Manželská historie

Málokdy se vidí až tak opravdově působící sonda do lidských vztahů, zde konkrétně to manželského vztahu a rodinných záležitostí v těžkém období rozvodu. Adam Driver a Scarlett Johansson zde bravurně ztvárnili manžele, kteří skutečně působí jako opravdoví lidé z masa a kostí se svými přednostmi i chybami, s různorodými emocemi, snažící se prostě zvládnout těžkou situaci a být přitom dobrými rodiči. Tak komplexní a realisticky působící postavy se opravdu jen tak nevidí. Je to nepochybně jak skvělými hereckými výkony, tak dobře napsaným scénářem. Přestože se celou dobu díváme "jen" na vývoj situace v probíhajícím rozvodu, vyprávění je od začátku do konce maximálně poutavé s velkou dávkou emocí - někdy jemných a decentních, jindy naprosto extrémních. Dokáže dojmout i rozesmát. A někdy opravdu zabolet. Ale tak už to holt v životě bývá. Myslím, že by se jen těžko našel jiný film, který zpracovává tématiku rozvodu věrohodněji. Nic ani vzdáleně podobného jsem do teď neviděla. ~(4,5★)~ (11.01.2020)

Trochu mě sere, že se to tváří jako "život sám", přitom se v tom rozvádí dva krásní, chytří a zaopatření lidé z uměleckého světa, kteří nikdy neklesnou k vyloženým přízemním podpásovkám. Jinak ale kvalitka, která je nejsilnější společně s právníky, kteří si pro manžele připravili argumentační představení, v němž mají Charlie a Nicole pouze role diváků. Nedojalo mě to, největší říz to má skutečně v těch odlehčených pasážích. Mrk mrk. 70% (12.12.2019)

Autentické, bolestivé, hrozivé, smířlivé. Hluboká sonda do vztahu, který nevyšel. ScarJo a Adam Driver excelují v rolích skutečných lidí, procházejících skutečnou tragédií (Scarlett možná o kousek působivější než Adam, ale možná v tom jsou osobní sympatie). Děsivá analýza toho, kam až může dovést krásný, na první pohled ideální vztah nepochopení a špatná komunikace. Charlie a Nicole se milovali, ale přitom si ubližovali až do překročení hranice, z které není návratu. Těžko vybírat, komu fandit, oba dva jsou vykresleni komplexně, oba dokážou opravdu ublížit i vyvolat sympatie - život není černý a bílý a scénář si je toho naštěstí plně vědom. Je to opravdové, civilní, realistické - napomáhá tomu výborně napsaný scénář (až na pár momentů, kdy působil trošku uměle), již zmíněné herecké výkony v hlavních rolích (vedlejší postavy jsou v pořádku, ale až na Alana Aldu mě úplně nezaujaly) a v neposlední řadě také skvělá technická stránka - hlavně kamera opravdu pomáhá prodat ten pocit, že sleduji skutečný život, někdy až na úrovni domácího videa (ve vyšším rozlišení :) Důležitá je i zde výrazně přítomná kritika právního systému, který nebere v potaz individualitu a hodně mu chybí citlivost v takto obtížných případech. Nakonec mnohdy nevyhraje ve skutečnosti nikdo, pouze právníci, kteří na tom vydělali. Spirála, do které se pár po vstupu do systému dostane, končí v tragédii a žalu. Divák ale dostane jednu z nejsilnějších a nejintenzivnějších dialogových scén tohoto roku, bylo to nepříjemné ale stejnou měrou úžasné (jinak má film taky tři krásně napsané monology, které tvoří základní osu celého dramatu). Snad jen dítěti, jehož pohled byl naznačen jen velmi povrchně, mohl scénář dát více prostoru (zvlášť když byl problém, který může takový rozvod způsobit, několikrát opakován). Takto působil možná až příliš nevšímavě ke všemu, co se dělo. Ale to je jen docela malá výtka. Baumbach naštěstí nakonec zvládne celý příběh i přiměřeně ukončit. Závěr funguje skvěle po dramaturgické i emoční stránce a mně nezbývá nic jiného než hodnotit Marriage Story jako jeden z filmů roku. 9/10 (26.12.2019)

