Manželská historie

Najideálnejšie by bolo pozrieť sa na túto problematiku čisto iba optikou 8-ročného Henryho, ktorému sa rozvádzajú rodičia, keď ale zároveň ani nedokážem dopodrobna opísať, ako sa taký človek musí cítiť, keďže som sa nikdy, vďaka Bohu, neocitol v takejto nešťastnej situácii, ako práve táto fiktívna postava jedinca v predpubertálnom období, no i napriek tomu sa s ním jednoducho stotožní množstvo deciek, ktoré si v takomto veku prešli niečím podobným, ak nie úplne podrobným ? Čiže je naprosto neutrálny, nikomu extra nepritakáva, bohvieako taktiež neprejavuje svoje emócie, kedy ešte zrejme až tak dobre nerozumie, čo sa to vlastne deje... ? Musel by som to z neho ťahať, ako z chlpatej deky, že prostredníctvom jeho čoraz viac rozhádanejších rodičov už veľmi dobre viem, odkiaľ vietor fúka, keď celkové koncipovanie tohto snímku vychádza zo štýlu - „skrytých kamier” , čo znamená asi to, že inkognito sledujete, pozorujete, vskutku, štipľavú, manželskú krízu, kde sú síce hlavní aktéri maximálne prirodzení, ale aj tak som mal z nich taký, akýsi, javiskový dojem, akoby to bolo strojené, až samoúčelné, že sa v podstate nikdy nezbavili svojich filmových profesií, s ktorými sa vžili, t.j. On bol divadelným režisérom, Ona bola divadelnou herečkou, neskôr TV. STAR. Oni dvaja mi až tak nevadili, ako napríklad postava, ktorú stelesnila, inak moja obľúbenkyňa už z Jurského parku, Laura Dern, ktorá mi v úlohe Nory Fanshaw absolútne nepripomínala právničku, ale skôr akúsi predavačku v parfumérií ! A takýto problém som mal i s ostatnými charaktermi, ktorí boli na tom rovnako ! _ Manželský príbeh na mňa zafungoval najlepšie až vo svojej poslednej tretine (vtedy som zhiadol neuveriteľnú filmovú hádku, aká snáď nemá ani obdoby v dejinách kinematografie, tak za to klobúk dolu !), kedy predchádzajúcich 90-100 minút nebolo nič, čo by ma vyviedlo z rovnováhy ! “Black Widow” urobí najlepšie, ak sa už konečne bude totálne vyhýbať šialeným komiksovkám, z ktorých herecky otupuje, a to isté i “Kylo Ren” v typických, populárnych - franšízach ! PS: V NETFLIXE majú takéto motto: „Nie je dôležitá kvalita, ale najmä kvantita” , a tá je na vzostupe !!! A aj tento film je pre mňa jedno veľké, obyčajné sklamanie ! Toto vám naozaj nič nedá, je to štandardná jednohubka, akých je aktuálne strašne veľa, a tak ak máte skutočný záujem vidieť niečo podobné a oveľa lepšie, siahnite skôr po Kramer vs. Kramer. (08.12.2019)

Možná až zbytečně dlouhý a v poslední třetině zbytečně natahovaný, ale dokonale zahraný a občas až nepříjemně realistický pohled na rozpad manželství, které bylo na začátku prakticky bezchybné. Režijně film nijak nepřekvapí, ale scénář a již zmíněné herecké výkony, jsou pozoruhodné, přestože se jedná o rozvod, jakých jsou všude na světě tisíce a tento nijak nevyčnívá z řady. (03.02.2020)

