 2.) Rozvádím se a nemám rozum. Ani stará nemá rozum… 3.) Thx za titule "vasabi". /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.01.2020)

Remake Kramerová vs. Kramer? Film hodnotím skôr pozitívne, než negatívne a to predovšetkým najmä vďaka Adamovi Driverovi (ktorý ovláda jeden z najrealistickejších plačov spomedzi všetkých hollywoodskych hercov) a Scarlett Johansson. Naopak, u Laury Dern, hoci ju mám svojím spôsobom rád, nerozumiem, za čo získala Oscara. Ja by som ju ani len nenominoval, nieto ešte aby som jej za rolu rozvodnej advokátky dal sošku (o dosť lepší mi v podobnej úlohe pripadal Ray Liotta, ktorý bol fakt výborný, rovnako tak ostatne ako Alan Alda). Veľká škoda, že film neobsahuje také dojemné, nežné a citlivé scény, ako je čítanie listu a zaväzovanie šnúrok. Namiesto toho ponúka dlhé scény, ktoré sú fajn, ale nejako extra ma nestrhli. Hlavné postavy fakt kvalitne napísané, ale to je asi tak všetko. Za mňa priemer. (27.02.2020)

Nuuu, ve Válce Roseových jsem fandila Douglasovi a ani zde nejsem výjimkou. Ačkoli se film snažil ukazovat nestrannost, nakonec jsem fandila Adamovi, neboť Scarlett mi byla neskutečně protivná. A jak už tu někdo napsal, měla příšerný iritující účes. Manželská historie je skvělou známkou toho, do jakých absurdismů může spor přejít. Válka právníků je pak často válkou jejich ega. Věřím, že ČR je ještě daleko za Amerikou a jejich doslova nechutnou právnicko-žalobní praxí. Nezbývá než doufat, že jim to za ty prachy stálo. Z filmu se mi nejvíc líbila věta starého pana advokáta, který byl pravděpodobně jedinou žijící bytostí v tomto filmu: "Pro vás hraje čas. Bude růst a bude mít vlastní názory." Každopádně to protivné ukňourané děcko bylo hřebíčkem do rakve, abych jinak zajímavý motiv hodnotila průměrem. Jo a někdo by měl zakázat hercům zpívat. (01.12.2020)

Když se rozvádí mačistický našinec s koulema, tak ta tlustá kníratá pizda, co mu už hezkých pár let permanentně ječivě pičuje u fotbalu, odmítá kupovat lahváče a vůbec mu tak nějak globálně otravuje život (jasně zřejmé odcizení vinou manželky), nejdříve dostane pořádnou pumelici do zubů. To má ryze praktický důvod, protože „fofvovový fávník“ se dá klidně vyložit i jako „fosforový trávník“, tudíž si ty feminizované barakundy v advokátní kanceláři Nemrdalová, Žluklá, Lesbianová & partnerky budou myslet, že ji akorát tak jebe, čili jen kapku zrezlá vytuněná felicie, pořízena v záchvatech citu tak před jejími čtyřiceti kily nad limit lehce manipulovatelného pytle cementu, zůstane hladce v péči pána tvorstva. Fakany ať si klidně nechá a půjčuje mu je, jen když vypadne Eurosport nebo v ligové přestávce. To takový přiteplený ňujorský yntelechtuán je dost v prdeli a o hladkém rozvodu si může nechat akorát tak zdát! Doma má totiž přeemancipovanou krávu v krizi heideggerovské ontologie (čti „předpřechodové srůstání stydkých pysků“), která se, ač již bez kundy, prostě nedokáže povznést nad nějaké to občasné nevinné vyprcání dosud funkční kulisové asistentky, a dá to chudákovi pěkně sežrat. A nejen jemu, taky přihlížejícím! A to zejména tím, že místo Xanaxem řeší své pičoidní mindráky a krizi identity ubíjejícími filipikami s kýmkoliv, na koho narazí, zejména o niterných pocitech zhrzené samice, věčném utlačování femininní přirozenosti tím odporným maskulinním egem, vnitřních dilematech mezi plotnovým mateřstvím a touhou pustit si ještě kundu na špacír, než jí skončí záruka, nebo o nutnosti emancipačního potírání zkurvených šovinistů. A přitom ta její buznička s trochou másla na hlavě jen tak pudlíkuje kolem, štěká na povel a dělá agility. No, patrně to bude dost autobiografické. Tenhle latentní homointelektuál Noah si asi neuměl říct „no a“, když ho kopla do prdele ta jeho obskurně odporná obluda J. J. Leighová, a rozhodl se vycákat své frustrace na publikum plagiátorskou Vypelichanou kočkou na rozpálené plechové střeše rezivějící tramvaje do stanice touha. Rozhodně skvěle zahrané, v některých momentech i docela silné, ovšem jako celek to působí jako impotentní Woody Alen, kterému vykastrovali cynismus, nadhled a sysel pro tumor, a zbylo jen rádoby yntelechtiuální sci-fi žvanění do sebe zahleněných nesoudných pičusů se zjevnou poruchou komunikace a racionality. Ale nepochybuji, že se v tom pár submisivních oslizlů dokonale shlédne a celý hřad hospodyněk za zenitem u toho žehličkou připálí své džambobombarďáky. Každopádně opravdovému vztahovému peklu s neméně slizkým a skvěle hrajícím Adamem Řidičem to nesahá ani po Baumbacha. (30.12.2019)