Iba za dobré herché výkony (aj keď z nich občas cítim oscarové snaženie, nahováram si, že to tak nie je) a svižne/vtipne urobený úvod, ktorý človeka vtiahne a chytí, to veľmi štedro zaokrúhľujem nahor na tri hviezdzičky s odretými ušami. ten film je veľmi staromódny - čo by nevadilo - bohužiaľ však je aj veľmi priemerný, na Kramer vs. Kramer, s ktorého porovnávaním musel (a musí) rátať, sa ani zďaleka nechytá a v mnohých momentoch (a bohužiaľ aj v tých najzásadnejších - ideových, scenáristických, tematických) je americkejší než coca-cola - bohužiaľ vo všetkom tom "negatívnom", čo si pod "americkým" predstavíme: lacné dojenie emócií, generický vizuál, ľahký snobizmus a egocentrizmus, povrch. ale sympatické je, že sa to aspoň snaží a snaha sa väčšinou cení... ale keby to nemalo 137 minút ale napríklad 87, tak by ma to snaženie menej nudilo a otravovalo. (09.01.2020)

Když se rozvádí mačistický našinec s koulema, tak ta tlustá kníratá pizda, co mu už hezkých pár let permanentně ječivě pičuje u fotbalu, odmítá kupovat lahváče a vůbec mu tak nějak globálně otravuje život (jasně zřejmé odcizení vinou manželky), nejdříve dostane pořádnou pumelici do zubů. To má ryze praktický důvod, protože „fofvovový fávník“ se dá klidně vyložit i jako „fosforový trávník“, tudíž si ty feminizované barakundy v advokátní kanceláři Nemrdalová, Žluklá, Lesbianová & partnerky budou myslet, že ji akorát tak jebe, čili jen kapku zrezlá vytuněná felicie, pořízena v záchvatech citu tak před jejími čtyřiceti kily nad limit lehce manipulovatelného pytle cementu, zůstane hladce v péči pána tvorstva. Fakany ať si klidně nechá a půjčuje mu je, jen když vypadne Eurosport nebo v ligové přestávce. To takový přiteplený ňujorský yntelechtuán je dost v prdeli a o hladkém rozvodu si může nechat akorát tak zdát! Doma má totiž přeemancipovanou krávu v krizi heideggerovské ontologie (čti „předpřechodové srůstání stydkých pysků“), která se, ač již bez kundy, prostě nedokáže povznést nad nějaké to občasné nevinné vyprcání dosud funkční kulisové asistentky, a dá to chudákovi pěkně sežrat. A nejen jemu, taky přihlížejícím! A to zejména tím, že místo Xanaxem řeší své pičoidní mindráky a krizi identity ubíjejícími filipikami s kýmkoliv, na koho narazí, zejména o niterných pocitech zhrzené samice, věčném utlačování femininní přirozenosti tím odporným maskulinním egem, vnitřních dilematech mezi plotnovým mateřstvím a touhou pustit si ještě kundu na špacír, než jí skončí záruka, nebo o nutnosti emancipačního potírání zkurvených šovinistů. A přitom ta její buznička s trochou másla na hlavě jen tak pudlíkuje kolem, štěká na povel a dělá agility. No, patrně to bude dost autobiografické. Tenhle latentní homointelektuál Noah si asi neuměl říct „no a“, když ho kopla do prdele ta jeho obskurně odporná obluda J. J. Leighová, a rozhodl se vycákat své frustrace na publikum plagiátorskou Vypelichanou kočkou na rozpálené plechové střeše rezivějící tramvaje do stanice touha. Rozhodně skvěle zahrané, v některých momentech i docela silné, ovšem jako celek to působí jako impotentní Woody Alen, kterému vykastrovali cynismus, nadhled a sysel pro tumor, a zbylo jen rádoby yntelechtiuální sci-fi žvanění do sebe zahleněných nesoudných pičusů se zjevnou poruchou komunikace a racionality. Ale nepochybuji, že se v tom pár submisivních oslizlů dokonale shlédne a celý hřad hospodyněk za zenitem u toho žehličkou připálí své džambobombarďáky. Každopádně opravdovému vztahovému peklu s neméně slizkým a skvěle hrajícím Adamem Řidičem to nesahá ani po Baumbacha. (30.12.2019)