Iba za dobré herché výkony (aj keď z nich občas cítim oscarové snaženie, nahováram si, že to tak nie je) a svižne/vtipne urobený úvod, ktorý človeka vtiahne a chytí, to veľmi štedro zaokrúhľujem nahor na tri hviezdzičky s odretými ušami. ten film je veľmi staromódny - čo by nevadilo - bohužiaľ však je aj veľmi priemerný, na Kramer vs. Kramer, s ktorého porovnávaním musel (a musí) rátať, sa ani zďaleka nechytá a v mnohých momentoch (a bohužiaľ aj v tých najzásadnejších - ideových, scenáristických, tematických) je americkejší než coca-cola - bohužiaľ vo všetkom tom "negatívnom", čo si pod "americkým" predstavíme: lacné dojenie emócií, generický vizuál, ľahký snobizmus a egocentrizmus, povrch. ale sympatické je, že sa to aspoň snaží a snaha sa väčšinou cení... ale keby to nemalo 137 minút ale napríklad 87, tak by ma to snaženie menej nudilo a otravovalo. (09.01.2020)

Všechna nešťastná manželství jsou si podobna... Baumbach měl vždy slabost pro nadužívání "allenovských" propriet; od New Yorku přes neurotické postavy až po smršť slov vyplňujících 110 procent stopáže. Jenže nakonec to u něj bylo spíše o těch přepálených emocích a řešení hluboko zakořeněných problémů skrze papírem šustící nonstop dialogy místo skrze postavy. Což tentokrát neplatí, protože ústřední (ne)manželské duo je "jak ze života". Ano, Baumbach Drivera drží v rovině "pokračuj v tom, jak si hrál Sacklera v Girls" a Johanssonovou v rovině, do které jí stylizoval před dobře dekádou sám Woody, ale je to úplně jedno, protože oba jsou zcela přesní a zvládají vypjaté scény plné velkých emocí v podobě zničující spirály "teď už ani nepředstíráme, že něco řešíme, ani se nehádáme pro upuštění napětí a jen sekáme toho druhého do živého skutečnostmi, které říct vlastně ani nechceme a nejdou vzít zpět, jenže když on(a) takhle, tak já si to teda líbit nenechám", stejně jako tiché momenty vzájemného porozumění a respektu. Na nich dvou to stojí a padá. Až na to, že to na nich nejenže nepadá, ale dokonce ani nekolísá. Jsou suverénní. Navíc Baumbach vyrostl i jako scenárista a režisér. Ještě o film zpět by vedlejším "odlehčujícím" jednorozměrným postavám přinášejícím špetku humoru a frašky (matka, sestra, právníci) přisoudil o poznání větší roli, čímž by to celé poslal do kopru. Jediné kde to tu a tam zavrávorá je, že místy to jako "dokumentární záznam konce úřední i osobní roviny letitého vztahu" je přeci jen příliš hrrr. Manželská historie je tak ve výsledku kronikou očistce jménem rozvod. A to je samo o sobě natolik vypovídající, že netřeba zmiňovat více. (07.12.2019)

Špičkově napsaná a stejně tak dobře zrežírovaná studie nevyhnutelných východisek vztahu dvou racionálních a pracovně ambiciózních lidí. Stoprocentně uvěřitelné v dialozích i hereckých výkonech, které už nemohly být lepší. Jsme v tom s postavami, každé jejich rozhodnutí i hádku chápeme a Baumbach udržuje sympatie na obou stranách (byť jsem jako chlap více souzněl s Driverem), přičemž ještě okázale zvládá střídat režijní styly a rytmus i náladu vyprávění, takže nápadnější vedení pozornosti a výrazně kompoziční střihové postupy ve vhodnou chvíli zaměňuje dlouhými záběry, jimiž nechává vyniknout své bezvadné herce. Uteklo mi to jako voda, Scarlett moc přeji Oscara (Driver to asi proti Phoenixovi letos nedá) a dalšího Baumbacha už teď vyhlížím - po Meyerowitz Stories, kde jsem se s postavami navzdory jejich dobrému vykreslení nemohl ztotožnit, jsem každý aspekt Marriage Story emocionálně prožíval. Příště například Actor Story o životě Jacka Nicholsona a budu nadšený. )) 90% (02.01.2020)