Proxima

Presne som dostal to, čo som čakal. Náročný výcvik z pohľadu ženy, ktorá má v hlave plno iných myšlienok a myslí si, že bez nej sa celý systém zrúti. Na jednej strane pochopiteľné, na strane druhej ( hlavne v závere ) ohrozenie celej misie, čiže číre bláznovstvo. Tie kritéria by mali byť nastavené inak. Film je aj napriek tomu fajn, Evka a jej cecky to tam držia, ale žeby som bol nadšený, to nie. Rozpačité 3 z 5 (28.11.2020)

Filmů o putování do/ve vesmíru je mnoho, ale těch, jež mapují situaci před opuštěním Země, moc není, čímž se Proxima řadí mezi tematicky neokoukané snímky. Film věrohodným způsobem přibližuje situaci mezi matkou a dcerou, které čeká roční odloučení, a přitom poskytuje (informačně bohatý a autentický) pohled na náročné přípravy na vesmírnou misi, která je pro hlavní hrdinku velkou výzvou, snem i těžkým životním rozhodnutím zároveň. Zpočátku mě sice Proxima moc nevzala, ale v závěrečné třetině začala nabírat na obrátkách a nabídla mi silný příběh o odloučení mezi matkou dcerou. Eva Green podala velmi přesvědčivý výkon, který je povšimnutíhodný, a věrně ji sekundovala Zélie Boulant v roli její dcery. (08.07.2020)

Nápad samotný je jistě originální, natočit čistě komorní drama o něčem tak epickém, jako je cesta do Vesmíru, asi to může fungovat pro ženy-divačky, já jsem většinu filmu přemýšlel o tom, že ženy alespoň v naší části světa dnes už mohou naprosto všechno, třeba létat do vesmíru, chudáci ale jejich děti...a o tom asi ten film měl být...když podprahově klade otázku, obdobu Sofiiny volby - co je víc, vidět na vlastní oči Vesmír, nebo vyrůstat své dítě? (13.10.2020)

Běhala patnáct kilometrů denně, pod vodou či v nepřetržitém a neměnném pohybu prošla intenzivním výcvikem, procvičovala si sledování světa hlavou dole, i knihy nebo filmy četla/sledovala obráceně, sžívala se se skafandrem, lékaři proklepli všechna její možná zdravotní rizika, vnímala různé vůně a chutě, jakoby to mělo být už naposledy. S Rusem a Američanem stráví Francouzka Sara rok tam nahoře. Hlavně se tak loučila se svou malou dcerou, kterou dlouhé měsíce neuvidí. Nebude součástí řady věcí, které se dcerka za tu dobu naučí, nebude u problémů, které bude muset překonat. Jejich společné scény mají sílu, jinak mě ale nejvíc napadá slovo „obyčejný“. Prostě nijak vybočující snímek s minimem vzrušení nebo dramatu, který má eso v rukávu v podobě tradičně velmi dobré Evy Green, pro kterou mám roky slabost. Hraje poměrně málo, ale když už na něco kývne, její oči a sex-appeal zaručí mnohé. (29.05.2020)

Pocta matkám astronautkám? Pravděpodobně ano, ostatně právě v této linii funguje Proxima nejlépe. Společné scény Sarah a Stelly jsou velmi slušné, samozřejmě obzvlášť ty nejdramatičtější, přesto se za vrchol filmu považovat nedají. V některých momentech až dokumentárně pojatý výcvik, je totiž ještě o třídu výše. Možná je to karanténní samotou Sarah a výborným výkonem Evy Green, možná je to i přítomností taktéž výborného Matta Dillona. Rjúiči Sakamoto je sám o sobě jistotou, jeho dokonalá hudba sedne zase obzvlášť k dramatickým scénám výcviku. Více možností, každopádně příprava ono mateřství poráží, což zřejmě i vzhledem k závěrečným titulkům účelem nebylo. 70% (18.04.2020)